Archive of Our Own ^beta

Chapter Text

Samantha Logan AS
KIARA PHOEBE EVANS
BOHYNE ARCHITEKTURY, DŮVĚRY, PLÁNŮ A BITEVNÍ STRATEGIE

Will Tudor AS
LUKE CASTELLAN
BŮH KRÁDEŽÍ, ZRADY A ZLODĚJŮ

Adelaide Kane AS
REYNA AVILA RAMIREZ
BOHYNĚ DĚDICTVÍ, RYCHLÉHO VÍTĚZSTVÍ, ŘÁDU A NADĚJE

Katherine McNamara AS
RACHEL ELLIZABETH DARE
BOYNĚ SMRTELNOSTI, PROROCTVÍ, OCHRANY A VYPRÁVĚNÍ PŘÍBĚHŮ

Chris Wood AS
CHRIS RODRIGUEZ
BŮH ZLATA, CESTOVATELŮ, OBCHODNÍKŮ A VĚRNOSTI

Candice Patton AS
CLARISSE LARUE
BOHYNĚ KRVEPROLITÍ, ZBRANÍ, VÁLEČNÝCH OBĚTÍ A OCHRÁNCE NEVINNÝCH

Zendaya Coleman AS
HAZEL LEVESQUE
BOHYNĚ KOVU, DRAHOKAMU, SKRYTÉ HODNOTY A HRDINNÉ SMRTI

Ross Butler AS
FRANK ZHANG
BŮH TRANSFORMACE, BOJE, ROVNOVÁHY A VÁLEČNÉHO BRNĚNÍ

Timothée Chalamet AS
NICCOLO ROBERTO DI ANGELO
BŮH NEKROMANCIE, VYTRVALOSTI A DUCHŮ

Danny Griffin AS
WILLIAM ANDREW SOLACE
BŮH SVĚTLA, LÉČENÍ, BEZPEČÍ A PÉČE

Eiza Gonzalez AS
KATHERINE FEY BLACK
BOHYNĚ KLETEB, ČARODĚJNICTVÍ, TAJEMSTVÍ, HÁDANEK, RUN A BOJOVÉ MAGIE

Joseph Morgan AS
HADES OLYMPUS
BŮH PODSVĚTÍ A MRTVÝCH, POHŘEBNÍCH OBŘADŮ, PRÁV MRTVÝCH, SKRYTÉ BOHATSTVÍ ZEMĚ, BOHATSTVÍ A KOVŮ, KRÁL PODSVĚTÍ

Emma Roberts AS
ELENA SOLANA ROMANOVA
BOHYNĚ NOCI, TEMNÉ HMOTY A ENERGIE, OSVÍCENÍ, LESKU, STÍNŮ A NOČNÍCH MŮR

Sam Clafflin AS
APOLLO ABAIOS
BŮH LUKOSTŘELBY, HUDBY, PROROCTVÍ, VĚŠTCŮ, LÉČENÍ, MORU, NEMOCÍ, SLUNCE, OCHRANY MLÁDEŽE, PEZIE, A KRÁL DNE

Lucas Till AS
JASON GRACE
BŮH ELEKTŘINY, VŮDCOVSTVÍ, DEŠTĚ A OBĚTÍ

Kelsey Asbielle Chow AS
ADHARA CALISTA MCLEAN
BOHYNĚ EMOCÍ, HOJNOSTI, SAFÍRŮ A VYBRANÉ RODINY

Melisa Asli Pamuk AS
ROSEMARY LILY STARK
BOHYNĚ DIVOKÉ PŘÍRODY, KOŘENŮ, SKLIZNĚ, NEBESKÉHO SVĚTLA, SEVERNÍHO VĚTRU A HURIKÁNU

Jensen Ackles AS
ARES AREIA
BŮH VÁLKY, KRVEPROLITÍ, KRVAVÝCH BOJŮ, ODVAHY, OBČANSKÉHO ŘÁDU, VÁLEČNÉHO BĚSNĚNÍ, A KRÁL VÁLEK

Emilia Clarke AS
PERSIPHONE RHEA JACKSON
BOHYNĚ TSUNAMI, HURIKÁNŮ, TEKUTIN, JEDU, OHÝBÁNÍ KRVE, STVOŘENÍ, ČASU A VODNÍCH KATASTROF, OCHRÁNCE POLOBOHŮ A LOAJALITY, KRÁLOVNA OLYMPU, KRÁLOVNA BOHŮ

Chris Hemsworth AS
ZEUS OLYMPUS
BŮH NEBE, KOSMU, BLESKŮ, POČASÍ, KRÁLOVSKÉHO MAJESTÁTU, ELEKTŘINY, ČESTI, SPRAVEDLNOSTI, POHYBU HVĚZD, ZÁKONA, POŘÁDKU, OCHRÁNCE A STVOŘITEL PTÁKŮ, A KRÁL BOHŮ, KRÁL OLYMPU

Kaya Scodelairo AS
THALIA GRAACE
BOHYNĚ NIČIVÝCH BOUŘEK, SVOBODY, LUKŮ, ZÁKONA, PORUČÍK LADY ARTEMIS

Jennifer Lawrence AS
ARTEMIS ARIKINE
BOHYNĚ LOVU, DIVOČINY, DIVOKÝCH ZVÍŘAT, PŘÍRODY, PORODU, PÉČE O DĚTI, VEGETACE, OCHRÁNKYNĚ DÍVEK, A KRÁLOVNA NOCI

Danielle Rose Russell AS
CAMILLE HOPE MARSHALL/LYBIE
BOHYNĚ MECHANIKY, ŽIVÝCH STROJŮ, VLN, LÁVY, PEKELNÉHO OHNĚ A OHNĚ/ REINKARNACE LYBIE

Logan Lerman AS
TRITON AEGAEUS
BŮH OCEÁNU, ŘEK, SOLNÝCH JEZER, VLN, MOŘSKÝCH TVORŮ, PRINC OLYMPU

Phoebe Tonkin AS
HAILEY ANDROMEDA GILBERT
BOHYNĚ CHAOSU, DELIRIA, BOLESTI, PRÁZDNOTY, POSEDLOSTI, NICOTY, KLAMU, TRAGÉDIE, LSTI, ILUZÍ, ZAPOMĚNÍ A STRACHU

Ben Barnes AS
TARTARUS
ZTĚLESNĚNÍ DESTRUKCE, NENÁVISTI, NEJHLUBŠÍCH PROPASTÍ, JAM, DÉMONŮ, ZUŘIVOSTI, BÍDY, TEMNÝCH VOD, KYSELIN, ZMATKU, TRESTŮ A HADŮ.

Adria Arjona AS
BIANCA DI ANGELO
BOHYNĚ ČASU, HVĚZD, DOBRA, MÍRU, CTNOSTI, BEZPEČÍ A OCHRANY

Grant Gustin AS
HERMES
BŮH HRANIC, CESTOVATELŮ, SPORTOVCŮ, PASTÝŘŮ, RYCHLOSTI, JAZYKA, ŘEČNICTVÍ, VTIPU A ZPRÁV

Chapter Text

Když se všichni najedli společně se rozhodli že se rozdělí. Všichni šli nejprve mluvit se svými rodiči se kterými se alespoň pro zatím rozloučili. A potom přišla na řadu Persis, Kate, Elena, Rose a Camille se vydali rozloučit se svými spřízněnými dušemi. Protože věděli co se bude muset stát. Společně si sedli do sálu který byl přeměněn na obývák. „Dobře podle osudů se věci musí stát. Proto jakmile odejdeme budou vaše vzpomínky spoutané aby jste mohli žít bez toho aby jste o nás věděli“ vysvětluje Persis. „Což znamená že ty si nakonec vezmeš Heru, ty se dáš dohromady s Dite a ty si vezmeš Kore“ Elena na každého z nic poukazuje.

Rose přísahá že vidí jak je Zeus blízko k tomu aby praštil hlavou o sloup. „V moment kdy dorazíme do roku 2005 osudy vaše vzpomínky osvobodí, takže si budete pamatovat na tohle všechno, nevím jak to ale bude dál, jestli se budeme posouvat ještě jednou nebo?“ Kate pokrčí rameny. „Posunete se ještě jednou zhruba do roku 2013, asi půl rok po Tartaru a několik měsíců před posledním bojem s Kronosem“ ozve se odněkud Lachesis. „Bezva takže zhruba dalších devět let svázaných vzpomínek“ Hádes má pocit že bude vraždit. „No je to lepší než tisíciletí“ Camille se pokusí alespoň usmát a potom se zasekne. „Osudy tyhle krávoviny jsme společně dělali osm let“ vydechne Camille když jí to dojde.

„I když se to pro některé cítilo více jako jedenáct“ souhlasí Rose a tiše chytne Persis za ruku. „Dobře víte co? Myslím že si teď všichni půjdeme lehnout, prospíme se a ráno bude pro nás pro všechny v pořádku, tak jak má být“ Ares se na všechny usměje. „Už jsem to řekla mámě a Morpheovi ale řeknu to i vám, v příští knížce si přečteme hodně z toho co mi udělala Circe takže vás všechny chci varovat“ vysvětlí jim Kate když se postaví na nohy. Hádes k ní přistoupí a obejme ji. „Společně to zvládneme“ slíbí jí a políbí jí do vlasů. Všichni se rozdělí do dvojic a vydají se zpátky do svých pokojů. Persis se tiše schoulí do postele a povzdechne si.

„V pořádku?“ Zeus si k ní sedne na postel a pohladí jí po vlasech. „Bojím se a jsem z toho vyděšená k smrti, ale osudům věřím a je to století co jsem naposledy obejmula svou matku, Chirona nebo Siriuse. Jsem za tuhle šanci ráda, ale co když to dopadne ještě hůř než to dopadlo? Většinou když se lidi snaží změnit svou budoucnost, dopadne to špatně“ Persis se na něj podívá. „Persis nedovolí nám změnit nic až do války s Kronosem. V ten moment jsme už stejně všechno věděli, tentokrát jde jenom o to že budeme mít plán, budeme mít čas se připravit“ Zeus se odmlčí a přitáhne si ji do klína.

„Ale od toho jsme tady, abychom to všechno věděli a byli připraveni, abychom Kronosovi nedovolili nám ublížit. Protože se osudy rozhodli že máme dostat druhou šanci. Protože není fér aby z války jeden člověk vyšel bez ničeho, zlomený na kousky, a není fér abys to byla jenom ty, aby to všechno bylo jen tvoje břemeno“ vysvětlí Zeus a políbí jí na čelo. „Ale myslím že je tu víc věcí kterých se bojíš“ Zeus na ni zvedne obočí. „Ještě byly naživu“ Persis ze sebe ty slova dostane a oči se jí naplní slzami. „Máma a Chiron, v roce 2005 byli ještě naživu, vím že osudy mě z toho nenechají vyjít“ Bohyně na těžko polkne a její hrudník se prudce zvedá. „Nevím jak se jim mám postavit“ její hlas zní slabě.

„Já se jí nedokážu podívat do očí, nemůžu“ po tváří jí stéká zlato. „Dokážeš, všichni tam budeme s tebou Persis, všichni do jednoho, nenecháme tě v tom samotnou, a pokud nebudeš připravená, prostě ti budou muset dát čas, osudy ne osudy“ Zeus pokrčí rameny a Persis se zasměje. „Děkuji, nemám ani tušení co bych bez vás dělala“ Persis se na něj usměje a víc se přitulí do jeho náručí. „Dobrou noc Persis“ Zeus jí tiše popřeje a políbí jí na čelo. Persis z těžkým srdcem zavře oči a dovolí sama sobě usnout.

Rok 2005 dva dny po letním slunovratu, sedm dní do začátku zloděje blesků

Když se Persis probudí do nového dne, hned jí je jasné že jsou v jiném čase. Probouzí se ve zvětšeném pokoji se všemi ostatními bývalými polobohy. „Jsou dva dny po letním slunovratu“ vysvětlí Kate hned jakmile se Persis posadí na postel. „Tak asi jdeme ven, zjistit jestli si bohové už pamatují a jestli už jsou osudy tady“ oznámí Reyna a všem pokyne ke dveřím. Persis si pročísne vlasy a společně se hromadně vydají z pokoje. Persis jde úplně vzadu obklopená Jasonem, Rose, Thalii a Nicem. „Přijde i Bia?“ Hailey se otočí na Persis. „Nevím ale doufám že ano, Hádes by to měl vědět“ oznámí Persis a jednoduše pokrčí rameny.

Čím blíž jsou k hlavnímu sálu tím víc hluku slyší. Potom vidí Perseuse a Theseuse jak k nim běží. „Díky osudům jste tady! Když si bohové vzpomněli a vy jste nikde nebyli, tak jsme nevěděli co teď“ Perseus panikaří. „Co se děje?“ ptá se Adhara. „Řekněme když se táta uvolnil ze vzpomínek i z vlivu Héry, byl lehce traumatizovaný, šokovaný a vražedný…. Demeter, Hádes, Ares, Aphrodite a Poseidon taky“ vysvětluje Perseus. „No tak nás veď“ uchechtne se Will. Perseus je zavede do hlavní síně, kde Persis okamžitě propukne v smích když vidí Héru obmotanou řetězy a lepící páskou. „To je něco co jsem netušila že potřebuji vidět“ Persis lapá po vzduchu.

„Člověk se ještě ani pomalu neprobudí a tady už se plánují vraždy?“ Kiara se otočí na osudy. „Chtěli jsme to udělat dramatické“ brání se Anthropos. „Vaše potřeba dramatu mě začíná unavovat“ utrousí Cami. „Počkat, počkat“ Hádes se otočí na osudy. „Budeme pokračovat i s našimi chybějícími symboly a tím že nad Aresem má moc Kronos?“ ptá se osudů. „Kronosovu moc nad Aresem jsme po dobu tohoto čtení zrušili, a po dobu tohoto čtení se vám vaše symboly vrátí, ale následně opět zmizí“ varuje je Clotho na čež se helma i blesk objeví před Zeusem a Hádesem přesně tam kde mají být.

Poseidon to neprotahuje a pevně obejme svou dceru. „Tati neviděli jsme se pár hodin“ brání se Persis. „Vezmi to spíše jako tisíc let“ vydechne Apollo trochu vyčerpaně. „Od doby co jsi se narodila jsem tě neviděl“ brání se Poseidon. „Dobře“ připustí Persis a nechá se objímat. Zatímco se rodiny a spřízněné duše vítají osudy vytvoří bývalým polobohům opět jejich trůny. „Výborně všichni se prosím usaďte“ Clotho jim pokyne. „Počkejte ne!“ zasáhne Persis a podívá se na osudy. „Co Bia?“ ptá se na dívku. Lachesis se rozzáří jakoby si na to zrovna vzpomněla. „Moc se omlouvám“ oznámí a rychle luskne prsty. Přede všemi se objeví velmi jednoznačně bohyně s dlouhými černými vlasy a po všech se rozhlíží.

Polobohové jí obejmou a tiše v bezpečném prostoru jejich náručí jí vysvětlují co se vlastně děje a kde jsou. „Ach proto mě osudy vytáhly a nechali mě o samotě číst ty knížky?“ ptá se dívka. „Ano, jsou to zmetci“ utrousí Hailey. „Výborně prosím představ se“ Anthropos se na dívku usměje. „Všechny vás zdravím, mé jméno je Bianca Di Angelo, jsem dcera Hádese, sestra Nica, nevlastní sestra Zagreuse a Hazel. Jsem bohyně času, hvězd, dobra, míru, ctnosti, bezpečí a ochrany“ Bianca se ukloní. „A jsem spřízněnou duší a manželkou Lorda Hermese“ dodává díky čemuž se Hermes zadusí na vlastních slinách a ohromeně a trochu vyděšeně se dívá.

Vyděšeně přesně kvůli tomu co Hádes o vteřiny později udělá. „Moje dcera ne ty bastarde!“ vykřikne a skočí po Hermesovi. „Možná jste měli svázat spíš jeho“ vydechne tiše Persis, ale do hluchých uší protože Poseidon i Zeus skandují a fandí Hádesovi. „Tati!“ Hádes se zastaví v moment kdy na něj dvojhlas jeho dcer křičí a naštvaně se na něj dívají. „Persis si do slova vzala svého strýce a Poseidon ani nemrkl okem! Vezmi si z něj příklad a přestaň“ Bianca je očividně velmi vyčerpaná. „Nemrkl okem? Zamknul mě na Antlatidě na týden po tom co jsem řekla ano!“ Persis se na ni dívá jakoby se naprosto zbláznila. „Na to jsem zapomněla“ Bianca se pobaveně uchechtne.

„Tahle rodina mě nutí chtít vraždit lidi“ utrousí Ares když to všechno slyší. „Dobře myslím že teď se všichni usaďte“ pokynou jim osudy. Všichni si konečně sednou což nechává Heru uprostřed na židli svázanou a zalepenou. Osudy si povzdechnou a posunou ženu stranou. „Dobře teď přijde pár lidi kteří se k nám přídají“ Lachesis se podívá na Persis. „Máš asi minutu na to abys utekla pokud potřebuješ, ale tak jako tak se budeš muset vrátit“ vysvětlí jí Clotho. „To je dobrý, zvládnu to… Nějak“ dostane ze sebe Persis. Zeus se po ní natáhne a pevně jí obejme okolo pasu. „Jsme tu s tebou, po celou dobu“ přislíbí jí. Persis tiše přikývne a pokusí se usmát.

„Výborně“ osudy lusknou prsty a v sále se objeví dva lidi. „Představte se prosím“ požádá je Anthropos. „Jsem Chiron, z tábora polokrevných“ představí se kentaur a rozhlédne se. „Jsem Sally Jackson, smrtelník, maminka Persiphone Jackson“ vysvětlí Sally, samozřejmě poznává Poseidona i Amphititre. Persis se tiše postaví, aby jim mohla všechno vysvětlit a pohled její matky se na ni zaměří. Nebylo by možné aby jí nepoznala i jako dospělou. „Persis“ Sally jí osloví. „Ahoj mami“ Persis se pokouší usmát, ale oči má plné slz. „Bože jsi tak velká“ Sally se zasměje a pevně svou dceru obejme. Persis to nezvládne, ani o vteřinu déle.

Jakmile jí její matka obejme zhroutí se. Rozpláče se v náručí své matky a nohy se jí podlomí takže nakonec skončí obě ženy na zemi, na kolenou. Nico s Jasonem se zvedají jako první aby jí šli zkontrolovat. „Zlatíčko to je v pořádku, jsem tady“ Sally to chápe lépe než si kdokoliv myslí. Ví že tu nebude navěky a ví že to odkud Poseidon pochází jí jednou možná dovede k její smrti. Ale nikdy za sebou nechtěla takhle zanechat svou dceru. Sally tiše pohladí svou dceru po vlasech. „Jsem tu s tebou zlatíčko neodcházím“ slibuje jí Sally a políbí jí do vlasů. „Co se tu děje?“ ptá se opatrně Sally zatímco utěšuje svou dceru a rozhlíží se po všech přítomných.

„Jsme z budoucnosti paní Jacksonová, asi sto let od teď“ Kate se chopí vědomí a podle výrazu Sally jí žena poznává. „Na konci roku 2013 jsme na nebe vstoupili, po poslední válce s Kronosem“ Sally se na ni šokovaně a zděšeně dívá. „Osudy nás vrátili zpátky v čase abychom četli knihy o Persis a nás všech, abychom mohli napravit poslední válku proti Kronosovi, a zachránit ty které jsme ztratili“ dovysvětlí Kate. Sally se tiše podívá na svou dceru, protože se jí puzzle skládá dohromady. Poseidon se o svou dceru bojí. Už jí viděli plakat, ale ještě jí neviděli takhle naprosto zhroucenou. „Je v pořádku? V budoucnosti?“ Sally směřuje svou otázku přímo na Kate.

„Myslím že nikdy nebude úplně v pořádku, ale tak jak může být tak je, myslím že tohle nikdy nepřestane bolet, že jí nikdy nepřestaneš chybět, a že po tobě nikdy nepřestane truchlit“ vysvětlí smutně Kate. „Holčičko podívej se na mě“ Sally donutí Persis aby se na ni podívala. „Od momentu kdy jsi se narodila jsem se děsila toho že tě v celém tomhle světě ztratím“ Sally se odmlčí. „Tohle je to nejlepší co jsem mohla slyšet“ vysvětlí a tiše utírá své dceři slzy. „Protože dětí mají pohřbívat své děti ne naopak, takhle to mělo být, a takhle jsem to chtěla“ ujistí svou dceru Sally a pohladí jí po vlasech. „Ale ne takhle“ namítne okamžitě Persis, která se snaží zhluboka nadechnout.

Osudy dávají duu matce a dcery ještě několik minut aby se bohyně uklidnila, než vytvoří pro Sally trůn mezi samotnou Persis a Perseusem. Persis tiše vyplní svou maminku do úplně všeho, takže není překvapená když jí Zeus obejme a utěšuje její poslední slzy. Osudy vytvoří pro Chirona trůn mezi Dionysusem a Hermesem kam se kentaur posadí. „Výborně nová knížka se jmenuje Persiphone Rhea Jackson a prokletí Titánů“ oznámí Lachesis. „Asi bych měla zase začít“ prohlásí Persis. „Persis možná by si to tentokrát měl vzít někdo jiný“ Amphititre svou dceru tiše osloví, protože vidí jak se stále třese, slyší její slabý hlas a vidí její uplakané oči. Persis se proti tomu ani moc nebrání.

„Dobře“ souhlasí bohyně tiše. „Tak kdo chce číst?“ Poseidon se po všech rozhlédne. „Vezmu si to, já ještě nečetla“ přihlásí se Hailey. „A po tobě můžu jít já, taky jsem nečetla, sotva jsem přišla“ zasměje se Bianca. „Výborně“ souhlasí Lachesis a předá knihu Hailey. „Dobře jsou všichni připravení na infarkty, křik, šedé vlasy, nadávky a miliardu dalších věcí?“ zeptá se Hailey která moc dobře ví co v této knížce přijde. To hlavně protože byla na cestě s Persis a Kiarou, viděla jak jim Persis bledne před očima tím nejhorším možným způsobem. Zažili zemětřesní a povodně které způsobil Poseidon ze zármutku nad možností ztráty dcery.

Chapter Text

Hailey otevře knížku a uchechtne se, protože moc dobře ví jak začnou. „Záchranná mise dopadne úplně pod psa“ přečte a pobaveně se podívá na Persis. „Vzhledem ke všemu je pod psa určitě podcenění“ utrousí Persis a otřese se vzpomínkou. „Hlavně že jsi svojí mámě řekla že budeme v pořádku“ Thalia se uchechtne. To způsobí že matka dá svojí dceři okamžitě pohlavek a potom se podívá na Poseidona. „Tak musíš vychovávat, za každé stupidní rozhodnutí jeden pohlavek“ utrousí. „Měla jsem si vzít jí“ vydechne Amphititre což jen způsobí že se Poseidon našpulí. „Tak já začnu raději číst“ vydechne Hailey dřív než se tu pohádají.

Zbytek léta byl v pořádku. Thalia ode mě nechtěla udělat krok, ale náš vztah byl trochu jiný. Pořád jsme se škádlili a občas hádali ale nikdy ne protože bychom na sebe byli opravdu naštvané nebo se nenáviděli, prostě nás to bavilo. Ale někteří táborníci (Aresovi děti mimo Clarisse) si mysleli že se opravdu nenávidíme. Od nich se to dostalo až k našim rodičům kteří se toho trochu báli. Proto se v táboře objevil můj táta i Zeus. Ostatní bohové to využili jako šanci navštívit své děti. Zeus nad tím pobaveně obracel oči v sloup ale vlastně mu to nevadil. Zatímco táta sebou přitáhl jako vždy celou delegaci v čele s Amphititre, Rhode, Kym, Tritonem a Tysonem.

Táta se na nás díval jako na největší magorky když jsme se jim to snažili vysvětlovat zatímco Hádes se smál a posmíval se našim rodičům že jsme jejich kopie protože oni dělali to stejné když byli mladší. Na to musel můj táta sklapnout protože mu Zeus připomněl že při jejich žertovné válce jednou potopil celý Olympus. Musela jsem Thalii slíbit že to nikdy neudělám. Taky jsem Thalii ale museli vysvětlit všechno co se stalo s Lukem protože jsme zjistili že z toho si moc nepamatovala. Byla smutná, vyděšená a částečně naštvaná stejně jako když zjistila co všechno udělala Annabeth. Když se léto blížilo ke konci nastal docela problém. Thalia se totiž odmítla vrátit ke své matce, nevěděla jsem moc ale nechtěla jsem se ptát.

„Aresovi děti byli idioti, když se na vás člověk podíval, viděl sourozence, staršího a mladšího, jen nikdo nedokázal přesně určit která z vás by měla být ta mladší“ oznámí Elena což způsobí že se obě bohyně rozesmějí. „Vážně jsme udělali to stejné“ vydechne tiše Zeus a podívá se na svého bratra. „To možná ano ale to neznamenalo že jsi to musel říkat našim dcerám“ Poseidon se podíval přímo na Hádese. „Tati při vší úctě k tobě stejně bychom to zjistili“ ujistí ho Persis a ušklíbne se na svého otce který si frustrovaně povzdechne. Sally si mezitím promne čelo a povzdechne si. „Persis myslím že zapomínáš na dobu kdy ti bylo osm a omylem jsi nám zaplavila byt“ promluví k ní.

Persis se na ni otočí. „V té době jsi ještě nevěděla že jsi to udělala, ale já ano, protože voda nikde netekla a ty jsi byla naštvaná, takže jsi nám zaplavila byt“ vysvětluje. „Tak trochu jsem doufala že jsi na to zapomněla“ připouští Persis, která si to že to doopravdy udělala uvědomila až když zjistila že je polobohyní, ale nikdy se o tom se svou matkou nebavila. Sally se zasměje a lehce své dceři pocuchá vlasy. Všichni v místnosti sledují něco co dlouho neviděli. Persis která se rozesměje, ano viděli jí se usmívat a smát se, ale ne takhle. V jejím úsměvu byli vždy vidět starosti a bolest, v tuto chvíli ne.

Kiara téměř pláče, protože takhle se naposledy smála ještě před zlodějem blesků, v následujících letech bylo v jejím úsměvu už vždy něco zlomeného. Kiara se podívá na osudy které sedí nedaleko od nich. „Opravdu jí tenhle svět zničil že ano?“ ptá se tak tiše aby jí slyšeli jen tři ženy. Osudy se na Kiaru podívají a usmějí se. „Částečně“ připouští Clotho. „Ale pokud si to dovolí, tak jí také tenhle svět může uzdravit“ ujistí jí Anthropos. „Myslím že už to dovolila, ale myslím že její maminka bude navždy jejím chybějícím dílkem, i kdyby byl ten poslední“ Lachesis se na Persis podívá a lehce se usměje, nad bohyní která po tolika letech konečně vypadá jako že jí netrápí tíha celého světa.

Takže jsem přemluvila mámu aby mohla bydlet s námi. Řekněme že jsme byli dost překvapení když nám na to téma začal Táta s Amphititre pomáhat s financemi, aby máma zvládla dva teenagery. Každopádně Thalia se asi měsíc před prázdninami vydala na výpravu, nevěděla jsem na jakou ale požádala jsem jí o prosbu. Od začátku školního roku se nikomu z nás totiž neozvala Kate což nás děsilo. Thalia slíbila že jí navštíví a potom nás informovala že vypadala v pořádku, takže se nám Kate snad ozve. Ve čtvrtek před Letními prázdninami se Thalia ale vrátila domů a vysvětlila nám že potřebuje pomoct. Neřekla nám s čím ale to jsme nepotřebovali.

„Do dneška to nechápu, jak jsem s tebou mohla mluvit a ty jsi mi řekla že jsi v pořádku, když jsi očividně nebyla?“ Thalia se podívá přímo na Kate. „Protože v tenhle moment jsem to už nebyla já Thals, byla jsem uvězněná od Circe v iluzích, tohle byla Circe která se převlékla jako já“ vysvětlí Kate. „A já si toho nevšimla“ vydechne Thalia úplně zhrozeně. „Nikdo nemohl, z toho si nic nedělej“ ujistí jí Kate. „Tak kdo tě zachránil?“ Hecate sleduje svou dceru. Pohled Kate padne na Apolla. „Apollo, podle jeho slov ho holky požádali jestli by se na mě nemohl podívat, a protože je bůh dokázal rozpoznat Circe a zachránit mě“ vysvětlí a lehce se na něj usměje, do dneska mu stále ještě byla vděčná, že jí z toho všeho dostal.

Samozřejmě že jsme souhlasili že jí pomůžeme, od toho jsme byli přátelé a rodina. Takže v pátek před Vánočními prázdninami jsme si sbalili věci na noc a pár zbraní. Potom jsme se všichni naskládali do auta, což nech mě ti říct nebylo nic lehkého a nudného. Ale na naši obranu Cami nabídla mámě že si půjčí auto a bude řídit. Ale vzhledem k tomu že Cami dělala řidičák na šestkrát máma v její schopnosti moc nevěřila. A řekněme si to na rovinu Hailey taky ne. Takže to bylo vtipné. Thalia se zkříženými rukama na prsou seděla Kiaře na klíně. Hailey naprosto našpulená seděla na Camille. Adhara byla naprosto odevzdaná když si musela sednout Rose na klín.

Zatímco Lena která seděla mě na klíně se celou dobu téměř hystericky smála. Tam nás máma odvezla do internátní školy. Z New Yorku to byla do Bar Harboru osmihodinová jízda. Myslela jsem že mi upadnout nohy. Elena nebyla tak těžká ale když na mě seděla osm hodin začalo to být složité. Z té sněhové vánice a pomyšlení na to, co nás čeká, jsme byli dost nervózní a moc jsme toho nenamluvili. Na rozdíl od mojí mámy. Ta, když je nervózní, mluví víc. Než jsme se konečně dostali k akademii Westover, už se stmívalo a ona mezitím stačila vypovědět Hailey a Thalii všechny mé trapné historky z dětství, protože je ještě jako jediné neznali. A já litovala všech svých životních rozhodnutí.

„V řízení jsem tak hrozná nebyla!“ namítne Camille. „Cami při vší úctě k tobě, ale vezla jsi s námi svého otce a i ten jako nesmrtelný odněkud sehnal šest pásů navíc a připoutal se jimi, a na hlavu si nasadil chránící helmu“ utrousí Hailey. Hephaestus se na svou dceru podíval. „Seženu ti auto které bude řídit za tebe, jenom to znovu nedělejme“ žádá jí zděšeně. „Do dneška mám ještě pocit že mám ztuhlé nohy“ utrousí Adhara aby změnila téma dřív než Camille někoho zapálí a Rose na ní jen vztyčí prostředníček. Persis si povzdechne a podívá se na svou mámu. „Mami miluji tě nade všechno na světě ale mohla by jsi všem přestat ukazovat moje fotoalba a vyprávět historky?“ žádá jí Persis. „Zlatíčko to je ten hlavní úkol rodiče“ poučí jí Sally, takže Persis chápe že tato bitva je prohraná.

Tohle je tvoje vina Hádesi ty jsi to všechno začal. Tvůj otec mě neměl srát! Pro osudy pořád ještě?! Netušila jsem jak dlouho to bude ještě trvat ale po většinu roku bylo ticho, tedy pokud se mě ve výjimečných chvílích nerozhodl Apollo vyzvat na souboj na rozpoznání hitů roku 2000. Nebylo by to poprvé co bych ve tři hodiny křičela přes celý byt ať jde do prdele. Thalia otřela zamlžené okno auta a vykoukla ven. „No páni. Tohle bude radost.“ Budova Westoveru vypadala jako hrad nějakého ďábelského rytíře. Byla celá postavená z černého kamene, měla věžičky a úzká okénka a mohutná dřevěná vrata. „Jsme si jistí že na tom Hádes nemá podíl?“ ptám se opatrně když budovu sleduju.

„Pořád ještě?“ ptá se se smíchem Poseidon. „Pravdou je že už jste nepřestali“ Persis pokrčí rameny. „Otevřeli jste komunikaci s mojí hlavou, a už jste jí nikdy nezavřeli, nikdo z vás. Nakonec jsme stejnou komunikaci navázali i mezi sebou“ vysvětlí Persis a ukáže na sebe a své přátelé. „Ano, takže jsme vás slyšeli jen tak pro informaci všichni, a všichni jsme chtěli zabít Apolla“ utrousí Elena a podívá se na svého manžela. „Jak jste to spojení přesně navázali?“ Hestia je pozoruje. „Já a Thalia ještě v této kapitole, za pomoci. Já a Clarisse v téhle knížce, když byla v nebezpečí a ohrožení života, dokázala se mnou navázat spojení“ vysvětlí Persis a usměje se na Clarisse.

Thalia se uchechtne. „Prosím řekni mu to před námi do očí“ žádá mě. „Proč chceš vidět jak mě promění v prase?“ uchechtnu se. „Má tě rád to by neudělal“ namítne Thalia a mrkne na mě. Budova seděla na zasněženém skalním útesu a shlížela na veliký zmrzlý les na jedné straně a na druhé na šedivý rozbouřený oceán. „Vážně nechcete, abych na vás počkala?“ zeptala se máma. „Ne, mami, díky,“ zavrtěla jsem hlavou. „Nevím, jak dlouho to bude trvat. My to zvládneme.“ „Ale jak se dostanete zpátky? Mám o vás starost, Persis.“ Lehce jsem se na mámu usmála. Zároveň jsem se přesně toho ale děsila.

Děsila jsem se toho že se jednou nevrátím a ona na mě bude stále čekat. „To je v pořádku, paní Jacksonová,“ všichni jsme se lekli protože co to sakra? „Odkud se objevila?!“ vykřikne Rose která kdyby mohla tak v ruce drží kříž a svěcenou vodu aby se Annabeth pokusila vymítat jako ďábla. Prosím zkuste to! Chci to vidět! Tati ne! „Postaráme se jeden o druhého“ ujišťuje jí Annabeth ale máma se na ni dívá jako na mimozemšťana to protože ví že tu neměla být a že nejsme přátelé. „Paní Jacksonová, nic se nám nestane budeme jeden druhému hlídat záda“ Hailey se na ni usměje. Vypadalo to, že se máma trochu uklidnila.

„Exorcizmus! Exorcizmus! Exorcizmus!“ skanduje velká část bohů a Persis na nimi obrací oči v sloup. „Chovají se normálně jako děti?“ zasměje se Sally. „Občas“ připouští Zeus pobaveně. Sally se na něj zkoumavě podívá. „Neměli by být starší než ty?“ Sally nakloní hlavu na bok. Sálem se rozhostí ticho, protože je to něco o čem nikdo z nich nemluví. „Znáš řeckou mytologii, kdy Kronos pohltil své děti?“ Persis se rozhodne tiše mluvit. Sally přikývne. „Kronos je Titán který ztělesňuje čas, takže zatímco byli pohlcení Kronosem všichni stárli pomaleji. Naopak Zeus který byl zachráněn stárl normálně. A když byl dost starý zachránil své sourozence.

Protože ti stárli pomaleji, bylo jim od…“ Persis se zastaví a podívá se. „Od dvanácti do sedmnácti“ doplní Demeter. „Bylo jim od dvanácti do sedmnácti, takže v ten moment byl Zeus nejstarší i když byl narozen jako poslední“ dovysvětlí Persis. „Hádesovi bylo třináct, Poseidonovi dvanáct, Héře čtrnáct, Demeter patnáct a Hestii sedmnáct“ Zeus doplní svou spřízněnou duši. „To je naprosto hrozné, co za otce by to udělalo?“ Sally se mračí a naprosto to nechápe. „Náš otec nás nemiloval, miloval jen naší matku a když zjistil že bychom ho mohli zbavit vlády, zbavil se místo toho nás“ vysvětlí Hádes a pokrčí rameny. „Hádesi to není na pokrčení ramen“ Hestia mu dá pohlavek.

Má o mých kamarádkách velmi vysoké mínění a je velmi ráda že jsem si je našla. Rychle si oblíbila jak Thalii tak Hailey, myslím že kdyby mohla a měla dost peněz všechny je adoptuje. „No tak dobře, moji milí,“ povzdechla si máma. „Máte všechno, co potřebujete?“ „Ano, paní Jacksonová,“ přikývla Thalia. „Díky za svezení.“ „Máte náhradní svetry? A číslo na můj mobil?“ „Máš ambrózii a nektar, Persis? A zlatou drachmu, kdybyste potřebovali kontaktovat tábor?“ bohové nesnáším když se tak bojí, láme mi to srdce protože vím že to stejným způsobem láme srdce i jí. „Máme všechno mami slibuji“ usměji se a pevně svou mámu obejmu. „Slibuji že se vrátím, neodejdu bez rozloučení nikdy“ slíbím jí tiše.

„To doufám, protože pokud se ti něco stane, nechci být poslední která to zjistí“ jemně mě pohladí po vlasech. „Budeš první slibuji“ ujistím ji. Společně s holkama jsme vystoupili z auta a setkali se tváří v tvář Annabeth. Vítr mi profukoval kabát, jako by do mě vrážel ledové dýky. Jakmile mámino auto zmizelo z dohledu, prohlásila Thalia: „Tvoje máma je úžasná Persis, netuším jak jí kdy poděkuji za to co všechno pro mě udělala“ vysvětlí. „Začni jí říkat teta Sally, a ona se rozpláče štěstím“ Kiara to říkala z vlastní zkušenosti. Když Kiara nazvala mámu tetou Sally, máma se rozplakala a uvařila pro ní tříchodovou večeři. Potom Elena onemocněla a omylem jí v horečce nazvala mámou Sally.

Pohledy polobohů se zaměří na Persis která si povzdechne. „Omlouvám se mami“ vydechne tiše a Sally se na ni podívá. „Nebudu první, nebudu ani vědět že se ti něco stalo že ne?“ ptá se tiše Sally. „Ve většině případů ne“ připouští Persis, protože jak by jí to všechno mohla říct bez toho aby svou matku nezlomila. Už tak zlomila svého otce tím vším, nemohla to udělat i své mamince. „Až na jeden“ vydechne Persis a všichni se na ni podívají. „Než jsme spadli do Tartaru…“ Persis se odmlčí. „Hailey mi dala telefon, nevěděla jsem co se stane, a ona mi to nemohla říct, ale díky tomu jak se chovala mi bylo jasné že se domů nevrátím“ vysvětlí Persis a pousměje.

„Takže jsem zavolala mámě, abych se rozloučila, nevěděla jsem co se mi stane, ale věděla jsem že se k ní nevrátím a potřebovala to vědět“ dodává. „Když spadla do Tartaru a my věděli že jí nemáme jak zachránit, požádali jsme Artemis aby za Sally zašla“ pronese Thalia a Sally zavře oči. „Tyhle knížky se mi nebudou ani trochu líbit že ne?“ podívá se na svou dceru. „Tátovi už se nelíbí docela dlouho, takže ne, nebudou“ souhlasí Persis a usměje se na svou maminku. Sally si povzdechne a obejme svou dceru okolo ramen, ať se stane cokoliv ona tam bude pro ni, a nepřestane za svou dceru bojovat.

Máma slavila ještě týden po tom a po každé když Elenu viděla znovu štěstím plakala. „Vážně myslíš?“ ptá se Thalia ohromeně. Když poprvé vidíte Thalii nikdy by jste neřekli že je uvnitř takový měkkýš. To hlavně díky jejímu oblečení které nosila – roztrhané vojenské bundě, černým koženým kalhotám, řetězu – a černě podmalovaným pronikavým modrým očím. Ale ten zranění a zároveň nadějný pohled v její tváři říkal všechno co člověk potřeboval vědět. „Samozřejmě, Sally nás prakticky miluje jako svoje vlastní děti, takže titul Teta nebo jednoduše jméno Sally místo příjmení jí učiní naprosto nejšťastnější“ „Pojďme už dovnitř,“ přerušila ji Annabeth. „Grover na nás jistě čeká.“

Sally se zasměje když to slyší. „To je pravda, nepopírám to“ souhlasí Sally a mrkne na dívky. „Víš mohla jsi mě varovat že Sally umí italsky než jsem jí v Italštině nazval tetou“ utrousí Nico a našpulí se. „Nico umím Italsky a Španělsky, jak tě mohlo napadnout že moje máma ne?“ Persis to absolutně nedokáže pochopit. „Myslel jsem že jsi se to naučila ve škole!“ brání se Nico. „Ve škole se nedokážu naučit ani Angličtinu natož Italštinu nebo Španělštinu!“ vykřikne pohoršeně Persis což všechny okolo rozesměje. „Máš se opravdu čím chlubit Persis“ uchechtne se Triton na kterého jeho sestra jen vztyčí prostředníček.

„Jak to sakra ví?“ nechápe naprosto ohromeně Adhara. „Dobrá otázka“ povzdechne si Thalia. „Ale je to jedno“ Thalia se podívala na hrad a otřásla se. „Jsem zvědavá, co objevil, že nás kvůli tomu tak nutně volal.“ Podívala jsem se na ni. „Myslela jsem že potřebuješ pomoct ty?“ nechápala jsem. „Ne moji výpravu přebrala Clarisse jakmile mi Grover zavolal a já zavolala vás. Možná jsem vám měla dát více informací“ omlouvá se Thalia. „To je v pořádku Thals, pokud potřebuje Grover s něčím pomoct jsme v tom“ ujistí jí Kiara se širokým úsměvem. Zahleděla jsem se nahoru na temné věže školy Westover. „Ať zjistil cokoliv, nic dobrého to nebude,“ vydechla jsem tiše a Thalii nezbylo nic jiného než přikývnout.

Dubové dveře zaskřípaly a otevřely se a naše trojice vešla za hustého sněžení do vstupní haly. Zmohla jsem se jen na překvapené: „No, páni!“ Bylo to tam obrovské. Stěny lemovaly bitevní prapory a přehlídka zbraní: staré pušky, bojové sekery a spousty dalších věcí. Teda, věděla jsem, že Westover je vojenská škola, ale připadalo mi, že ta výzdoba by musela dostat každého. A to doslova. Cítila jsem, že je tu něco špatně. Nějaké nebezpečí. Thalia si přejela rukou po stříbrném náramku, své oblíbené kouzelné pomůcce. Věděla jsem, že myslíme na totéž. Schyluje se k boji. Thalia se na mě podívala. „Prosím neopouštěj mě“ žádá tiše Thalia tak abych jí slyšela jenom a jenom já samotná.

„Nikdy tě neopustím“ slibuji a Thalia se na mě lehce usměje. Hailey se na nás otočí a usměje se. Nikdy jsem se Hailey nezeptala co všechno viděla, v žádném momentě jsem se jí nezeptala jestli řečenou situaci viděla, věděla jsem že by jí to nebylo příjemné a že to nedělala ráda. Ale její úsměv mi říkal že to co se děje, ať už mezi mnou a Thalii nebo celá tahle situace je v pořádku, je dobrá. Annabeth začala: „Zajímalo by mě, kde –“ Dveře se za námi zabouchly. „Fa-fajn,“ zamumlala jsem. „Asi se tu chvilku zdržíme.“ Slyšela jsem, jak se z druhého konce haly ozývá hudba. Zněla jako taneční. Schovali jsme si pytle s věcmi za jeden sloup a vydali se přes síň.

„Myslím že to bylo lepší než dobré“ oznámí Persis a usměje se na Nica, Biancu a Hazel. „Prosím řekněte že budete tančit“ vyhrkne nadšeně Aphrodite. „Ne že by to někdo z nás v té době opravdu uměl, ale ano“ souhlasí Hailey vyčerpaně. „Já jsem jenom ráda že Persis v té době ještě nosila tenisky, jinak bych přišla o nohy“ uchechtne se Thalia. „Nikdy jsem netančila“ brání se Persis. „Mohla jsi se mě zeptat abych tě to naučil“ Poseidon se na svou dceru pobaveně podívá. „To mě vlastně nenapadlo. Naučila mě to Thalia, ale jo, my dva jsme spolu tančili“ ujistí svého otce. „Na tvé svatbě?“ vyzvídá Poseidon. „Dřív“ pronese Persis a na svého otce se otočí úplně.

„Vlastně hned v příští knížce, kvůli okolnostem a taky tomu že jsem se cítila trapně jsme zmeškali maturitní ples, takže jsme si ho nahradili v táboře“ vysvětlí Persis. „Sice jsme neměli šaty ale Aphrodite to docela rychle a nadšeně napravila“ Camille se podívá na bohyni. „Taky to byl konečně už ten den kdy se Triton a Cami dali dohromady“ utrousí naprosto vyčerpaně Kate kterou v té době už přestávalo bavit to jenom sledovat. „Zaklela jsi nás!“ vykřikne Camille a všichni se na ni podívají. „Přilepila nás k sobě a začarovala to tak abychom se nemohli odlepit dokud si nedáme pusu“ utrousí Camille která chtěla Kate tak moc zapálit ještě teď, mnoho let po tom co se to doopravdy stalo.

Nedostali jsme se daleko, když jsem na kamenné podlaze uslyšel kroky. Z přítmí se vynořili nějaký muž a žena a zamířili k nám. Oba měli krátké šedé vlasy a černé uniformy s červeným lemováním ve vojenském stylu. Žena měla slabý knírek a chlapík byl hladce oholený. Podle mě to mělo být spíš naopak. Oba šli nějak strnule, jako by měli na zádech přivázaný smeták. „No?“ chtěla vědět ta ženská. „Co tady děláte?“ „Hmm…“ Uvědomila jsem si, že jsme tohle neplánovaly. Ani jednoho z nás nenapadlo, že by se někdo mohl divit, proč se v noci do školy vkradly tři děti. V autě jsme se o tom, jak se dostaneme dovnitř, vůbec nebavili, jo trochu jsme to nedomysleli.

„Ha!“ vyštěkl muž, až jsem nadskočil. „Hosté na ples nemůžou! Nedělejte nám tu z toho džungli!“ Mluvil s nějakým přízvukem – asi francouzským. Vyslovoval dž jako ž. Byl vysoký a obličej měl ostře řezaný jako dravec. Když mluvil, nozdry se mu roztahovaly, takže bylo dost těžké nezírat mu přímo do nosu, a oči měl dvoubarevné – jedno hnědé, druhé modré – jako toulavá kočka. Čekala jsem, že nás užuž vyhodí na mráz, ale pak popošla dopředu Thalia.  Luskla prsty. Ostře a hlasitě. Možná se mi to jenom zdálo, ale připadalo mi, jako by jí z ruky vyrazil nápor větru a přehnal se po sále. Zaplavil nás všechny a prapory na stěnách zavlály.

„Ale my přece nejsme žádní hosté, pane,“ prohlásila Thalia. „My sem chodíme do školy. Vzpomeňte si: já jsem Thalia. A tohle je Annabeth, Kiara, Rose, Adhara, Elena, Camille a Persis. Jsme v osmičce.“ Všichni jsme se podívali na Camille které bylo osmnáct a rozhodně v osmičce nebyla. Učitel přimhouřil dvoubarevné oči. Ten muž zaváhal a podíval se na svou kolegyni. „Paní Psyrightová, vy ty studenty znáte?“ Žena zamrkala, jako by se právě probrala z transu. Mlha to byla rozhodne mlha, tak to Thalia udělala. „Já… ano. Domnívám se, že ano, pane.“ Zamračila se na nás.

Thalia se zatím mračí spíš směrem k Chironovi. Pořád nedokázala sakra pochopit proč to Persis v té době ještě nenaučil. Potřebovala to vědět a potřebovala to umět. A za ty dva roky to už tolikrát potřebovala, a on jí to stejně nenaučil. Popravdě řečeno ho za to chtěla praštit. „To byla sakra první věc kterou jsi ji měl naučit Chirone jak manipulovat s mlhou!“ vykřikne Poseidon, kterému je jasné že to jeho dceři mohlo už tolikrát zachránit život. Chiron na to nic neodpovídá ale to nikdo nepotřebuje protože je všem i Chironovi samotnému jasné že to že jí to nenaučil prakticky okamžitě po příchodu do tábora byla velká chyba.

„Annabeth, Kiaro, Rose, Adharo, Camille, Persis, Thalio. Co děláte mimo tělocvičnu?“ Než jsme stačili odpovědět, uslyšel jsem další kroky a přiběhl k nám Grover, celý bez dechu. „Vy jste už dorazili! Vy –“ Zarazil se na místě, když uviděl učitele. „A, paní Psyrightová, doktore Thorne! Já, hm –“ „Co to má znamenat, pane Underwoode?“ zeptal se ten chlap. Z jeho tónu bylo jasné, že Grovera nesnáší. „Co tím myslíte, že dorazili? Ti studenti tady přece bydlí.“ Grover hlasitě polkl. „Ano, pane. Jistěže, doktore Thorne. Já jenom myslel, že dorazili… ten punč na plese! Ten punč byl vynikající. A oni ho dorazili!“

Doktor Thorn na nás upřel nenávistný pohled. Usoudila jsem, že musí mít jedno oko umělé. To hnědé? Nebo to modré? Tvářil se, jako by nás s chutí shodil z nejvyšší hradní věže, ale paní Psyrightová prohlásila zasněně: „Ano, ten punč byl vážně výborný. A teď běžte, všichni. Z tělocvičny už nesmíte odejít!“ To nám nemusela říkat dvakrát. Odporoučeli jsme se se samým „Ano, madam,“ a „Ano, pane,“ a taky jsme se trošku ukláněli, protože nám připadalo, že se to tak nějak hodí. „To byla mlha?“ nakloním se k Thalii která se na mě usměje. „Toto léto tě to naučím, nechápu proč to Chiron ještě neudělal, už tolikrát jste to potřebovali“ Thalia kroutí trochu zklamaně hlavou. „Až tě to naučím budeš moct dělat to stejné co já“ slibuje mi.

„Proč to můžu umět já ale Persis necháváte v tomto ohledu bezbrannou?! Bylo to to první co měla umět?! Ještě před tím než se naučila jak bojovat s mečem měla umět ovládat mlhu!“ Thalia je z toho celá podrážděná. Musela totiž počkat až bude po jejich výpravě aby jí to mohla pořádně naučit. V té době byla Persis traumatizovaná z toho co se stalo a smrti Biancy, takže to nešlo úplně lehce ale Persis si nakonec našla svůj vlastní unikátní způsob jak mlhu kontrolovat a Thalia na ni nemohla být více hrdá.

Grover nás postrkoval halou tam, odkud se ozývala hudba. Cítila jsem v zádech pohled učitelů, ale Thalia mě držela za ruku takže jsem se moc nebála Grover nás nahnal ke dveřím, které měly na skle napsáno TV. To jsem přelouskal i při své dyslexii. „To bylo o fous!“ oddechl si Grover. „Díky bohům, že jste se sem dostali!“ všichni jsme Grovera pořádně objali. Bylo fajn ho po tolika měsících zase vidět. Trochu vyrostl a vyrazily mu další vousy, ale jinak vypadal jako vždycky, když se maskoval za člověka – červená čepice na kudrnatých hnědých vlasech mu zakrývala kozí rohy, neforemné džíny a tenisky s falešnými chodidly maskovaly chlupaté nohy a kopyta. Měl na sobě černé tričko s nápisem.

Chvilku mi trvalo, než jsem ho vyluštila, ale stálo tam AKADEMIE WESTOVER: PĚŠÁCI. Netušila jsem, jestli to je něco jako Groverova hodnost, nebo jenom školní heslo. „Takže co se děje?“ zeptala jsem se. Grover se zhluboka nadechl. „Našel jsem dva.“ „Dva polokrevné?“ podivila se Thalia. „Tady?“ Grover přikývl. Dost velká vzácnost byla najít i jen jednoho polokrevného. Letos Chiron vyhlásil pro satyry pohotovost a vyslal je po celé zemi, aby prohledávali školy od čtvrté třídy až po střední a pátrali po možných nováčcích. Nastaly nám zoufalé časy. Ztráceli jsme táborníky. Potřebovali jsme veškeré nové bojovníky, jaké jsme mohli objevit. Problém byl, že tolik polobohů prostě nebylo. „Bratra a sestru,“ vysvětloval.

„Je jim deset a dvanáct. Nevím, od kterého boha pocházejí, ale jsou silní. Jenže nás tlačí čas. Potřebuju pomoct.“ „A co nestvůry?“ „Jedna.“ Grover se zatvářil nervózně. „Má podezření. Nevím, jestli už to ví jistě, ale dneska je poslední den pololetí. Určitě je nenechá odjet ze školy, dokud to nezjistí. Možná je to naše poslední šance! Vždycky, když se k nim zkusím dostat, hned se objeví a blokuje mě. Nevím, co mám dělat!“ Grover se zoufale podíval na Thalii. Thalia se trochu zamračila. Proč se sakra dívá na mě? Jsme tu všichni, ty jsi mu zachránila život, našla blesk mého otce a zachránila život mě! Co to vlastně kurva?! Nemáte za co. Tati, Zeusi při vší úctě k vám ale naserte si.

„Protože jsi dítě proroctví Thalio samozřejmě že hledá pomoc u tebe“ Chiron jí napomenul a Thalia se na něj prudce otočila. „Nechci a nechtěla jsem být dítětem proroctví, Persis to dobrovolně vzala na sebe aby nás všechny zachránila! A stejně jste jí nikdo neposlouchali a obraceli se na všechny jenom ne na ni! Proto jsme ti taky po čase přestali říkat věci! Vrátila tátovi blesk, riskovala svůj život aby se postavila bohům, bojovala s Aresem, dostala do tábora rouno a zachránila mi život! Prokázala tvou zatracenou nevinu a zachránila Groverovi jeho kozlí život! Pro to všechno riskovala svůj vlastní život a nikdo z vás jí za to stejně neocenil a neviděl o nic víc než do té doby!“ Thalia křičí.

„Je zatracenej válečnej generál, je paní nad Styx, jedem, tekutinami a krví. Je paní stvoření, královnou bohů! Zlatou ve své krvi měla ještě před tím než se dostala do tábora. Obětovala se pro nás všechny! Obětovala svůj život, nevinnu, rozum, mysl i duši aby nás všechny ochránila a zachránila, a když na to přišlo, stejně jste jí přehlíželi“ Jason neváhá aby bojoval za svou nejlepší kamarádku. Persis tiše chytne svou mámu za ruku zhluboka se nadechne. Bylo tu něco co nikomu nikdy neřekla. Když začala druhá válka s Kronosem šla za Chironem, řekla mu že musí jít a dostat svou mámu a Estelle. Chiron jí ale zastavil a ujistil jí že pro ně už někoho poslal a že jsou v bezpečí, ale to se nikdy nestalo, a Persis se to dozvěděla až když jí Artemis řekla že je její maminka po smrti.

Osudy co to sakra? Persis zvedne hlavu a podívá se na osudy které se na ni vědoucně dívají. Jedna část jí samotné se ptá proč Chirona i nadále tolik miluje, když tohle všechno věděla. Nikdy nechtěla aby v první řadě svou matku šla zachránit, všechno jí tajil, nic jí nenaučil a nakonec byl součástí toho proč její maminka zemřela. Tak proč ho stále milovala? Možná protože milovala toho kým si myslela že Chiron byl, možná protože už nevěděla jak je přestat milovat. Protože ztratila tolik lidí a její duše byla zlomená tolikrát, že už prostě nevěděla jak je přestat milovat.

„Dobře,“ řekla. „Tihle polokrevní jsou na plese?“ Grover přikývl. „Tak si asi půjdeme zatančit,“ nabídla jsem a Thalia se usmála. „Přesně moje myšlenky“ souhlasí Thalia. „Kdo je ta nestvůra?“ „No,“ protáhl Grover a nervózně se rozhlédl. „Zrovna jste se s ní potkali. Zástupce ředitele, doktor Thorn.“ Na vojenských školách je jedna specialita: jakmile nastane nějaká zvláštní příležitost a žáci se nemusí navlékat do uniforem, začnou vyvádět jak utržení ze řetězu. Asi proto, že jinak tam vládne tvrdá disciplína. Připadá jim, že si to musí najednou vynahradit nebo co. Podlaha tělocvičny byla plná černých a červených balónků a kluci si je navzájem kopali do obličejů, nebo se pokoušeli přiškrtit jeden druhého stuhami krepového papíru, připevněnými ke stěnám.

Holky chodily v chumlech, jak to mají ve zvyku, byly zmalované a měly trička na ramínka a jasně barevné kalhoty a boty, které vypadaly jako nástroje na mučení. Každou chvilku se jako hejno piraní přihnaly k nějakému chudákovi, obklopily ho, vřískaly a hihňaly se, a když ho konečně nechaly být, měl ten kluk ve vlasech stuhy a po celém obličeji malůvky od rtěnky. Bohové dejte ať nikdy nejsem jako ty holky. Někteří starší kluci rozpačitě postávali na kraji tělocvičny a snažili se schovat, jako by je každou chvíli čekal boj o život. „Tamhle jsou.“ Grover pokývl ke dvojici mladších dětí, které se o něčem dohadovaly na sedadlech za bariérou.

„A nejsi!“ Kiara se pokusí zvednou náladu která v místnosti opadla. Persis pobaveně pokroutí hlavou, protože opravdu není. „Naučila jsem jí jinak“ vydechne Sally a usměje se na svou dceru. „Naučila jsem jí že vždy musí být věrná sama sobě“ dodává Sally a Persis se na svou matku široce usměje. „Nikdy jsem nepřestala“ ujistí svou maminku a nakloní se do její náruče. Polobohové si vyměňují pohledy, trochu se děsí toho co se stane když bude muset Sally odejít. Nechtějí vidět Persis znovu zlomenou, chtějí aby zůstala takhle, chtějí aby se uzdravila, proto doufají že budou schopní Sally zachránit.

„Bianca a Nico di Angelovi.“ Ta holka měla naražený měkký zelený baret, jako by si pod ním chtěla schovat obličej. Kluk byl očividně její mladší bratr. Oba měli jemné tmavé vlasy a olivovou pleť a při řeči hodně gestikulovali. Kluk zrovna míchal nějaké karty. Vypadalo to, že mu sestra kvůli něčemu nadává. Pořád se rozhlížela kolem, jako by cítila, že se děje něco divného. „Řekl jsi jim to?“ Camille se na Grovera podívá. Grover zavrtěl hlavou. „Víš, jak to je. To by je ohrozilo ještě víc. Jakmile si uvědomí, kdo jsou, zesílí jim pach.“ Kiara se plácla rukou do čela a pobouřeně se podívala na Grovera jakoby se zbláznil.

„Víme jak to dopadlo s Persis zatraceně Grovere! Takhle jsou ještě ve větším nebezpečí protože neví co se děje!“ křičí Kiara. „Když se je pokusíme odvést budou si myslet že se je snažíme unést, navíc nebudeme mít čas na vysvětlování“ Thalia zaúpí nejraději by Grovera praštila, ale potom se zastaví. „Udělal to i s tebou?!“ vykřikne. „Potom jsme se vydali do tábora, mámu napadli a skončila v podsvětí“ slabě se usměji. Thalia se plácne rukou do čela, to protože jinak by musela plácnout Grovera. „Dobře, klid, sebereme je a vypadneme odsud?“ ptám se a podívám se na holky aby mi řekli jaký na to mají názor.

„Já chápu že začnou smrdět více, ale rodiče to už vědí, takže v moment kdy jim to řekneme můžeme je prostě odvést do bezpečí, bez toho aby si mysleli že je sakra unášíme“ Thalia pořád ještě chtěla vší silou plácnout Grovera protože co to sakra? Persis kvůli tomu utrpěla neskutečné trauma jako třináctiletá a nikdo se o to nezajímal, prakticky pokračovali jakoby zrovna neviděla svou maminku umírat před očima, a ona tomu nemohla sakra uvěřit.

Thalia mi položila ruku na rameno a pokynula. Zástupce ředitele doktor Thorn vyklouzl ze dveří nedaleko bariéry u sedadel a postavil se nedaleko sourozenců di Angelových. Lhostejně pokývl naším směrem. To modré oko jako by mu planulo. Z Thornova výrazu jsem uhodl, že se přece jenom nedal ošidit Thaliiným trikem s mlhou. Měl podezření, kdo jsme. Jen otálel, dokud nezjistí, proč tu jsme. „Nedívejte se na ty dva,“ nařídila nám Thalia. „Musíme si počkat na příležitost a pak je sebereme. Musíme dělat, že nás nezajímají. Svést ho z té pachové stopy.“ Vysvětluje Elena. „Jak?“ „Máme tu silné polokrevné. Já, Persis, Cami a Rose jsme nejsilnější. To by ho mělo poplést. Zamíchejte se mezi lidi.

Chovejte se přirozeně. Tancujte. Ale dávejte na ta děcka pozor.“ Vysvětluje Thalia. „Máme tancovat?“ zeptala se Annabeth, která byla trochu uražená že jí Thalia nezahrnula do kategorie silných polokrevných. Thalia přikývla. Nastražila uši, zaposlouchala se do hudby a ušklíbla se. „Brrr. Kdo vybral Jesse McCartneyho?“ Grover se zatvářil uraženě. „Já.“ „Ach, pro bohy, Grovere. To je ubohost. Nemůžeš pustit třeba Green Day nebo něco podobného?“ „Green co?“ „Kašli na to. Persis pojď tancovat“ Thalia se ke mně otočila. „Problém, neumím tancovat“ zamítnu. „Budu si muset se strýcem Poseidonem promluvit, jak nemohl naši princeznu Atlantidy naučit tancovat“ oznámí pobaveně Thalia.

Zasměju se a pokroutím hlavou. „Naučím tě to, pojď Θαλασσινός κρίνος“ pokyne ke mně. „Mořská Lilie?“ ptám se šokovaně když mě vede. „Líbí se ti snad přezdívka chaluhový mozeček?“ ptá se s nadzvednutým obočím. „Ne ani trochu“ připouštím. „No vidíš, tak jsi mořská Lilie“ zasměje se Thalia a mrkne na mě. „Kate se neozvala?“ ptá se opatrně Thalia po chvíli ticha. „Ne neozvala. Doufám jen že je to protože je zaneprázdněná“ na těžko polknu. Thalia se rozhlédla. Kiara donutila Grovera tancovat. Rose vzala Adharu, zatímco Camille si vzala Lenu. Hailey tiše mluvila s Annabeth což se Hailey moc nelíbilo očividně.

„Taky jsem silná polobohyně“ utrousí Annabeth. „Ano ale ne tak silná jako kdokoliv z nás“ Thalia jí odmává. „Gabe jí říkal chaluhový mozeček než jsem mu řekla aby přestal“ Sally se rozhodne vysvětlit situaci a to proč se Persis přezdívka nelíbí. Polobohové se zaseknou a překvapeně se podívají na Persis. „Proč jsi nám to neřekla?! Rovnou bychom jí zabili!“ vyhrkne Adhara a ukáže přímo na Annabeth. „Přesně protože jsem věděla že by jste jí bez zaváhání zabili a já nechtěla aby jste ji zabili takže jsem vám to neřekla, navíc mi potom všichni z tábora začali pod výhružkami od Thalie říkat mořská Lilie takže jsem byla v pořádku“ Persis jednoduše pokrčí ramen zatímco její kamarádky si frustrovaně povzdechnou.

„Persis to že to přestalo neznamená že jsi jim to neměla říct. Víc by rozuměli tvému traumatu a pochopili proč to nemáš ráda, kdyby to věděli zastavili by to dřív a nemusela by jsi to tak dlouho poslouchat“ Amphititre se snaží vysvětlit. „Já vím, ale nechtěla jsem z toho dělat problém“ vydechne tiše Persis. „Ví někdo z vás co to vlastně znamená?“ zasáhne Sally. Všichni se na ni zmateně podívají. „Jako překlad to prakticky znamená že je stupidní jako chaluha, nebo že nemá v hlavě nic než chaluhy“ vysvětluje Sally a dívá se na svou dceru která si povzdechne. „Persis“ Camille se na bohyni mračí. „To je v pořádku, na jejich názoru mi nikdy nezáleželo, to na vašem ano“ Persis se rozhodne co nejrychleji tuto konverzaci ukončit.

„Zachráníme ji?“ ptá se pobaveně Thalia. „Ano prosím, chudák“ směju se. „Hej!“ křikla na ně Thalia. „Tancujte, lidi!“ nakázala jim Thalia. „Vypadá to hloupě, když tam jen tak stojíte.“ Hailey se na nás dívala jako na vrahy, očividně taky neuměla tančit a já jí to nezáviděla, kdyby mě Thalia nevedla už bych se zabila. Navíc jsem jí už tak třikrát stoupla na nohu. „Dobře že máš tenisky“ uchechtne se Thalia a já jí dloubnu do ramene. „Mimochodem rodiče Annabeth se chtějí stěhovat do San Francisca možná bude muset znovu zůstat na plný úvazek v táboře“ začne konverzaci Thalia. „Proč nemůže do San Francisca?“ nechápu a nakloním hlavu na bok.

„Kdykoliv kdy něco nechápeš nakloníš hlavu na bok?“ ptá se Thalia se smíchem na což přikývnu. „Doopravdy jsi zlatý retrívr“ uchechtne se. „Kdo to řekl?!“ vykřiknu. „Cami“ práskne na ni a já se našpulím. „Každopádně tam nemůže kvůli pozůstatkům z hory Othrys“ vysvětluje Thalia. „Titánská hora“ pochopím. „Proto je tam víc monster, takže tam nemůžeme“ souhlasí Thalia. „Sakra jsou pryč!“ vykřikne Annabeth. „Cože?“ otočíme se a pohlédli jsme na bariéru. Ty dvě polokrevné děti, Bianca a Nico, zmizely. Dvířka vedle v bariéře zůstala otevřená. Doktora Thorna nebylo nikde vidět. „Musíme najít ostatní“ vykřikla Annabeth protože jsme opravdu ztratili přehled o našich ostatních přátelích.

Annabeth se zoufale rozhlížela kolem. „Kam se poděli?“ Rozběhla se davem. Chystali jsme se vyrazit za ní, ale připletli jsme se do cesty té holčičí hordě. Kličkovala jsem, abych si nevysloužil tu hrůzu s krepákem a rtěnkou, a když jsem se konečně osvobodila, byla jsem ponechána samotná. Rozhlédla jsem se a uviděla jsem něco, z čeho mi ztuhla krev v žilách. Asi patnáct metrů ode mě ležel na podlaze tělocvičny měkký zelený baret, přesně takový, jaký měla na sobě Bianca di Angelo. O kousek dál se válelo pár rozházených karet. Pak jsem zahlédla doktora Thorna. Hrnul se ze dveří na druhé straně tělocvičny a držel děti di Angelovy za límce jako koťata. Ale musela jsem najít ostatní, tohle jsem nemohla zvládnout sama.

„Díky osudům“ Poseidon si oddechne. „Jo ale měla bych tě varovat že to stejně nakonec dopadne dost špatně“ oznámí Persis a s povzdechem se podívá na Thaliu. „A tím se zase vracíme k tomu že to sakra měla být ta první věc kterou jsi ji měl naučit!“ vykřikne Thalia a podívá se přímo na Chirona protože ví co se stane jako další, a ví že kdyby Persis uměla ovládat mlhu poznala by to.

Rozeběhla jsem se směrem kam jsem si myslela že se vydala Thalia a ostatní. Nakonec jsem naštěstí narazila do Thalie. „Persis bohové vyděsila jsi mě“ Thalia mě obejme. „Thorn je má na druhé straně tělocvičny“ rychle ze sebe chrlím. „Tak pojď“ rozkáže. „A co ostatní?“ nechápu. „Na to není čas, ti sourozenci jsou v ohrožení“ namítne a rychle mě táhne. „Vytáhni meč“ rozkáže mi. Vytáhla jsem Riptide a společně jsme se vydali za doktorem Thornem. Dveře vedly do tmavé chodby. Před námi jsem slyšela nějaký šelest a pak bolestné odfrknutí. Otevřela jsem uzávěr pera. Rostlo mi v rukách, až jsem držel bronzový řecký meč, skoro metr dlouhý, s rukojetí pokrytou kůží. Čepel se malinko rozzářila a vysílala zlaté světlo na řady skříněk.

Rozběhly jsme se po chodbě, ale když jsme se dostaly na druhou stranu, nikdo tam nebyl. Otevřely jsem dveře a zjistily, že jsem zase v hlavní vstupní hale. Dostaly jsem se okruhem zpátky. Doktora Thorna jsme nikde neviděly, ale na opačné straně síně stáli sourozenci di Angelovi. Byli ztuhlí hrůzou a hleděli přímo na nás. „Co se sakra děje?“ vydechla Thalia nechápavě. Pomalu jsem se k nim blížila a přitom spustila meč. „Nic se neděje. My vám neublížíme.“ Neodpověděli. Měřili si nás k smrti vyděšenýma očima. Co se to s nimi stalo? Kde je doktor Thorn? Možná vycítil přítomnost mého meče a stáhl se do ústraní. Nestvůry nenáviděly zbraně z božského bronzu.

„Jmenuju se Persis a to je Thalia“ představila jsem nás a snažila se mluvit klidně. „Dostaneme vás odsud a odvedeme někam do bezpečí.“ Bianca vykulila oči. Zaťala pěsti. Až moc pozdě mi došlo, co znamenal ten její výraz. Nebála se mě. Snažila se mě varovat. Protože její pohled padal přímo na Thaliu. Otočila jsem se ale Thalia tam už nebyla, a něco udělalo SVIIIST! V rameni mi explodovala bolest. Nějaká síla mnou jako obří ruka trhla dozadu a praštila se mnou o zeď. Padla jsem do pasti, ať byl cokoliv, uměl se měnit a nabral podobu mojí nejlepší kamarádky a sestřenice, a zavedl mě až sem. Jak jsem mohla být tak zatraceně hloupá?

Sál propadne do paniky, všichni začnou křičet, Amphititre a Sally se snaží Poseidona zastavit aby zavraždil Chirona. Persis pevně drží Zeuse který vypadá podivně až moc klidný, ale ona ho zná a ví že takto jsou bohové nebezpečnější než když křičí. „Zavedl jí do pasti! A můžeš za to sakra ty!“ Poseidon Tridentem ukazuje na Chirona. „Kdybys jí naučil to co jsi ji měl naučit, poznala by že to nebyla Thalia!“ Poseidon naprosto panikaří protože neví co se teď jeho dceři stane, neví jak blízko jsou její přátelé a jestli jí dojdou na pomoc včas, a všechno to viní na Chirona na to že jí nenaučil co měl aby mohla tam venku přežít. „O tom si ještě promluvíme Chirone“ Zeusův hlas do sálu nastolí ticho.

Protože jeho hlas zní chladně jako led a zároveň divoce jako bouřka, a všichni přítomní vědí že je to červená vlajka nebezpečí. „Nemohl jsem vědět že se to stane ale je mi to líto, jsem si jistý že jí to brzy naučím“ brání se Chiron. „Naučím jí to já!“ vykřikne Thalia. „Po téhle výpravě jsem za tebou přišla a řekl jsi mi cituji “brzy zatím to nepotřebuje!“ musela jsem jí to naučit sama. Traumatizovanou Persis která sledovala jak Bianca umírá ale musela jsem jí to naučit okamžitě aby se tohle znovu nestalo, takže jsem jí ani nedala čas vstřebat její trauma!“ Thalia sama ztrácí svůj klid, a nedokáže pochopit jak její otec dokáže tento klid udržet. Hailey se proto rozhodne co nejrychleji číst, než Chirona zabijí hned teď.

Nejsi hloupá, ošálil tě mlhou, kdyby tě to Chiron už naučil poznala by jsi to. To mě malinkato uklidňuje díky tati. Rychle jsem máchla mečem, ale nebylo co zasáhnout. Halou se rozlehl mrazivý smích. „Ano, Persee Žeksne,“ zašišlal doktor Thorn. Svým přízvukem mi zkomolil celé příjmení. „Já vím, kdo jsi. A vím kdo byla tvá kamarádka. Hledala jsi své přátelé, ale svým srdcem jsi hledala jenom ji. Bála jsi se že je to všechno sen a že znovu zmizí“ jeho slova mnou projela jako elektřina. V moment kdy jsem je hledala mi nedošlo že se vlastně zaměřuji jen na Thalii. Nedošla mi panika která mnou pronikala až na kost. Ale teď když to říkal jsem si to konečně uvědomovala.

Nálada v sále je napjatá že by se dala krájet nožem, všichni sedí na okrajích trůnů a modlí se aby někdo pro Persis došel včas, ale nikdo nic dalšího neříká, myslí si že všichni Chironovi už řekli všechno co museli. A Zeusův hlas i jeho pohled slibovali že tohle nezůstane bez trestu, že tohle nenechá jenom tak.

Thalio! Doufala jsem že mě pořád ve své hlavě slyší a že dojde na pomoc. Mezitím jsem se snažila osvobodit si rameno. Kabát a košili jsem měla přišpendlené ke zdi jakýmsi kopím – černou střelou, byla asi stopu dlouhá a podobala se dýce. Odřela mi kůži na rameni, jak mi projela šaty, a rána mě bolela. Něco podobného už jsem jednou cítila. Jed. Nutila jsem se udržet jasnou hlavu. Nemůžu omdlít. Tmavá silueta se k nám teď blížila. Do tlumeného světla vstoupil doktor Thorn. Pořád vypadal jako člověk, ale tvář měl ďábelskou. Zářily v ní dokonale bílé zuby a hnědé a modré oko odrážely jas mého meče. „Díky, že jsi vyšla z té tělocvičny,“ podotkl. „Já nesnáším středoškolské plesy.“

Snažila jsem se po něm znovu mávnout mečem, ale stál mimo dosah. SVIIIST! Odněkud zpoza doktora Thorna vyletěla druhá střela. Vypadalo to, že se ani nepohnul. Jako by za ním stál někdo neviditelný a házel zezadu nože. Bianca vedle mě vyjekla. Do kamenné zdi se zarazil další trn, asi tak centimetr od jejího obličeje. „Všichni tři půjdete se mnou,“ nařídil doktor Thorn. „Tiše. Poslušně. Jestli vydáte jediný hlásek, jestli zavoláte o pomoc nebo se pokusíte bojovat, ukážu vám, jak přesně umím házet.“ Zavřela jsem oči. Tak moc jsem se nenáviděla, že jsem nepoznala že ta která přede mnou stála nebyla Thalia, ale monstrum. V tuto chvíli jsem chtěla samu sebe prostě a jednoduše probodnout. Persis vydrž! Jsme na cestě! Thalia díky bohům.

„Prosím řekni že se k ní dostanete včas“ Poseidon se podívá na Thaliu když Hailey dočte kapitolu. „Dostaneme, zachráníme jí neboj“ ujistí ho Thalia a usměje se. „Dobře Bio?“ Hailey se na ni podívá a podává jí knihu. „Děkuji“ Bianca jí poděkuje a otevře knihu na další kapitole, musí to přečíst co nejrychleji aby se všichni okolo přestali bát o život Persis, ne že by se o něj nebáli i oni samotní, ale oni už věděli co se stane a že z toho Persis vyjde živá.

So how you can see i changed some information about Gods lives when Kronos eat them because differently i could not understand why would Zeus get that much power of beigin the oldest when he wasn't

Also how you can see i changed relationship between Thalia and Percy because i never could really understand why they 'hated' each other so much.

Also you can see i don't like Grover and Chiron too much in this books and i am sorry but i could never understand the things they were doung and why.

Chapter Text

„Dobře tak se všichni připravte protože tohle je poprvé co doopravdy uvidíme Artemis“ vysvětlí Bianca s úsměvem. „Dobře, dobře tak jdeme na to“ pokyne jí Artemis se širokým úsměvem ve tváři.

Netušila jsem, jaká nestvůra doktor Thorn je, ale byl rychlý. Možná bych se dokázala ubránit sám, pokud bych si mohla aktivovat štít. Stačilo by jenom se dotknout hodinek na zápěstí. Ale ochránit sourozence di Angelovy už na mě bylo moc. Potřebovala jsem pomoc a napadal mě jenom jeden způsob, jak ji získat. Zavřel jsem oči. „Co to děláš, Žeksne?“ zasyčel doktor Thorn. „Pohni se!“ Otevřela jsem oči a šourala se dál. „Bolí mě to rameno,“ zalhala jsem a snažila se, aby to znělo utrápeně, což mi nedalo moc velkou práci. „Pálí to.“ „Pche! Můj jed bolí. Ale nezabije tě. Jdi!“ Thorn nás hnal ven a já se pokoušel soustředit.

Potřebovala jsem se co nejrychleji spojit s Thalii. Věděla jsem že loni v létě mezi námi Grover vybudoval spojení vcítěním. Posílal mi vize do snů, aby mi dal vědět, když se ocitne v nebezpečí. Pokud jsem věděla, byli jsme pořád ještě spojení, ale něco hluboko uvnitř mě si pořád vybralo Thalii, nechápala jsem přesně proč ale stalo se to. Thalio, Thorn mě zavedl do pasti a unáší nás, má otrávené trny. Pomoc prosím!  Modlila jsem se aby mě slyšela. Thorn nás vedl do lesa. Vydali jsme se po zasněžené pěšině, matně osvětlené staromódními lampami. Rameno mě bolelo. Vítr, který mi profukoval rozervané šaty, byl tak studený, že jsem si připadala jako rampouch. „Před námi je paseka,“ oznámil Thorn.

„Protože na rozdíl od Grovera poslouchala“ připouští Persis a všechny pohledy na ni opět padnou. „Persis?“ Sally svou dceru opatrně osloví a Persis si povzdechne. „Připadalo mi že Groverovi se částečně líbilo že jsme byli hrdinové“ Persis se odmlčí. „Ale ve skutečnosti se nikdy nezeptal jestli je to to co jsem doopravdy chtěla. Nikdy se nezeptal jestli nechci odejít, jestli nechci skončit a nechat to třeba na Nicovi, prostě jen předpokládal že to budu dělat dál“ Persis se vyhýbá očnímu kontaktu a ví proč. „Persis“ bohyně sebou cukne, protože ví co tento tón hlasu od Chirona znamená. Znamená to že je zklamaný tím co říká, tak jako byl mnohokrát před tím když něco podobného vyjádřila.

„Chirone“ Zeus ho pevně osloví. „Persis sama nejlépe ví co cítí, a co je pravda, nemůžeš v ní být zklamaný jen protože říká co je pravda a to co cítí, nemáš na to žádné právo“ Zeuse tahle situace ani trochu nebaví. Když přišla Sally byla Persis lepší než jakou jí zatím viděli… Dokud nezačal Chiron mluvit. Jeho spřízněná duše se z nějakého důvodu stáhla v momentě kdy jí došlo že tu Chiron je vlastně také, a to se mu nelíbilo. Ale z toho co přečetli a co zatím Chiron řekl mu případ připadal jasný. Chiron velmi jasně preferoval Annabeth a Thalii zatímco Persis nechával ve tmě a choval se k ní jako k druhořadé. Něčemu v něm to připadalo jakoby se jí snažil učinit závislou na nich a na informacích které jí říkají.

„Tam vám zavoláme odvoz.“ „Jaký odvoz?“ chtěla vědět Bianca. „Kam nás to berete?“ „Ticho, ty zatracená holko!“ „Neříkejte tak mé sestře!“ vyjekl Nico. Hlas se mu třásl, ale překvapilo mě, že si vůbec troufl se ozvat. Pokusila jsem se Nica i Biancu udržet za sebou ale nedařilo se to tak jak jsem chtěla. Doktor Thorn zavrčel a rozhodně to nebylo lidsky. Chlupy vzadu na krku se mi zježily, ale přinutila jsem se kráčet dál a předstírat, že jsem poslušný malý zajatec. Mezitím jsem horečně vysílala myšlenky – něco, co by přitáhlo Thaliinu pozornost: Thalio přísahám bohům že tě znovu nějak prokleju ve strom!

Thalia se rozesměje. „Stejně jsem reagovala když jsem to slyšela poprvé, smíchem. Protože mi bylo jasné že to nemyslíš vážně“ zasměje se Thalia. Persis k ní zvedne pohled a široce, uvolněně se usměje. „I přes to by s tak traumatickým zážitkem vyhrožovat neměla“ Chiron se na Persis podívá téměř káravě. Bohyni zmizí úsměv z tváře znovu skloní hlavu. „Omlouvám se“ dostane ze sebe. Všichni okolo ní si vyměňují pohledy. Tahle Persis která se tu objevila jakmile zaregistrovala Chironovu přítomnost se jim nelíbila. Trochu je děsila, a báli se o ni, protože tohle nebylo normální. Ne pro bohyni která vyhrožovala Thanatosovi s jeho vlastní kosou. „Chirone pro lásku k osudům, přestaň mluvit“ zavrčí Nico.

Dobře to možná nebyla nejlepší výhružka ale co jsem teď měla dělat? „Stát,“ zavelel Thorn. Stromy se rozestoupily. Dostali jsme se na útes nad mořem. Aspoň jsem cítila, že tam dole je moře, desítky metrů pod námi. Slyšela jsem vířící vlny a cítila chladnou slanou pěnu. Ale viděla jsem jenom mlhu a tmu. Doktor Thorn nás tlačil k okraji srázu. Zakopla jsem, ale Bianca mě zachytila. „Bianco díky bohům za tebe“ pokusím se na ni usmát. „Co je zač?“ zašeptala. „Jak s ním máme bojovat?“ „Je to monstrum, já a moji přátelé na tom pracujeme“ snažím se ji uklidnit. „Mám strach,“ mumlal Nico. S něčím si pohrával – s nějakým kovovým vojáčkem.

„Nemluvit!“ rozkázal doktor Thorn. „Obraťte se ke mně!“ Obrátili jsme se. Thornovy oči dvou barev se lačně zaleskly. Vytáhl něco zpod saka. Nejdřív jsem si pomyslel, že má vystřelovací nůž, ale byl to jen telefon. Stiskl tlačítko na straně a řekl do něj: „Zásilka je připravena k předání.“ Ozvala se nesrozumitelná odpověď a mně došlo, že Thorn má zapnutý režim krátkovlnné vysílačky. Připadalo mi to až moc moderní a strašidelné – monstrum, a používá mobilní telefon. Ohlédla jsem se za sebe a uvažovala, jak daleko je ten sráz. Doktor Thorn se rozesmál. „Jasně, dcero Poseidonova. Skoč! Je tam moře. Zachraň se.“ „Jak ti to řekl?“ zamumlala Bianca.

„Musela by jsi odejít bez nich“ Hádesovi dojde o co se Thorn pokoušel. „To by se nestalo“ zamítne bez váhání Persis, nikdy by je tam nenechala. „Prosím řekni že se z toho nějak dostanete“ Poseidon se na svou dceru podívá. „Ano dostaneme neboj se tati, nakonec mi dojdou na pomoc, a zachrání nás“ ujistí svého otce. „Dobře, dobře tak prosím pokračuj Bianco“ Poseidon se na dívku usměje.

„Dcero Poseidonova, slibuji že vám to vysvětlím, jakmile nám tak trochu nepůjde o život“ přísahám jí. Bianca mě chvíli sleduje ale nakonec přikývne, víc než očividně vidí a chápe v jaké situaci jsme. „Máš nějaký plán, je to tak?“ Možná bych mohla oba sourozence di Angelovy vzít a skočit s nimi do oceánu. Pokud bychom ten pád přežili, třeba bych přiměla vodu, aby nás zachránila.  „Zabil bych vás, než byste se stačili dotknout vody,“ prohlásil doktor Thorn, jako by mi četl myšlenky. „Tobě nedochází, kdo jsem, že ne?“ Mihl se za ním nějaký pohyb a další střela zasvištěla tak blízko, až mě škrábla do ucha.

Za doktorem Thornem se něco vynořilo – připomínalo to katapult, ale bylo to pružnější… skoro jako ocas. „Naneštěstí,“ zalitoval Thorn, „jste žádáni pokud možno živí. Jinak by už bylo po vás.“ „Kdo si nás žádá?“ chtěla vědět Bianca. „Protože jestli si myslíte, že dostanete výkupné, tak se pletete. My nemáme žádnou rodinu. Nico a já…“ Hlas se jí trochu zlomil. „Nemáme nikoho, jenom jeden druhého.“ Jednoho z vás zabiju, kdokoliv kdo jsou jejich rodiče zabiju vás. Persis dcero moje, teď není zrovna čas na výhružky! Jde vám o život! Jo, jo chápu. „Óóó,“ ušklíbl se doktor Thorn. „Nedělejte si starosti, drahouškové. Brzo se setkáte s mým zaměstnavatelem. Pak dostanete úplně novou rodinku.“

Hádes se podívá na Persis. „Neboj velmi brzo zjistím kdo je jejich otec a taky mu dám po držce“ Persis se na něj pevně podívá. „Sakra“ zakleje Hádes protože ví že to Persis myslí vážně. „Já chápu že jste s námi nemohli komunikovat, ale minimálně napsat vzkaz “děti nebojte se nejste sirotci, váš otec s vámi jen nemohl komunikovat“ by bylo hezký“ utrousí Persis a rukou si pročísne vlasy. „Persis není tvým právem soudit bohy“ napomene jí Chiron. Persis sebou znovu ucukne a cítí jak jí pohlcuje panika. „Je budoucí královnou bohů a mou spřízněnou duší Chirone, myslím že má víc než dost práva, rozhodně větší než ty“ odsekne Zeus. Chiron se zdá být alespoň trochu chytrý a mlčí.

„Ty netušíš, co se děje, Persee Žeksne. Nechám Ženerála, ať tě poučí sám. Dneska večer mu prokážeš velkou službu. Těší se, až se s tebou setká.“ „Ženerála?“ zeptal jsem se. Pak jsem si uvědomila, že po něm opakuju jeho francouzský přízvuk. „Teda… kdo je Generál?“ Thorn se zahleděl k obzoru. „Á, tady to máme. Vaše doprava.“ Obrátila jsem se a uviděla v dálce nad mořem světlo reflektoru. Pak jsem uslyšela vrčení vrtule helikoptéry, čím dál hlasitěji a blíž. „Kam nás to berete?“ ptal se Nico. „Měl by sis toho vážit, chlapče. Budeš mít šanci přidat se ke skvělé armádě! Jako v té pitomé hře, co si hraješ s kartami a panenkami.“ „To nejsou panenky! Jsou to figurky! A tu svou skvělou armádu si můžete vzít a strčit si ji –“

„Nico Di Angelo!“ vykřiknu pohoršeně a podívám se na něj. Bianca se i přes situaci téměř rozesměje „Nejsi moje matka!“ brání se Nico, na cež dokážu svou ruku uvolnit dost na to abych mu dala pohlavek a on se na mě ublíženě podívá. Opravdu Persis?! Je pohlavek důležitější než meč nebo štít?! Sakra Ares je zklamaný. „No tak, no tak,“ napomíná nás doktor Thorn. „Ty si to ještě rozmyslíš a připojíš se k nám, chlapče. A jestli ne, no… polokrevní se dají využít i jinak. Máme spoustu nestvůr, které je třeba krmit. Velké probouzení je v plném proudu.“ Zamrzla jsem na místě, moje tělo naplnilo naprosté zděšení a panika. „Ne“ hlesnu tiše slabým hlasem a modlím se ke všem entitám nad námi.

Ares se plácne rukou do čela a něco si mumlá pod nos. „Bylo to to nejvtipnější co jsem viděla, dokud jsem Persis neslyšela křičet celé jeho jméno, jenom aby po něm skočila a začala ho štípat do tváří“ Bianca se drží ze všech sil aby se nesmála. Nico se našpulí a zároveň se zčervená. „Je to tvoje chyba že jsi ji řekla moje celé jméno“ zamručí našpuleně. „Mohli bychom se soustředit na to důležité? Na to že Persis očividně nemá své priority v pořádku?!“ vykřikne Ares frustrovaně a ukáže na bohyni. „To jsi zjistil až teď? Už jsi četl dvě knihy o krávovinách který dělám a dochází ti to teprve teď?“ Persis se na něj podívá jako na blázna a Ares si vyčerpaně povzdechne, ví že tuhle hádku nevyhraje.

„Probouzení nestvůr.“ Doktor Thorn se ďábelsky usmál. „Právě se probírají ty nejhorší a nejmocnější nestvůry, které nebylo vidět tisíce let. Přinesou smrt a zkázu, jaké smrtelníci ještě nepoznali. A brzy budeme mít tu nejdůležitější nestvůru ze všech – tu, která způsobí zkázu Olympu!“ „No fajn,“ zašeptala mi Bianca. „Je to jasné, úplně mu přeskočilo.“ Podívala jsem se na ni. „Bianco tohle je monstrum a ty nehalucinuješ“ poučuju ji. „Bezva ty jsi taky úplný cvok.“ Vyčerpaně jsem se na ni podívala ale nic neříkala. Taky protože právě v tu chvíli do mě udeřila neviditelná síla. Když to tak zpětně hodnotím, byl ten Kiařin zásah geniální.

„No možná jsi nám to měla vysvětlit“ brání se Bianca. „Nebo nás varovat“ dodává Bianca. „Řeknu ti to co jsem řekla Nicovi při první knížce. Jestli jste si nevšimli zrovna jsem měla trochu moc práce s tím zatraceným monstrem co se nás všechny tři pokoušel sakra zabít!“ vykřikne Persis a rozhodí rukama. „Výmluvy, výmluvy“ směje se Bianca a Persis nad ní pobaveně kroutí hlavou.

S čepicí neviditelnosti na hlavě vrazila do di Angelových a do mě a shodila nás na zem. Doktora Thorna to na zlomek vteřiny zaskočilo a první sprška střel nám díky tomu neškodně prosvištěla nad hlavami. Thalii a Groverovi to umožnilo přiblížit se zezadu – a Thalia měla svůj kouzelný štít Aegis. Pokud jsi neviděl, jak se Thalia žene do boje, tak jsi nikdy nezažil opravdový děs. Používá obrovské kopí, mění se ze spreje na slzný plyn, který nosí v kapse, ale to ještě není to nejhorší. Má štít vyrobený podle toho, který používá její otec Zeus – jmenuje se taky Aegis a je to dar od Athény. Na tom štítu je z bronzu vymodelovaná hlava Gorgony Medúzy, a i když neproměňuje na kámen, většina lidí zpanikaří a uteče, jenom se na něj podívá.

Dokonce i doktor Thorn sebou škubl a zavrčel, když to uviděl. Thalia se svým kopím vyrazila. „Jsi v pořádku?“ Hailey a holky mě a sourozence Di Angelovi zvedají ze země. „Změnil se na Thalii, myslela jsem že jsem jí našla a on mě zavedl do pasti“ vysvětluji. Elena tiše zakleje. „Zatracenej Chiron“ zanadává Cami a já se otočím na Thalii. Myslela jsem, že to má doktor Thorn spočítané. Thalia mu zaútočila kopím na hlavu, ale on jen zavrčel a srazil ho stranou. Ruka se mu proměnila na oranžovou tlapu s obrovskými drápy, kterými sekl po Thaliině štítu, až to zajiskřilo. Nebýt Aegisu, naporcoval by Thalii na plátky jako bochník chleba. Takhle se jí podařilo převalit se dozadu a přistát na nohou.

Zvuk helikoptéry za mnou sílil, ale netroufala jsem si ohlédnout se. Doktor Thorn vypustil na Thalii další dávku střel a tentokrát jsem zahlédla, jak to udělal. Měl ocas – ocas jako štír, který se na konci ježil hroty. Střely se od Aegisu odrazily, ale síla úderu srazila Thalii na zem. Rose vyrazila dopředu. Za chvíli vyrazila tráva. Za pár vteřin se už doktoru Thornovi ovíjely kolem nohou výhonky, silné jako provazy, a svazovaly ho. Doktor Thorn zařval a začal se proměňovat. Rostl a rostl, až dosáhl své pravé podoby – obličej měl pořád lidský, ale tělo patřilo velikému lvovi. Kožnatý ostnatý ocas šlehal vražedné trny do všech směrů. „Mantichora!“ vyjekla Annabeth.

„To je špatné, Mantichoru jsme před staletími vypudili do Persie“ pronese tiše Khione a rozhlíží se po všech přítomných. „To jsme zjistili taky, v téhle době ale spolupracoval s Lukem a Kronosem“ vysvětlí Persis. „Byl to arogantní idiot“ připouští Luke a všichni se na něj podívají. „Šel mi na nervy, přemýšlel jsem že ho oddělám sám“ utrousí a sál propukne ve smích. „Znovu se s tou stvůrou setkáš že ano“ Sally se na svou dceru vyčerpaně podívá. „Promiň mami, ale tak trochu budu muset“ připouští Persis a pokusí se na svou maminku usmát co nejširoceji může.

„Co jste vy lidi zač?“ chtěla vědět Bianca di Angelo. „A co je tohle?“ „Mantichora?“ zalapal po dechu Nico. „Ta má hodnotu útoku tři tisíce a bonus pět za obranný dostřel!“ chtěla jsem udělat Aww protože ten kluk byl roztomilej a zároveň Ech? Protože o čem to mluvil? Ale neměli jsme čas. Mantichora rozsekala Roseiny kouzelné výhonky na cucky, zavrčela a obrátila se k nám. „Dolů!“ Kiara srazila sourozence di Angelovy na břicho. V poslední vteřině jsem si vzpomněla na svůj štít. Plácla jsem po hodinkách a jejich kovový plášť se rozvinul do tvaru silného bronzového štítu. Byl nejvyšší čas. Trny do něj narazily takovou silou, až promáčkly kov.

„A tady to začalo“ utrousí podrážděně Nico a zaboří si hlavu do rukou. „Ale má pravdu zlato, jsi roztomilý“ Will se na něj široce usměje. „Williame nezkoušej mě nebo zase odejdu na dovolenou do podsvětí“ vyhrožuje mu Nico. Will se skandálně nadechne a položí si ruku na srdce. „Na to mě až moc miluješ“ pronese pevně Will. „Chceš se vsadit?“ Nico na něj přimhouří oči. „Tohle je normální?“ ptá se Hádes a nakloní hlavu na bok. „Naprosto, a ano můžu tě ujistit že by to Willovi udělal a už mu to taky udělal. Strávil týden v podsvětí a my museli poslouchat zprávy přes Iris zrcadlo kde mu Will zpíval serenády“ Kate byla v té době připravená někoho zabít a nebyla si jistá jestli by to byl Will nebo samotný Nico.

Můj krásný štít, dárek od bratra, byl vážně poškozený. Netušila jsem, jestli vůbec zastaví další nápor. Tysonovi to bude tak líto. Uslyšela jsem hlasité prásk a vyjeknutí a vedle mě s žuchnutím přistála Rose. „Do hajzlu s tím“ zakleje. „Rose!“ okřikne jí Camille která se pokouší nestvůru zapálit. „Opatrně nebo zapálíš i mě“ varuje jí Thalia. „Vzdejte se!“ zaduněla nestvůra. „To nikdy!“ zaječela Thalia přes bojiště. Vyrazila na nestvůru a na chvilku jsem si myslela, že se přežene přímo přes ni. Ale pak se ozvalo zadunění a přímo za námi zaplálo světlo.

Z mlhy se vynořila helikoptéra a zůstala viset ve vzduchu těsně nad útesy. Byl to elegantní černý vojenský vrtulník a na bocích měl připevněno něco, co vypadalo jako laserem naváděné rakety. Tu helikoptéru museli řídit smrtelníci, ale co tady dělala? Jak by mohli smrtelníci pomáhat nestvůře? Světlomety Thalii oslepily a mantichora ji srazila z cesty ocasem. Štít odletěl do sněhu. Kopí se rozletělo opačným směrem. „Ne!“ já a Hailey jsme se jí rozeběhli na pomoc. Odrazila jsem trn těsně předtím, než ji stačil zasáhnout do prsou. Zvedla jsem nad námi štít, ale věděla jsem, že to stačit nebude. Doktor Thorn se rozchechtal. „Tak co, už vidíš, že je to k ničemu? Vzdejte se, malí hrdinové.“

Byli jsme chyceni v pasti mezi nestvůrou a plně vyzbrojenou helikoptérou. Neměli jsme žádnou šanci. Pak jsem uslyšela jasný, pronikavý zvuk: troubení lesního rohu z lesa. Mantichora ztuhla. Chvíli se nikdo ani nehnul. Jediný pohyb bylo víření sněhu a větru a klapání listů vrtule. „Ne,“ řekl doktor Thorn. „To nemůže být –“ to bylo jako znamení pro Hailey. Rychle se vrhla po nestvůře a popadla jí za ramena. Doktor Thorn vykřikl bolestí a já se podívala na Thalii. „Dcera chaose, destrukce, bolest, delirium a mnoho dalšího“ vysvětlila Thalia a já přikývla. Kolem nás se přehnalo něco jako pás měsíčního světla a uťalo jeho větu v půlce.

„Nepoužívala jsem to ráda moc často, ale musela jsem je ochránit takže bych to udělala“ vysvětlí Hailey a pokrčí rameny. „Něco jsem ale chtěl vědět“ Eros zasáhne. „Viděla jsi jak to dopadne, takže když jsi se spojila s námi abys nás přesvědčila k pomoci Persis, Rose a Jasona v Tartaru, věděla jsi co od tebe bude chtít a že je tvoje spřízněná duše?“ ptá se Eros. „Ano, věděla jsem to, nepotřebovala jsem jméno na mé ruce abych to věděla, ne že bych ho někdy dostala, byla to cena za to abych v nicotě přežila, takže jsem to věděla, a taky jsem věděla jak to mezi mnou a jím může dopadnout pokud cenu přijmu“ Hailey pokrčí rameny a Eros se na bohyni trochu ohromeně dívá.

„Riskovala jsi pouto se svou spřízněnou duší abys je zachránila“ pochopí Eros. „Ano“ souhlasí Hailey. „Ale nakonec to dopadlo dobře, tedy jakmile přestal Tartarus být idiot“ utrousí Psyché. „Nikdo mě nevaroval že je moje spřízněná duše!“ brání se Tartarus. „A já to přes její astrální projekci necítil tak mě zažalujte“ Tartarus přemýšlí že je všechny zabije. „A jakmile na to přišel pokusil se to napravit… Svým vlastním způsobem“ vydechne Erebus, na to na něj Tartarus jen vztyčí prostředníček.

Z ramene doktora Thorna vyrašil zářivý stříbrný šíp. Muž zavrávoral dozadu a bolestně zakvílel. „Proklínám vás!“ zaječel Thorn. Vypustil celé desítky trnů najednou do lesa, odkud přiletěl šíp, ale odtamtud zrovna tak rychle vyrazily další stříbrné šípy. Vypadalo to, jako by ty šípy zastavovaly trny ve vzduchu a rozřezávaly je napůl, ale to se mi nejspíš jenom zdálo. Nikdo, dokonce ani Apollónovy děti v táboře, přece nedokázal střílet tak přesně. Ale trochu jsem se bála i Hailey která stále seděla na nestvůře a způsobovala jí bolest ale vypadalo to jakoby šípy byli namířené přesně tak aby jí perfektně minuly. Mantichora si vytáhla šíp z ramene a zavyla přitom bolestí.

Těžce dýchala. Zkusila jsem po ní máchnout mečem, ale nebyla tak zraněná, jak vypadala. Vyhnula se mé ráně, práskla mi ocasem do štítu a srazila mě stranou. Pak se z lesů vynořili lučištníci. Byly to dívky, asi tak tucet. Nejmladší mohlo být deset let. Nejstarší zhruba dvacet. Měly na sobě stříbřité lyžařské bundy a džíny a všechny byly vyzbrojeny luky. S odhodlaným výrazem postupovaly k mantichoře. „Lovkyně!“ vykřikla Kiara. Thalia vedle mě zamumlala: „No, to je radost.“ Neměla jsem čas vyptávat se, jak to myslela. Jedna starší lučištnice popošla dopředu s nataženým lukem. Byla vysoká a měla ladné pohyby, pleť barvy mědi.

Na rozdíl od ostatních děvčat měla do dlouhých tmavých vlasů vpletený stříbrný kruh, takže vypadala jako nějaká perská princezna. „Mám vaše svolení zabít, má paní?“ Netušil jsem, s kým mluví, protože nespouštěla oči z mantichory. Nestvůra zakvílela: „To není fér! Přímá intervence! To je proti antickému právu.“ „Ani ne,“ prohlásila další holka. Tahle byla starší než my, asi dvacet. Měla kaštanové vlasy, sčesané dozadu do ohonu, a divné oči, stříbřitě žluté jako měsíc. Tvář měla tak překrásnou, až se ve mně tajil dech, ale tvářila se přísně a nebezpečně. „V mé pravomoci je lovení veškeré divoké zvěře. A ty, ohavná stvůro, jsi divoké zvíře.“ Podívala se na tu starší dívku s kruhem ve vlasech.

„Tady je Artemis!“ vykřikne nadšeně Hestia a podívá se na svou neteř která lehce zrudne. „Zachránila nám životy“ Persis se na Artemis usměje. „Je mi potěšením“ Artemis jí úsměv oplatí. Thalia se smutně usměje. Ona a její manželka mají občas konverzace o tom co se to léto stalo. Artemis má stále pocit že Persis stále ještě dluží svůj vlastní život. Thalia totiž ví jak moc její manželka nesnášela být bezmocná když se to všechno stalo. Bylo to poprvé co jim došlo, že díky Persis se stávají nenávratně rodinou napříč polobohů i bohů. Artemis pro smrtelníka neplakala, dlouhou dobu, až do Persis. Až do momentu kdy sledovala jak se dívčiny vlasy mění v bílou a její kůže bledne do nepoznání, jakoby bledla vstříc smrti.

„Zoe, povolení uděleno.“ Mantichora zavrčela: „Když je nedostanu živé, tak aspoň mrtvé!“ Vrhla se na Thalii a na mě, věděla, že jsme slabí a omráčení. „Ne!“ vykřikla Hailey. Z jejích rukou vycházelo cosi černého, destrukce odhadla jsem. Nebyla dost silná aby ho zničila, ale dost na to aby mu způsobovala bolest takovou že se nemůže hnou. „Je v dostřelu“ namítá dívka kterou jsem identifikovala jako Zoe. „Jen střílej, Chaos svou dceru vždy ochrání“ ujistí jí žena. „Pal!“ zavelela Zoe. „Ne!“ vykřikla jsem. Ale Lovkyně už vypustily šípy. První zasáhl mantichoru do krku. Další do prsou. Mantichora zavrávorala dozadu a zakvílela:

„To máte pravdu Lady Artemis, tak dlouho jak tu budu, vždy svou dceru ochráním“ souhlasí Chaos a usměje se na Hailey která tiše přikývne. „To není fér!“ vykřikne Annabeth a všichni se na ni podívají. „Někteří naši rodiče s námi ani nekomunikují, ale ona s ním může strávit čas v nicotě a teď jí ještě chrání“ Annabeth byla naprosto rozzuřená. „Byla jsem tam tisíce let, kdyby to bylo na mě nevybrala bych si to, bez urážky tati“ Hailey se na svého otce omluvně podívá. „V pořádku dcero, chápu to“ ujistí jí Chaos. „Annabeth má pravdu, není to fér“ Piper se nafoukne a všechny je sleduje. „Utopím je“ vydechne Persis.

„Musím se Annabeth souhlasit, není to fér k ostatním polokrevným“ oznámí Chiron a na polobohyni se usměje. „Samozřejmě jak by jsi nemohl souhlasit se svým oblíbeným táborníkem“ utrousí Kiara která nenáviděla jak moc Annabeth favoritizuje. Athena se zamračila, Chiron měl být ke všem táborníkům a polokrevným spravedlivý ale nepřipadalo jí to tak, připadalo jí jakože dělá přesný opak a to se jí nelíbilo.

„Tohle není konec, Lovkyně! Za tohle budete pykat!“ A než stačil někdo zareagovat, nestvůra se rozpřáhla, všichni jsme vykřikli když jsme viděli že popadá Kiaru a skočila z útesu a propadla se do tmy. Hailey jen tak tak zvládla seskočit, na zem ale naprosto v bezvědomí a vyčerpaná. „Kiaro!“ vykřikli jsme téměř jako jedna. Chtěli jsme za ní vyrazit, ale naši nepřátelé s námi ještě neskončili. Z helikoptéry se ozvalo ra-ta-ta-ta-ta – střelba. Většina Lovkyň se rozprchla, když se jim u nohou objevily drobné dírky po kulkách, ale ta dívka s kaštanovými vlasy jen klidně vzhlédla k helikoptéře. „Smrtelníkům,“ oznámila, „není dovoleno sledovat můj lov.“ Máchla rukou a helikoptéra explodovala na prach – ne, nebyl to prach.

Černý kov se rozprskl na hejno ptáků – krkavců – a ti se rozletěli do noci. Lovkyně popošly k nám. Ta jménem Zoe se zarazila, když uviděla Thalii. „To jsi ty,“ protáhla znechuceně. „Zoe Večernice.“ Thalii se třásl hlas vztekem. „Dokonale včas, jako obyčejně.“ Zoe přejela pohledem po nás ostatních. „Devět polokrevných a satýr má paní“ „Ano,“ souhlasila žena. „Někteří jsou Chironovi táborníci, jak vidím.“ Potom se podívala na mě. „Doufám že se ho tvoje matka konečně zbavila“ prohlásila. Srdce se mi zastavilo protože jsem ten hlas znala, už jsem ho slyšela, když jsem bohy žádala aby ochránili Annabeth a Kiaru minulé léto.

„Vážně to bylo to první na co se tě zeptala?“ Apollo byl ze své sestry naprosto vyřízený. „Ano, ale neboj, nevadilo mi to, vlastně mi to pomohlo poznat kdo je, a byla jsem ráda že se stará a zajímá“ ujistí ho Persis a usměje se na něj.

Usmála se na mě usmála a přikývla, jakoby mi četla myšlenky. „Proměnila ho v sochu“ souhlasím nakonec. „Ale co Kiara a Hailey?“ zeptám se a podívám se na dívku v bezvědomí. „Hailey bude v pořádku, jak jsem říkala Chaos svou dceru vždy ochrání“ ujistí mě. „A Kiara?“ ptá se Camille. „Je mi líto, ale vaší kamarádce není pomoci.“ Vydechne tiše. „Nechte mě jít za ní“ namítám. „Nejsi ve stavu abys se mohla vyhrnout z útesu“ napomene mě Thalia. „Tohle je všechno tvoje chyba, kdyby sis nehrála na hrdinu Kiara by tu byla“ Annabeth na mě plivne a já se na ni naprosto překvapeně podívám. Thalia pokroutí hlavou naprosto vyčerpaná z toho jak se Annabeth chová.

„Dívky, k bohyni Artemis by jste se měli chovat z větší úctou a ne jí rovnou pokládat a chrlit na ni otázky“ napomene je Chiron. „Až na to že mě to vůbec nevadí Chirone, spíše oceňují když se mnou mluví jako z obyčejným člověkem než bohyní, spíše to odhaluje pravou podstatu jejich povah a toho kým jsou“ Artemis ho prakticky odmává a usměje se na Persis. Všichni se snaží zastavit Chirona kdykoliv kdy promluví dřív než stihne říct něco na Persis a ona se do sebe znovu uzavře, zatím se jim to daří, ale Chiron stále nepřestává mít názory a všechny to už začíná docela štvát.

„Persis co přesně se stalo?“ ptá se mě a já si povzdechnu. „Viděla jsem jak vede Biancu a Nica k východu, takže jsem vás šla najít. Myslela jsem si že jsem tě našla, alespoň vypadal jako ty, ale dokázal se změnit a použil mlhu aby mě oklamal. Až když jsem se dostala k Biance a Nicovi tak se odhalil a mě došlo že jsme v pasti. Moc mě to mrzí Thals“ omlouvám se a Thalia si frustrovaně povzdechne. Stejnou frustraci má ve tváři i samotná Artemis. „Chiron tě ještě nenaučil jak používat mlhu?“ ptá se žena s kaštanovými vlasy podrážděně. „Ne nenaučil, slíbila jsem že to udělám já toto léto ale nenapadlo mě že to použijí proti ní“ Thalia si povzdechne a obejme mě okolo ramen aby mě utišila a podpořila.

„Annabeth nebyla to její vina!“ Athena tentokrát na svou dceru křičí a ona sebou cukne. „Chiron jí měl naučit jak používat mlhu kdyby ano nikdy by se do této situace nedostala, jestli je to něčí vina je to jen Chironova vina!“ Athena je na svou dceru naprosto rozzuřená, nechápe jak mohla Persis takto obvinit. „Při vší úctě Lady Artemis, ale souhlasím se svým budoucím já, Persis na to není připravená, je příliš zbrklá, příliš hr na to aby si hrála na hrdinu“ namítne Chiron. Sálem se rozezní hrobové ticho. „Co jste to řekl?“ všichni se leknou protože tenhle naprosto chladný a zároveň rozzuření hlas nepochází od žádného z bohů nebo polobohů.

Pochází od matky, pochází od Sally Jacksonové. „Moje dcera byla do tohoto světa přivedená nedobrovolně! Lhali jste jí! Donutili jste si ji myslet že za všechno může! Že je blázen! Že halucinuje! Že patří do blázince protože to jsou ty přesná slova která mi po telefonu řekla!“ oči se otočí na Persis protože to v knize nebylo. „Donutili jste jí bojovat s monstrem a nikdo z tábora jí nepřišel na pomoc! Ani jí ani mě! Kdyby někdo přišel nikdy bych nezmizela do podsvětí a nikdy by pro mě nešla! Dali jste jí na bedra osud světa znovu a znovu! A pořád se na ni díváte jako na něco méně! Ona nechce a nikdy nechtěla být hrdinou! Vystavěli jste jí cestu a nedovolili jste ji jít jinam! Tak nepředstírej že znáš mou dceru!

Že víš jaká moje dcera je a že víš kým je protože víš hovno!“ nikdo nečeká ránu která se ozve když se ruka Sally setká s Chironovou tváří a nikdo nečeká Amphititre na druhé straně od Chirona která mu rozbije hlavu přímo o sloup v moment kdy se při facce jeho hlava otáčí. „Znovu tohle řekni o naší dceři a nebude to jenom tvoje hlava“ varuje ho chladne Amphititre. „Mami, μαμά“ Persis obě dvě ženy osloví, obejme je a vede je zpátky k jejich místům. „No myslím že někdo Chirona konečně postavil na jeho místo a já můžu dál pokračovat ve čtení“ oznámí docela spokojeně Bianca a vrací se ke knize.

„Promiňte ale kdo přesně jste?“ ptá se Bianca a dívá se na ženu se kterou mluvíme. Otočila se na ně a usmála se na ně s těma očima které měla chladnější než zimní měsíc. „Jsem Artemis,“ oznámila. „Bohyně lovu.“

„Výborně tohle je konec“ pronese Bianca a zavře knihu. „Vezmu si ji jako další“ oznámí Sally a převezme si od bohyně knihu. Persis mezitím tiše sedí na svém trůnu a dívá se na osudy. Myslí že jí konečně dochází další část toho proč jsou tady. Velkou část svého života strávila v toxickém prostředí tak moc že se jej přestala učit rozpoznávat. Nikdy jí nedošlo jak agresivně a vyděšeně reaguje na Chirona a na jeho hlas. Potřebovala se uzdravit aby pochopila že jim ve skutečnosti nezáleželo přímo na ni, ale na hrdinovi z proroctví. Musela se z této toxicity uzdravit, aby přestala milovat lidi, kteří jí nikdy nemilovali stejně jako ona, aby přestala truchlit a krvácet pro lidi kteří si to nikdy nezasloužili. Osudy se usmějí, a tiše přikývnou když slyší myšlenky bohyně, konečně je na správné cestě.

Chapter Text

„Ještě než začneš číst Sally, mohli bychom prosím mluvit s Persis o samotě na malou chvíli?“ požádá všechny Hazel. „Jistě“ souhlasí Sally. Osudy lusknou prsty a vytvoří jim dveře do soukromého pokoje. Persis se nebrání i když moc dobře ví co přijde, a prostě se svými přáteli odejde do pokoje. Jakmile se za nimi zavřou dveře Persis se ocitne v hromadném objetí jejích přátel. „Proč jsi nám to neřekla“ Frank jí sleduje. „Co přesně?“ ptá se opatrně. „No začněme s tím že jsi si myslela že patříš do blázince“ Adhara jí sleduje. Persis si povzdechne a posadí se na postel v pokoji. „Protože jsem si opravdu myslela že jsem blázen a já…“ Persis se odmlčí a na těžko polkne.

„Nechtěla jsem aby jste mě přestali mít rády“ vydechne tiše slabým hlasem. Všichni si vymění pohledy. „Persis“ Elena si k ní klekne a donutí jí se na ni podívat. „Nikdy bychom tě nepřestali mít rády, není tu nic co by jsi mohla udělat abychom tě přestali mít rády“ vysvětluje své kamarádce Elena. „Dobře i když se nám to nelíbí, chápeme to, ale co celá ta situace s Chironem?“ Chris si vedle dívky přisedne. „Milovala jsem ho a myslím že pořád ano, ale myslím že mě nikdy neviděl jako Persis ale jako hrdinu z proroctví a to bylo to na čem mu záleželo“ Persis pokrčí rameny ale v jejích očích je bolest. „Chceš vědět co si myslíme my?“ zeptá se Clarisse. Persis k nim zvedne pohled a přikývne.

„Myslíme že ti neříkal a neučil věci záměrně“ Luke se rozhodne začít mluvit. „Myslíme že tě chtěl učinit závislou na informacích které ti dává“ Hazel musí souhlasit. „A že tě chtěl učinit spoluzávislou na nich“ Reyna i ta poslední která se k nim přidala to viděla lépe než Persis sama. „A myslíme si že tě chtěl donutit abys je milovala“ Kiara to všechno sledovala z první řady. „A myslíme si že po Gabovi a po traumatu začátku toho všeho, jsi to nedokázala rozpoznat“ Chris se snažil mluvit tak aby Persis neublížil. „A myslíme si že to část z tebe ví“ Rachel ji tiše vezme za ruku aby jí podpořila. „Vidíme tvoje reakce na Chirona kdykoliv kdy promluví“ souhlasí Kate.

„Ale myslíme si že po tak dlouhé době, po tom co jsi je ztratila a truchlila po nich, se to dělá špatně“ Will si vezme slovo. „Myslíme si že i když ti ubližují, neumíš je přestat milovat“ souhlasí Jason. „Protože se bojíš přestat je milovat“ Nico svou sestřenici pozoruje. „Protože by to odhalilo za jak velkou částí tvé zlomené duše stojí oni“ Thalia vidí jak se její oči naplní slzami při jejích slovech. „Děsíš se zjistit toho kolik jsi jim doopravdy dovolila“ Hailey tuhle část chápe lépe než kdokoliv jiný. „Děsíš se toho nechat je jít“ kdy se stala Bianca tak moudrou. „Protože i přes všechno je něco v tobě nechce nechat jít“ Adhara svou nejlepší kamarádku opatrně pozoruje, nechce jí tímto ublížit.

„A tak se rozhodneš znovu ubližovat jen sobě, a musíš vědět, že tohle říkáme jenom protože nechceme sledovat jak trpíš a jak ti to ubližuješ“ snaží se vysvětlit Rose. „To je to co si myslíme“ Chris jí tiše pohladí po zádech. „I když nerada, myslím že máte pravdu“ připouští tiše Persis a dívá se do země. „Persis to není špatně, připustit si to“ ujišťuje jí Luke. „Tak proč se to tak cítí?“ ptá se slabě Persis. „Protože je až moc miluješ“ Cami se jí rozhodne ujistit. „Ale nejsi v tom sama. Teď se tam vrátíme a ty budeš Chirona ignorovat a nebudeš na něj reagovat, předstírej jakoby v té místnosti ani nebyl“ vysvětluje své kamarádce Hazel.

„Dobře“ souhlasí Persis. Všichni se postaví na nohy a společně vyjdou z pokoje. „Všechno v pořádku?“ ptá se jich Poseidon když je sleduje. „Ano všechno v pořádku, jen jsme si museli o něčem promluvit“ ujistí ho Hailey, když se všichni usazují zpět na své trůny. „Dobře Sally můžeš začít číst“ Bianca se na ženu usměje. Sally přikývne a otevře knihu. „Bianca Di Angelo si volí cestu“ Sally přečte název což se setká z hlasitým zasténáním od Persis i samotné Biancy protože ví co to znamená a kam je to povede.

Po tom, co se mi doktor Thorn před očima proměnil v nestvůru a zřítil se s Kiarou z kraje útesu, by se dalo čekat, že už mě nic nepřekvapí. Ale Grovera ano. Zalapal po dechu, honem si klekl do sněhu a začal kňourat: „Díky vám, paní Artemido! Jste tak… jste tak… Páni!“ „Vstaň, kozlíku!“ vyštěkla Thalia. „Máme na starosti jiné věci. Kiara je pryč!“ „Tak pr,“ zasáhla do hovoru Bianca di Angelo. „Počkat. Pauza.“ Všichni se na ni podívali. Namířila prst postupně na nás na všechny, jako by se pokoušela spojit si všechny body dohromady. „Kdo… kdo jste, lidi?“ Artemis zjihla. „Má drahá, lépe by bylo ptát se, kdo jste vy dva? Kdo jsou vaši rodiče?“

Bianca se nervózně podívala na bratra, který pořád v posvátné hrůze zíral na Artemidu. „Naši rodiče jsou mrtví,“ pokrčila rameny Bianca. „Jsme sirotci. Školu nám platí jedna nadace, ale…“ Odmlčela se. Plácla jsem se do čela. Opravdu jednoho z vás kdokoliv kdo je jejich rodič zabiju! Doufala jsem že tu agresivitu po tobě nezdědila Poseidone. Lady Demeter se vší úctou k vám si naserte. Až potom mi dojde že Artemis nás slyší protože se tiše chechtá což způsobuje že se na ni Zoe zvláštně a tázavě dívá. „Omlouvám se jen jsem zrovna slyšela jeden velmi zábavný rozhovor“ omlouvá se. „Nápodobně“ utrousí Thalia která se smíchy opírá o moje rameno.

„Tohle bude pohroma jakmile navážete spojení všechny že ano?“ ptá se Ares pobaveně. „Bude to chaos“ souhlasí Persis protože si pamatuje jak jí všichni v jednu chvíli křičeli v hlavě snažíc se překřičet jeden druhého. Skoro jí praskla hlava. „Ale ty ten chaos miluješ“ Frank se na ni podívá a pohledem jí prakticky vyzívá k tomu aby řekla něco jiného. „Nevyměnila bych ho za nic na světě“ souhlasí okamžitě Persis.

Zapomněla jsem že teď když jsme navázali spojení s myšlenkami tak může slyšet i ty idioty co mluví v mojí hlavě. Idioty?! Já ti dám idioty! Apollo! Omlouvám se Artemis. Thalia se skoro zhroutí k zemi, a já se ze všech sil snažím nesmát nahlas. „Co se s vámi všemi děje?“ nechápe Bianca. „Říkám vám pravdu“ zvláštně nás sleduje. „Jste polokrevní,“ oznámila jí Zoe Večernice. Její přízvuk se dal těžko zařadit. Mluvila divně zastarale, jako by předčítala z nějaké opravdu staré knihy. „Jeden z vašich rodičů byl smrtelník. Druhý jest z Olympu.“ „Z Olympu… jako z olympijských her? Nějaký atlet?“

„Máš svého bratra prakticky na vodítku“ uchechtne se Athena a podívá se na Artemis. „Prostě si je musíte umět správně vycvičit“ Artemis pokrčí rameny zatímco Apollo se na ni uraženě dívá. „Asi budeme potřebovat rady“ utrousí Hazel a ukáže na sebe, Biancu a Thaliu. „Hej!“ vykřiknou dva chlapci jednohlasně. „Nico v jednu dobu jsme tě museli zdrogovat abys šel spát“ Hazel s ní byla tolik hotová. „A tebe jsme museli vzít za Apollem, právě protože jsi se omylem zdrogoval“ Thalia svého bratra chtěla tak moc zabít. „To je jedno z našich pravidel, nepoužívat drogy“ utrousí Rachel která byla svědkem toho kdy omylem zdrogovali Persis, a ona požádala Dionysuse aby jí změnil v rostlinu.

„Máte pravidla? Chci nějaké slyšet“ Sally všechny pozoruje. „No Thalia má zákaz pilotovat“ Rose k ní pokyne. „Proč přesně?“ Zeus se na svou dceru podívá. „Protože si nikdy nesehnala žádný řidičák, prostě a jednoduše oznámila a cituji “Umím řídit to je to samý, jak těžký by to asi tak mohlo být“ no a posralo se to“ Kate se na ni vyčerpaně podívá. „Člověk se jednou jedinkrát nabourá do pentagonu a dostane zákaz pilotování na celou věčnost“ utrousí Thalia zatímco bohové se skoro zadusí. „Pentagon?!“ vykřikne Hádes zděšeně. „Další po které budu muset žehlit věci“ utrousí Zeus. „To jsi ještě neslyšel o Kate která přeměnila sochu svobodu na pomeranč“ Eleně to přijde k smíchu.

„Proč jsi změnila sochu svobody na pomeranč?“ Ares se na ni podíval. „Byl rok 2025 a svoboda v Americe umřela, tak jsem jim to ukázala“ Kate pokrčí rameny. Bohové se na ně zmateně dívají. „Donald Trump vyhrál volby na prezidenta, řekněme že toho za sotva šest měsíců posral hodně. Hned první den po jeho výhře spáchalo tisíce žen sebevraždu“ Ares se na Rose zděšeně podíval. „Chceme to vědět?“ ptá se opatrně Hermes. „Ne, budeme to žít znovu“ ujistí ho Bianca a z povzdechem si položí hlavu na jeho rameno. Potom ze sebe vydá další povzdech. „Tati přestaň ho vraždit pohledem nebo ti v budoucnosti zakážu na dva roky vidět vnoučata“ vyhrožuje Bianca, díky čemuž se Hádes zastaví.

Camille si schovává tvář za stromy aby dvě děti neviděli jak se hystericky směje. „Ne,“ zavrtěla hlavou Zoe. „Jeden z bohů.“ „Paráda!“ zaradoval se Nico. Všichni se na Nica otočíme s pobavením ve tvářích. Jestli se k němu někdo nepřihlásí adoptuju si ho sama. Tak za prvé je ti čtrnáct! A za druhé ještě se necítím na to být dědečkem! Tati není ti tak miliarda? Jenom abys věděla táta se teď našpulil a odmítá s námi mluvit. Thalia to už nedává a válí se na zemi smíchem. „Je Thalia v pořádku?“ Adhara ke mně tiše přistoupí. „Potom vám to vysvětlíme“ ujistím ji tak aby mě slyšela jenom ona. „Ne!“ Biance se třásl hlas. „Na tom není nic parádního!“

„Miliarda?! No prosím?!“ Poseidon naprosto zděšeně křičí a sleduje svou dceru. „Je mi jenom zhruba 3625 let“ brání se Poseidon. „Počítáš to?“ Sally se na něj otočí. „Ne ale narodili jsme se zhruba 1600 let před tím jak počítáte roky“ vysvětluje Poseidon. „Před Kristem“ doplní ho Persis. „Ano před Kristem, zhruba v té době jsme se narodili takže dnes je nám zhruba okolo 3625 let, s tím že někteří z nás jsou starší a někteří mladší“ dodává Poseidon. „No dobře tak pardon tak ne miliarda, jenom tisíce“ utrousí Persis posměšně a Poseidon se znovu našpulí. „Dcero pro tvou informaci tvůj manžel je starší než on“ uchechtne se Amphititre. „Jo, ale na něj to neplatí, ani ho to nerozfázuje“ tentokrát se našpulí Persis.

Zeus se na svou ženu podívá. „A proč přesně se o to snažíš?“ ptá se. „Dobře, přiznávám že mi občas chybí boj“ připouští Persis a všichni okolo se rozesmějí. „Takže se mě snažíš naštvat abys se mohla hádat?“ Zeus se na ni pobaveně podívá. „Možná“ souhlasí Persis s úsměvem ve tváři. Zeus se zasměje a obejme jí okolo pasu. Sally je oba sleduje a jemně se usmívá. Už teď ví že pro její dceru bude Zeus dobrý. Věří že se o její dceru postará dobře až bude Sally samotná pryč.

Nico začal poskakovat kolem, jako by se mu chtělo na záchod. „Má Zeus fakt blesky s útočnou silou šest set? Dostává bonusové body za přesun, když –“ Cože to prosím? To je jedna fakt stará karetní hra mytomagie tati. Perfektní teď je budu mít v hlavě všechny jak bohy tak i Tahliu fakt díky. „Nico, buď zticha!“ Bianca si zakryla tvář rukama. „Tohle není ta tvoje pitomá hra Mýtomagie, chápeš? Žádní bohové nejsou!“ Nemohla jsem si pomoct, bylo mi sourozenců di Angelových líto. Pamatovala jsem si, jaké to bylo, když jsem sama zjistila, že jsem polobůh. Thalia to musela cítit taky tak, protože vztek v jejích očích trochu polevil. „Bianko, já vím, že se tomu dá těžko uvěřit.

„Netušil jsem že mě zrovna ten bůh o kterém jsem mluvil poslouchal“ brání se Nico. „Byl tam docela často, utíkal od Héry a ta ho neotravovala když řekl že dává pozor na Artemis“ vysvětlí Thalia a usměje se na něj. „Ani trochu se sám sobě nedivím“ utrousí Zeus. Byl ženatý za Héru posledních tisíc let, a velmi vážně začínal přemýšlet o tom že sám sebe shodí do Tartaru. Persis se zasměje když slyší jeho myšlenky a potom se podívá na osudy. „Vážně jste nám navázali spojení?“ Persis se podívá na osudy které si začnou pískat a obdivovat strop. „Takže jenom pro informaci, dávejte pozor na to na co myslíte, protože jsme idioti a nekontrolujeme jestli to sdílíme přes spojení nebo ne“ směje se Jason.

Ale bohové pořád žijí. Věř mi. Jsou nesmrtelní. A vždycky, když mají děti s normálními smrtelníky, děti jako my, no… Máme nebezpečný život.“ „Nebezpečný,“ opakovala Bianca, „jako ta holka, co spadla.“ Thalia se odvrátila. Dokonce i Artemis se zatvářila smutně. „Nezoufejte si pro Kiaře“ konejšila nás bohyně. „Bylo to odvážné děvče. Pokud se dá najít, pak ji najdu.“ „Tak proč nás nenecháte jít ji hledat?“ zeptala se Elena. Artemis se na mě otočila. „Persis soustřeď se na to moře tam dole a řekni mi jestli jí cítíš“ žádá mě Artemis. Tiše zavřu oči, a spojím se s mořem, snažím se v něm najít mou kamarádku ale nikde jí necítím.

„Není tam“ vydechnu když otevřu oči. „Ale není kde jinde skončit než v moři“ namítá Rose. „Přesně tak, to znamená že zmizela. Působí tu jistá kouzla. Nevím přesně jak ani proč, ale vaše kamarádka zmizela.“ Bolelo to ale neměla jsem to jak popřít. „Páni!“ Nico zvedl ruku. „A co doktor Thorn? To bylo něco, jak jste ho prostřílely těmi šípy! Je mrtvý?“ „Je to mantichora,“ vysvětlila mu Artemis. „Doufejme, že je prozatím zničená, ale nestvůry nikdy doopravdy neumírají. Rodí se znovu a znovu a musí se lovit, kdykoli se objeví.“ „Nebo ony uloví nás,“ dodala Thalia. Bianca di Angelo se otřásla.

Persis se otřese když ty slova znovu slyší. „To vy děláte Lady Artemis?“ Sally se podívá na bohyni. „Lovíte monstra dřív než uloví polokrevné?“ ptá se Sally. „Ano, nemůžeme moc zasahovat, ale můžu lovit dřív než loví oni. Nemůžu se s nimi setkat a zahájit spojení, před tím než jsou v táboře, ale můžu je zbavit pár set monster“ souhlasí Artemis a lehce se usměje. „Zachránila jste někdy mou dceru?“ vyzvídá dál Sally. „Ano, před tím než jsem přišla do tábora i potom“ Persis odpoví místo Artemis.

„To vysvětluje… Nico, vzpomínáš si na ty kluky loni v létě, co se nás pokusili napadnout v té uličce ve Washingtonu?“ „A na toho řidiče autobusu,“ přikývl Nico. „S těmi beraními rohy. Říkal jsem ti, že je měl.“ „To proto na vás Grover dohlížel,“ dodala jsem. „Aby vás chránil, pokud se ukáže, že jste polokrevní.“ „Grovere?“ Bianca se na něj upřeně zadívala. „Ty jsi taky polobůh?“ „No, vlastně jsem satyr.“ Skopl si boty a ukázal kozí kopyta. Měla jsem pocit, že Bianca omdlí přímo na místě. „Dobře myslím že to je trochu moc informací zároveň“ rychle zasáhnu a přistoupím k sourozencům. „Grovere, obuj se,“ napomenula ho Thalia.

„Persis má pravdu je to moc informací naráz a ty jí strašíš“ oznámí Thalia. „No dovol, já mám kopyta čistá!“ „Bianko,“ přerušila jsem ho, „přišli jsme vám na pomoc. Ty a Nico potřebujete výcvik, abyste přežili. Doktor Thorn nebyl poslední nestvůra, se kterou se setkáte. Musíte se přesunout do tábora.“ „Do tábora?“ opakovala. „Do Tábora polokrevných,“ vysvětlovala jsem. „Tam se polokrevní učí přežívat a tak podobně. Můžete se k nám přidat a žít tam celý rok, pokud budete chtít.“ „Paráda, jdeme!“ rozzářil se Nico. „Počkat.“ Bianca zavrtěla hlavou. „Já ne–“

Zeus se plácne rukou do čela. „Vyděsí je a oni utečou“ pronese Zeus kterému se to před téměř tří tisíci lety s prvními polokrevnými stalo. Persis se podívá na Biancu a obě dvě se uchechtnou protože vědí obě dvě ví že to Bianca udělala i tak trochu ze strachu. Ale pravdou bylo že ze strachu dělali spoustu věcí. „Myslíš tak jako jsem od něj utekla já?“ zeptá se Persis. „A potom vás skoro zabil minotaur“ souhlasí Zeus který z toho bude z největší pravděpodobností mít noční můry. Možná že kdyby to Persis vysvětlili lépe a byli k ní upřímní, mohli jí i její mámu dostat do bezpečí včas.

„Jest tu ještě jiné řešení,“ ozvala se Zoe. „Ne, není!“ zaprotestovala Thalia. Thalia a Zoe se do sebe zabodly pohledem. Netušila jsem, o co jde, ale hádal jsem, že se mezi nimi něco stalo. Kdovíproč se vážně nesnášely. A popravdě něco v pohledu Artemis mi říkalo abych popadla Biancu zabalila jí do bulinkové fólie a násilím jí odtáhla do tábora. „Už jsme toho na ty děti naložili dost,“ prohlásila Artemis. „Zoe, pár hodin si tady odpočineme. Postavte stany. Ošetřete raněné. Vyzvedněte ze školy věci našich hostů.“ „Ano, má paní.“ „A Bianko, ty pojď se mnou. Chci si s tebou promluvit.“

„A co já?“ hlásil se o pozornost Nico. Artemis si chlapce změřila pohledem. „Snad bys mohl ukázat Groverovi, jak se hraje ta karetní hra, kterou máš tak rád. Grover tě jistě rád na chvilku zabaví… coby laskavost pro mě?“ Grover se mohl přetrhnout, jak rychle se dral, aby Artemidě vyhověl. „To se vsaďte! Pojď, Nico!“ Nico a Grover se vydali na procházku směrem k lesu a povídali si o bodech za zásahy a o kategoriích zbroje a o hromadě dalších divných nesmyslů. Artemis vedla popleteně se tvářící Bianku kolem útesu. Lovkyně začaly vybalovat batohy a stavět tábor. Zoe věnovala Thalii ještě jeden nenávistný pohled a pak odešla na všechno dohlížet.

Jakmile zmizela, Thalia si zuřivě dupla. „Ty Lovkyně ale mají drzost! Myslí si, že jsou tak… Pfff!“ Thalia je očividně opravdu nemá ráda. Tiše přejdu k čepici která zbyla po Kiaře. „Tohle je moje vina“ dostanu ze sebe. „Není“ zamítne Thalia a sleduje mě. „Nemohla jsi to poznat, netušila jsi že to nejsem já“ ujišťovala mě. Lovkyně postavily tábor během několika minut. Sedm velkých stanů, všechny ze stříbrného hedvábí, uspořádané do půlkruhu kolem ohně. Jedna dívka zapískala na stříbrnou píšťalku na psy a z lesa se vynořil tucet bílých vlků. Začali obcházet tábor jako hlídací psi. Lovkyně chodily mezi nimi a krmily je různými dobrotami. Vůbec se jich nebály, ale já se rozhodla, že se radši budu držet u stanů.

„Persis to co se mi stalo nebyla tvoje vina, navíc jsi mě zachránila a nejenom mě ale i Artemis. Skoro jsi kvůli nám umřela“ namítá Kiara a sleduje svou nejlepší kamarádku. „Teď už vím že to nebyla moje vina ale v té době jsem byla traumatizovaná a depresivní“ Persis se zasekne protože je to poprvé co přiznala že v té době byla v depresi. „Kurva díky bohům že to konečně přiznáváš“ Apollo si frustrovaně povzdechl protože už počítal kolik sezení terapie bude potřebovat než si to sama bohyně přizná, ale vypadalo to že terapie pokračuje dobře i bez něj samotného. „Nasrat Apollo“ utrousí Persis.

Na tom jsme se shodly všechny až na Rose která se do vlků prakticky zamilovala a neustále se s nimi mazlila. „Chybí mi Kerberos“ vydechnu. „Pořád mě šokuje že Hádesovi ještě nedošlo že jsi ho ukradla“ uchechtne se Cami.  Ze stromů nás pozorovali sokoli, oči se jim leskly ve světle ohně a já měla pocit, že taky drží hlídku. Vypadalo to, že se i počasí podřídilo vůli bohyně. Vzduch byl pořád chladný, ale vítr utichl, takže bylo skoro příjemné sedět u ohně. Skoro… až na to, že mě bolelo rameno a tížila vina. I když Thalia řekla že to není moje vina měla jsem pocit že ano. Dívala jsem se, jak Thalia přechází na kraji tábora a nebojácně se pohybuje mezi vlky.

Ares si povzdechne a podívá se na svou ženu. „Máme doma vlka že ano?“ ptá se vyčerpaně. Rose se široce usměje. „Vlastně dva ale ano“ souhlasí Rose. „Vítej v našem světě“ utrousí Zeus a Poseidon sborově. „Nemůžu za to že mě delfíni mají raději než tebe!“ brání se Amphititre a pobouřeně sleduje svého manžela. „Zeusi nejsem jediná kdo Kerberose rozmazluje“ Persis se na něj uraženě otočí. „Všichni jsme pod pantoflem“ dojde to Apollovi který dostane pohlavek jak od Eleny tak od Artemis. „To jsi zjistil teď? Zeus má doma několik zvířat a pegase, Rose utopila Aresovi motorku a má dva vlky, já mám hřiště pro psy, a ty… No ty jsi očividný“ oznámí Hádes na vysvětlenou.

Zastavila se a ohlédla se na budovu Westoveru, teď úplně temnou, jak se tyčí na svahu za lesem. Jedna z lovkyň mi přinesla můj batoh, a já jí za to byla vděčná ale bála jsem se o Biancu. Grover a Nico se vrátili z procházky zatímco Elena mi pomáhala ošetřit moji ránu. „Nezahojená rána!“ řekl Nico nadšeně. Elena se nad tím téměř pobaveně usmála. „Stůj prosím klidně Persis, jinak to bude bolet“ žádá mě Elena. „Dej si trochu ambrózie než to Lena vyčistí“ Adhara ke mně natáhla čtvereček který opravdu pomohl. Chutnal jako domácí čokoládová sušenka, rozpouštěla se mi v puse a vysílal teplo do celého těla.

Sally se usmála a pohladila svou dceru po vlasech. „Myslíte že by jste mě mohla naučit recept paní Jacksonová? Třeba dneska k obědu?“ Hestia se na ženu otočí. Sally se prakticky rozzáří. „Velmi ráda, už dlouho jsem nepekla pro tolik lidí“ souhlasí nadšeně Sally. Persis na těžko polkne, protože už si nepamatuje naposledy kdy jedla něco od své maminky. Je jí jasné že přesně proto to Hestia dělá. Děkuji. Vyšle myšlenku přímo k Hestie. Bohyně se na ni vřele usměje a přikývne, bohyně ví proč to dělá, všichni se tu snaží pomoct Persis uzdravit, a ona jen doufá že tohle jí neublíží ještě víc než už ublížilo.

Díky tomu a díky kouzelné masti, kterou Elena použila, se to s ramenem za pár minut zlepšilo. Nico se hrabal v pytli, který mu Lovkyně zřejmě sbalily, i když jsem netušila, jak se mohly nepozorovaně dostat do školy. Vyložil do sněhu hromádku figurek – malé bojové repliky řeckých bohů a hrdinů. Poznala jsem Zeuse s bleskem, Arése s kopím a Apollóna s jeho slunečním vozem. „Prima sbírka,“ pochválila jsem mu ji a přiklekla si k němu. Nico se usmál. „Mám je skoro všecky, a k tomu holografické karty. No, až na pár fakt vzácných.“ „Hraješ tuhle hru už dlouho?“ „Jenom letos. Předtím…“ Zamračil se. „Co?“ zeptala jsem se. „Zapomněl jsem. To je záhada.“

Tvářil se rozčileně, ale nevydrželo mu to dlouho. „Hele, můžu se mrknout na ten tvůj meč?“ zasmála jsem se, vytáhla jsem Riptide abych mu ho ukázala a vysvětlila mu jak se proměňuje z pera na meč. „Paráda! Dojde mu někdy náplň?“ zastavila jsem se. Proč mě to nikdy nenapadlo? Propisky ztrácím každý den! „Vlastně jsem s ním nikdy nepsala, nenapadlo mě to“ připouštím. „Ty jsi vážně Poseidonova dcera?“ ptá se. „Ano, jmenuji se Persiphone, moje maminka je smrtelná a táta je Poseidon“ souhlasím. „Takže umíš surfovat?“ ptá se zvědavě a já se zasměju. „To jsem taky ještě nikdy nezkoušela ale možná bych mohla, chtěl by jsi to zkusit se mnou?“ nabízím mu.

NE!! Hádesi co to kurva?! Teď jsem ohluchla! Vyptával se dál. Biju se hodně s Thalií, protože je Diova dcera? Pobaveně jsem zavrtěla hlavou a vysvětlila mu vztah mezi námi dvěma. Pokud je Annabethina a Kiařina máma Athéna, bohyně moudrosti, jak to, že Kiara neměla dost rozumu a spadla z toho útesu? Tou otázkou zkoušel mou trpělivost protože jsem ho chtěla uškrtit. Počítala jsem, že se mě každou chvíli zeptá, kolik mám bodů za zásahy, a já bych se musela zeptat jak se počítají a co to vlastně znamená, ale v tu chvíli se k nám přiblížila Zoe Večernice. „Persiphone Jackson“ Měla tmavě hnědé oči a nos trochu pršák.

„Tati víš mohl jsi prostě a jednoduše říct, jsou to moje děti a ne takhle vyvádět jako by jsi se zbláznil“ Nico si povzdechne a podívá se na svého otce. „Navíc jsem je na vodu stejně vzala a tátovi to nevadilo, tak jsi se mohl trochu uklidnit“ Persis nad ním obrátí oči v sloup. „Vysvětlil jsi ji vlastně někdy co to znamená?“ Bianca se na svého bratra podívá. „Ano nakonec ano“ ujistí jí Nico a usměje se na Persis, která tiše přikývne. Chápe to co se mezi nimi stalo, chápe že ho to bolelo, a nikdy mu nevyčítala to co řekl a udělal.

S tím stříbrným kruhem a hrdým výrazem vypadala natolik majestátně, že jsem měla co dělat, abych se nenarovnala a neřekla: „Ano, madam.“ Znechuceně mě studovala, jako bych byl pytel špinavého prádla, pro který ji poslali. „Pojď se mnou,“ řekla. „Lady Artemis si s tebou chce promluvit.“ Zoe mě odvedla k poslednímu stanu, který se nijak nelišil od ostatních, a naznačila mi, že mám jít dovnitř. Vedle Artemis seděla Bianca di Angelo. Ve stanu bylo teplo a útulno. Zem pokrývaly hedvábné koberečky a polštáře. Uprostřed hořel v bronzovém koši oheň a zdálo se, že jen tak, bez paliva a bez kouře.

Na poličce z leštěného dubu za bohyní ležel její veliký stříbrný luk, vymodelovaný tak, že připomínal gazelí rohy. Stěny byly ověšené zvířecími kůžemi: černého medvěda, tygra a pár dalších zvířat, které jsem nepoznala. Napadlo mě, že každý aktivista za práva zvířat by při pohledu na ty vzácné trofeje nejspíš taky vyletěl z kůže, ale možná, že Artemis coby bohyně lovu dokázala nějak nahradit, co zastřelila. Myslela jsem, že vedle ní leží další kožešina, ale pak mi došlo, že je to živé zvíře – jelen se zářivou srstí a stříbrnými rohy. Odpočíval spokojeně s hlavou položenou na Artemidině klíně. Usmála jsem se. „Zeptala bych se jestli si ho můžu pomazlit, ale mám pocit že odpověď by byla ne“ vydechnu.

„Dobře limit se stanovuje na jelena“ oznámí Zeus a ukáže na Persis. „Neboj jelena nemáme a ani mít nebudeme“ ujistí ho se smíchem Persis. „Ale vzhledem k tomu že je to zrovna tvoje dcera co si přivlastnila jelena by jsi se měl bát našich dětí“ oznámí Persis a Zeus se zasekne. „Budu mít doma lva“ nebo alespoň to Zeus vidí ve své nejhorší budoucnosti. „Je lev to nejhorší na co jsi mohl myslet?“ ptá se Persis. „Ne ale modlím se ke všemu svatému aby neskončili jako Hádes s jeho monstry“ utrousí Zeus a podívá se na svého bratra který nad ním jenom obrátí oči v sloup.

Artemis se zasměje a zářivě se na mě podívá. „Připoj se prosím k nám Persis“ vyzvala mě. Posadil jsem se naproti ní na podlahu stanu. Zoe se posadila po pravé ruce Artemidy. Nasupeně na mě hleděla. „Každopádně, Persis, pozvala jsem si tě sem, abys mi řekla víc o té mantichoře. Bianca mi oznámila jisté… hmm, znepokojivé věci, které ta nestvůra řekla. Ale ona tomu možná neporozuměla. Ráda bych si to vyslechla od tebe.“ Tak jsem jí všechno vypověděla. Když jsem skončil, položila Artemis zamyšleně ruku na stříbrný luk. „Bála jsem se, že se tohle dozvím.“ Zoe se naklonila dopředu. „Ten pach, má paní?“

„Ano.“ „Jaký pach?“ zeptal jsem se opatrně. „Probouzejí se tvorové, jaké jsem nelovila celá tisíciletí,“ zamumlala Artemis. „Kořist tak stará, že jsem na ni málem zapomněla.“ Na těžko polknu. „Souvisí to s…“ odmlčím se a nedokončím svou otázku protože mě naplňuje panika jen při pomyšlení na jeho jméno. Artemis mě chvíli sleduje a něco v jejích očích se mění. „Myslím že svou odpověď znáš, a já ti nechci ublížit“ připouští tiše Artemis. Bohyně se zhluboka nadechne. „Dneska večer jsme sem přišly, protože jsme vycítily mantichoru, ale tu jsem nehledala. Řekni mi znovu, co přesně doktor Thorn říkal.“

„Strach ze jména zvyšuje strach z osoby“ oznámí Chris a Persis se na něj skandálně podíval. „Právě jsi mi to citoval Harryho Pottera?!“ vykřikne šokovaně. „Donutila mě ho přečíst“ Chris obviňujíc ukáže přímo na Clarisse. „Líbilo se ti to! Brečel jsi!“ vykřikne Clarisse. „Neprozrazuj mě takhle“ Chris jí oplácí křik. „Idioti“ utrousí Luke nad svým nevlastním bratrem a kamarádkou.

„Řekl, že někdo jménem Generál mi všechno vysvětlí.“ Zoe zbledla. Obrátila se k Artemidě a chtěla něco říct, ale Artemis zvedla ruku. „Pokračuj, Persis,“ pobídla mě bohyně. „No, pak Thorn mluvil o Velkém vstávání –“ „Probouzení,“ opravila mě Bianca. „Jo. A řekl: ‚Brzy budeme mít nejdůležitější nestvůru ze všech – tu, která způsobí zkázu Olympu.‘“ nadechnu se. „Ale přece by takhle nemluvil o…“ odmlčím se nechci to jméno vyslovovat. „On přece není monstrum“ namítnu. Artemis se tiše usměje. „Persis, ty už jsi monstra potkala, a myslím že jsi potkala dva druhy monster“ Artemis se odmlčí a studuje mě.

„Jeden druh takový z Řecké mytologie, a ten druhý druh monstra kvůli kterému máš tu jizvu na krku“ ucuknu sebou. „Monstra nemusí vždy být velcí ošklivá dvouhlavá stvoření, můžou to být prostě lidé, kteří v sobě mají zlo, nenávist a zlobu“ vysvětluje mi. „Má paní, vyrazíme ihned“ Zoe nás přeruší. „Ne, Zoe. Tohle musím provést sama.“ „Ale, Artemido –“ „Tento úkol je moc nebezpečný i pro Lovkyně. Ty víš, kde musím začít s pátráním. Tam se mnou jít nemůžete.“ „Jak… jak si přejete, má paní.“ „Já toho tvora najdu,“ přísahala Artemis. „A do zimního slunovratu ho přivedu na Olymp. Nebudu potřebovat další důkaz, jak přesvědčit radu bohů o tom, v jakém jsme nebezpečí.“

„Tak to tě naučila Artemis“ pochopí to Poseidon a usměje se na svou dceru. „Ano“ souhlasí Persis. Artemis byla první která jí to řekla. „Proč přesně se všechno točí okolo zimního slunovratu?“ ptá se podrážděně Ares. „To nikdo nevíme, ale nebylo to něco na čem by nám v té době úplně záleželo, prostě to bylo datum a to bylo v pořádku. Navíc to bylo mělo být za chvíli takže nám to úplně nevadilo“ Camille jednoduše pokrčí rameny.

„Vy víte, co je to za nestvůru?“ zeptala jsem se. Artemis sevřela luk. „Modleme se, ať se mýlím.“ „Bohyně se taky můžou modlit?“ zeptala jsem se, protože mě to vlastně ještě nikdy nenapadlo. Artemidě se objevilo na rtech něco jako úsměv. „Než odejdu, mám pro tebe malý úkol, Persis“ „O co jde?“ ptám se. „Chci, abys se svými přáteli doprovodila Lovkyně zpátky do Tábora polokrevných. Mohou tam zůstat v bezpečí, dokud se nevrátím.“ „Cože?“ vyrazila ze sebe Zoe. „Ale, Artemido, my to tam nesnášíme. Naposledy, když jsme tam byly –“ „Ano, já vím,“ přerušila ji Artemis. „Ale jsem přesvědčena, že Dionýsos už se nezlobí kvůli tomu malému, hm, nedorozumění“ odmlčí se.

„Určitě je přivítá lépe než nás… Na konci minulého léta jsme ho zapálili“ oznámím. Artemis se uchechtne. „Ano já vím, celý Olympus vám fandil“ souhlasí velmi pobavená Artemis a potom se podívá na Zoe. „Máte právo používat srub číslo osm, kdykoli ho budete potřebovat. Kromě toho jsem se doslechla, že ty sruby, které jste vypálily, postavili znovu.“ Zoe zamumlala něco o bláznivých tábornících, a já se na ni šokovaně dívala. „A teď je třeba udělat ještě poslední rozhodnutí.“ Artemis se obrátila k Biance. „Rozmyslela ses, děvče moje?“ Bianca zaváhala. „Pořád o tom ještě uvažuju.“ „O čem přesně?“ ptám se nejistě.

„Ony… ony mě pozvaly, abych se přidala k Lovu.“ Podívám se na Artemis. „Stala by se nesmrtelnou a naučila by se bojovat“ vysvětluje Artemis. „A co Nico, on lovkyní být nemůže“ namítnu a podívám se na Biancu. „Jistěže ne,“ potvrdila má slova Zoe. „Půjde do tábora. To je bohužel to nejlepší, co mohou chlapci udělat.“ Chtěla jsem zabíjet. „Čas od času ho bude moct samozřejmě vídat, nikdy bychom je neoddělili navždy“ ujistí mě Artemis. „Ale osvobodíš se od odpovědnosti. Bude mít vychovatele z tábora, ti se o něj postarají. A ty dostaneš novou rodinu. Nás.“ Tentokrát Artemis mluví víc k Biance než ke mně.

„Omlouvám se Nico, opravdu to nebylo protože bych tě chtěla jenom tak opustit“ Bianca se podívá na svého bratra. „Bio to je v pořádku, časem jsem to pochopil, a nezlobím se, a ty to víš, nikdy jsi se nemusela omlouvat“ ujistí ji Nico a široce se na svou starší usměje. „A nikdy jsem to neudělala protože bych tě přestala milovat, a mám pocit že tohle potřebuješ slyšet“ vysvětluje rychle Bianca. „Já vím, jsi moje sestra, nemyslím si že by jsi mě někdy mohla přestat milovat, ale je to hezké slyšet“ ujistí jí Nico a ve tváři má jemný úsměv. „Dobře“ souhlasí Bianca a pevně chytne svého bratra za ruku.

„Novou rodinu,“ opakovala Bianca zasněně. „Zbavit se odpovědnosti.“ Podívala se na Zoe. „Stojí to za to?“ Zoe přikývla. „Stojí.“ „Co musím udělat?“ „Řekni tohle,“ poučila ji Zoe. „Zaslibuji se bohyni Artemidě.“ „Já… zaslibuji se bohyni Artemidě.“ „Vyvaruji se společnosti mužů, přijímám věčné panenství a přidávám se k Lovu.“ Bianca to po ní zopakovala. „A to je všechno?“ Zoe přikývla. „Pokud paní Artemis tvou přísahu přijme, pak platí.“ „Přijímám ji,“ potvrdila Artemis. Plameny v koši se rozjasnily a prozářily stan stříbrným světlem. Bianca se nijak nezměnila, jenom se zhluboka nadechla a vykulila oči.

„Cítím se… silnější.“ „Vítej, sestro,“ řekla Zoe. „Pamatuj na svou přísahu,“ nabádala ji Artemis. „Teď je to tvůj život.“ Povzdechla jsem si, s tímhle jsem už nemohla bojovat. Postarej se o ni prosím, jestli zemře, nevím jak to řeknu jejímu bratrovi. Dokud budu s ní, nic se jí nestane slibuji Persis. Podívala jsem se na Artemis a přikývla jsem. „Ale Nicovi to řekneš ty“ podívám se na Biancu která se zasekne a prosebně se na mě podívá. „Ne, nedívej se na mě tak, rozhodla jsi se bez toho abys s ním mluvila, tak za to taky převezmeš zodpovědnost“ prohlásím pevně což způsobí že si Bianca povzdechne ale nakonec přikývne.

„Persis má pravdu, a omlouvám se za to, měla jsem si o tom s tebou nejdříve promluvit, a je mi líto že jsem to neudělala, byla jsem zbrklá a nepřemýšlela jsem o následcích které mé činy budou mít“ Bianca se znovu omlouvá. „Bio to je opravdu v pořádku, ano připouštím že v jeden moment jsem se na tebe zlobil, na tebe a částečně i na Persis, ale už se nezlobím už dlouho ne, odpustil jsem tobě i Persis dávno“ ujišťuje ji znovu Nico. „Mám pocit že mnoho z toho bylo mezi vámi všemi dlouhou dobu nevyřčeno“ promluví Phanes a všechny je sleduje. „Myslím že je tu spousta věcí o kterých jsme spolu nikdy nemluvili, hádám že se to změní“ Persis se na tvé přátelé usměje.

„Lady Artemis, víte jak se odtud dostat do tábora?“ zeptám se jí a Artemis se usměje. „Blíží se svítání. Zoe, sbal tábor. Musíte se rychle a bezpečně dostat na Long Island. Povolám vám bratra a zajistím svezení.“ Zoe ten nápad moc nenadchl, ale přikývla a řekla Biance, aby šla s ní. Když Bianca odcházela, zastavila se přede mnou. „Váš bratr?“ ptám se a potom mi to dojde. Tak nějak mám pocit že jízda z Apollem bude moje nejhorší noční můra. „Nejsi jediná která si to kdy myslela“ souhlasí Artemis pobaveně. „Zavolám Apolla a ten vás odveze do tábora polokrevných“ oznámí mi a pokyne mi k východu ze stanu. A já ve své hlavě jenom slyším zlověstný smích který určitě patří Apollovi. Bohové slitujte se nad námi.

„Žádné slitování! Žádné slitování!“ posmívá se Apollo a dostane další pohlavek od své sestry. „Buď milejší ty idiote“ Artemis si povzdechne. „Nechápu jak si tě mohla vzít“ Artemis nad ním kroutí hlavou. „Hej! Jsem roztomilej, sexy a celkově úžasnej!“ brání se Apollo. „A taky trochu egoista, ale to je v pořádku, i tak tě miluji“ ujišťuje ho pobavená Elena. Sally je všechny pobaveně sleduje než promluví. „Dobře tohle je konec kapitoly kdo chce číst jako další?“ ptá se a všechny sleduje. „Tentokrát si to vezmu já“ oznámí Hemera a převezme si od ženy knížku.

Hello there! I need feew advices from you because i am not able to decide.

Even if Grover will get redemption i will not let Pan to chose him after he fade out, so i wanted to ask who should get Pan powers after he fade out? (as Chaos gived them to Hailey, and Phanes gived them to Persis)

And in last book i indicated that Khione will decide to fade out also, so i wanted to know who she sould choose to give her powers to? 

And lastly this is about Bianca. Should i really let her die and then resurect her, or should i do to her the same they did to Sally and hide her somewhere (maybe in Tartarus or somewhere where Kronos would hide her) and then save her?

Chapter Text

Když Hemera přečte název kapitoly, všichni se podívají na Thalii která zčervená jako rajče. „Na moji obranu je to Apollova chyba“ brání se Thalia a ukáže na boha. „Hej! Co jsem udělal?!“ vykřikne našpuleně Apollo. Persis se plácne rukou do čela protože si pamatuje na ten jeho šibalský úsměv kdy věděl že se všechno posere a byl tu jen pro zábavu. „Upřímně, úplně všechno Apollo“ utrousí Persis a podívá se na něj. „Vidím to tak že mi dáš spoustu bolestí hlavy“ Artemis se na svoje dvojče podívá. „Nejenom tobě“ to jak na sebe z Apollem křičeli, nebo spíš ona na něj a on se na ní díval s tím úšklebkem ve tváři jí skoro zabilo.

Artemis nás ujistila, že začíná svítat, ale sama bych tomu nevěřila. Bylo chladněji a temněji. Okna Westoveru nahoře na kopci byla úplně temná. Uvažovala jsem, jestli si učitelé vůbec všimli, že se sourozenci di Angelovi a doktor Thorn ztratili. Nechtěla bych být u toho, až to zjistí. Při mém štěstí si paní Psyrightová vybaví jenom jediné jméno – „Persis Jackson“ – a pak vypukne celostátní pátrání… jako obyčejně. Na to téma se mi v hlavě rozezní hysterický smích a já obrátím oči v sloup. Hephaestus to zase vysílá na té jeho podělané televizi že ano? Možnááá. Ten tvůj protáhlý sarkazmus je mi dostatečnou odpovědí Hephaestusi. Obrátím oči v sloup když vidím jak se Artemis tiše chechtá zatímco Thalia se válí smíchem na zemi.

Potom se zaseknu. Někdy v posledních dvou letech, ani nevím kdy přesně jsem si s bohy vybudovala podivný silný vztah, který se mi neustále ozýval v hlavě. Nebyla jsem si jistá kdy se to stalo. Možná když se mi ve vodě zastavilo srdce a já poprvé potkala Tritona, nebo to možná bylo už roky před tím, když jsem poprvé potkala Amphititre a následně i Arese z Afrodite. Zachytila jsem pohled Thalii, která očividně slyšela moje myšlenky a usmívala se na mě z něčím v očích co jsem nedokázala rozpoznat. Dívala se na mě jako bych byla řešením všeho. Ale nedokázala jsem její pohled úplně rozluštit, ne tak jak bych potřebovala.

„Protože jsi byla řešením všeho. Nějakým způsobem jsi dokázala něco co žádný polobůh na světě před tebou ne. Dokázala jsi během pouhých dvou let udělat s bohů svou rodinu, dokázala jsi je ve svém životě udělat konstantou“ vysvětluje Thalia. „Byla jsi odpovědí na všechno, na celou tuhle válku, na záchranu nás všech, a myslím že v té době jsme to už nějakou dobu věděli všichni“ Hailey se na bohyni usměje. „Byla a pořád jsi nadějí která září na Olympus“ vydechne tiše Anthropos. „A pokud naděje přestane zářit, budeme čelit destrukci“ souhlasí Clotho. Persis se na ně dívá, a její hrudník se jí svírá, je to jakoby vyřkli něco povědomého, něco co měla slyšet. Je to jakoby vešla do místnosti ve které nikdy nebyla, ale přes to jí znala.

„Se zničením jediné zbraně která se nikdy neměla dokázat zničit, naděje pohasne. A pokud naděje přestane zářit budeme čelit destrukci“ Apollo se dívá na osudy jakoby si najednou vzpomněl na něco na co bylo dlouho zapomenuto. Osudy se tiše podívají na Persis. „Některé věci museli být pro dobro budoucnosti zapomenuty“ vysvětlí pomalu osudy a sledují Persis. Persis zavře oči, vyrovnává se ze skutečností že část proroctví neznala téměř sto let. „Chápu“ proroctví ovlivňovalo velkou část její života, ale zároveň si myslí že je dobře, že tuhle část neznala. „Už tak na ní byl dost velký tlak, tuhle část znát nepotřebovala“ její přátelé jí rozumí lépe než ona sama sobě a je jim za to tolik vděčná.

Lovkyně sbalily tábor tak rychle, jako ho vybudovaly. Stály jsme bokem, zatímco Rose se loučila s vlky. „Vsaďte se že jednoho přitáhne do tábora“ vydechne Hailey která Rose sleduje. Hailey poslední hodiny prospala, od toho co omdlela prakticky jenom spala. Střídali jsme se u ní a hlídali jsme ji abychom se ujistili že to není nic horšího. Ale Artemis měla pravdu. Chaos svou dceru opravdu chránil, takže byla Hailey během pár hodin zase v pořádku. Artemis hleděla na východ, jako by na něco čekala, tak trochu jsem věděla na koho ale myslet jsem na to nechtěla. Bianca seděla stranou a mluvila s Nikem.

Z jeho posmutnělé tváře jsem soudila, že mu vysvětluje svoje rozhodnutí připojit se k Lovu. Nemohla jsem si pomoct, připadalo mi, že je to od ní sobecké takhle opustit bráchu. Chtěla jsem to na jednu stranu pochopit, ale na tu druhou jen pomyšlení že bych měla opustit někoho ze svých přátel. Že bych měla opustit Tysona, Tritona, Rhode nebo Kym, jenom z té myšlenky se mi chtělo křičet. Taky tě milujeme sestro. Rhode a Kym se očividně přidali ke sledování celé této pohromy stejně jako Triton. Přišli Thalia a Grover a nahrnuli se ke mně, chtěli se dozvědět, co se stalo při mé audienci u bohyně. Když jsem jim to řekla, Grover zbledl.

„Chápu to, částečně, po tak dlouhé době kdy jste byli jen vy dva a kdy jsi se o něj starala, to částečně chápu“ Persis promluví a podívá se na Biancu. „Ale nemyslím si že bych sama byla schopná to udělat“ vysvětluje. „Nebyla jsi schopná to udělat ani když to byli tvoji přátelé natož aby v tom byli tvoji bratři“ Thalia se na bohyni podívá. „Pro některé lidi je odejít tou nejtěžší věcí kterou můžeš udělat“ Persis pokrčí rameny. „Pro některé je to tou nejjednodušší možností“ vydechne Persis. Thalia přesně chápe jak to myslí. Bylo pro ní těžké odejít protože to nechtěla nechat na Persis, ale potřebovala se zachránit, po tolika letech se konečně udělat svobodnou. A pro Persis, pro ni by bylo opustit všechno tou nejjednodušší možností, ale nikdy by ve skutečnosti neudělala samu sebe svobodnou.

„Když Lovkyně naposled navštívily tábor, nedopadlo to dobře.“ „Jak se tu vlastně vzaly?“ zajímalo mě. „Teda, zjevily se jakoby odnikud.“ „A Bianca se k nim přidala,“ utrousila znechuceně Thalia. „Celé je to vina Zoe. Ta nafoukaná, nedobrá –“ „Kdo jí to může vyčítat?“ skočil jí do řeči Grover. „Věčnost s Artemidou?“ Těžce si vzdychl. Thalia zvedla oči k nebi. „Vy satyrové. Všichni jste zamilovaní do Artemidy. To vám nedochází, že ona vás nikdy milovat nebude?“ utrousí Thalia, ale všímám si že má lehký rudý odstín ve své tváři a musím se uchechtnout. Za to mě Thalia propálí pohledem. „Ale je taková… přírodní,“ blábolil Grover.

„Jste polena,“ setřela ho Thalia. „Polena a plody a květiny,“ řekl Grover zasněně. „Jo.“ Nebe se konečně rozjasnilo. Artemis zamumlala: „Je načase. V zimě bývá tááák líný.“ Skoro se rozesměju protože si už teď dokážu představit našpulený výraz Apolla. „Vy jste, hm, čekala na východ slunce?“ zeptal se Nico. „Na bratra. Ano.“ Ten rozhovor jsem vytěsnila. Protože jsem se zabývala něčím jiným. Samozřejmě znám ty legendy a znám i Apolla, vím že má jezdit po obloze ve svém slunečním kočáře nebo cosi. Ale taky vím, že slunce je ve skutečnosti hvězda, vzdálená od nás spoustu mil.

„Aww byla jsi do ní už v té době zamilovaná“ dostane ze sebe Kate po které Thalia hodí knížku. „Všichni z vás držte huby nebo vám připomenu to léto když nám byli osmnáct a všem se nám objevili ty jména!“ křičí Thalia. Bohové si vymění pohledy. „Co se to léto stalo?“ ptá se zvědavý Ares. „Většina z nich se trochu zhroutila, některý hysterický smích“ ukazuje na Persis, Rose a Elenu. „A některý křik a agrese“ ukazuje na Kate, Hailey a Biancu. „A Nico protože je to Nico, tak trochu ochranářský ale taky idiot, ovlivnil bariéry a všem vám zakázal vstup do tábora. Což znamenalo že se Dionysus probudil na matraci těsně před hranicemi tábora a všechny nás proklínal do pekel“ vysvětluje Thalia.

„A když jste se vydali zjistit proč to dělá a co se vlastně děje, Nico oznámil a cituji “Vzpoura!“ a nechal padnout mlhu okolo celého tábora takže jste do něj ani neviděli“ při tomto zní Thalia tentokrát více vyčerpaně. „Na to jsem skoro zapomněla“ připouští pobavená Bianca. „My ostatní jsme se na to ze všech sil zapomenout snažili“ připustí Elena. „Tak asi raději změní téma a tohle probereme později“ uchechtne se Hádes. Toho se chopí Apollo. „Já nejsem líný!“ vykřikne pohoršeně Apollo a dívá se na svou sestru. „Ve skutečnosti tak trochu jsi bratře“ Artemis se na svého bratra pobaveně ušklíbne. „Já za to nemůžu! Je venku strašná zima a pořád sněží“ Apollo se otřepe a našpulí se na svou sestru která jen obrací oči v sloup.

Zvykla jsem si na to, že některé řecké mýty jsou opravdové, ale stále jsem nechápala, jak by mohl Apollo řídit slunce. „Není to přesně tak, jak si myslíš,“ Artemis mi očividně četla myšlenky a záhadně se na mě usmívala. Najednou na obzoru explodovalo světlo. Po něm jsem pocítila nával horka. „Nedívejte se tam,“ poradila nám Artemis. „Dokud nezaparkuje.“ Všichni jsme odvrátili pohled. Světlo a teplo sílily. Pak to světlo najednou pominulo. Podívala jsem se a překvapeně jsem nadzvedla obočí. Apolla jsem viděla jen na Olympu takže jsem nevěděla v jakém voze jezdí ale tohle bylo překvapením i pro mě.

Protože jsem si opravdu představovala nějaký kočár tažený spřežením koní. Ale on jel v něčem jiném. Byl to červený kabriolet Maserati Spyder. Bylo tak parádní, až zářilo. Pak mi došlo, že září proto, že je kov rozpálený. Řidič s úsměvem vystoupil. Apollo vypadal přesně tak jak jsem si ho pamatovala, ale z odstupem času kdy jsem ho neviděla mi v hlavě vyskočila myšlenka kterou jsem se tenkrát ještě tolik nezabývala. Možná protože v té době jsem ještě nevěděla že nás zradil. Když jsem se na Apolla podívala, připomněl mi Luka. Měl stejné světlé vlasy a stejně opálený, ale nebyl to Luke. Apollo byl vyšší než on a na tváři neměl jizvu.

Myslím že Apollo i Artemis ty myšlenky slyšeli protože se na mě podívali se smutkem a lítostí vepsanou do tváří, a Thalia mi pevně stiskla ruku jakoby se mě snažila podpořit a utišit zároveň. „Moje malá sestřička!“ zvolal Apollón. Kdyby měl zuby jenom o malinko bělejší, možná bychom oslepli i bez toho slunečního vozu. „Co se děje? Nikdy nezavoláš. Nikdy nenapíšeš. Už jsem si dělal starosti!“ a tahle se dámy a pánové chová mladší bratr který rád otravuje svou sestru.  Artemis si vzdychla. „Jsem v pořádku, Apollóne. A nejsem tvá malá sestřička.“ „No tak, narodil jsem se přece první.“ „Jsme dvojčata! Kolik tisíciletí se o tom ještě budeme dohadovat –“

„Poprvé když jsem tě viděla jsem byla moc rozrušená snahou nenechat se zabít abych si toho všimla, navíc nás v té době Luke ještě nezradil, nebo jsme o tom alespoň nevěděli“ vysvětlí Persis a usměje se na Apolla. Apollo se tváří ale naprosto uraženě když se na Persis dívá. „Nejsem mladší bratr!“ vykřikne. „Ale tak trochu se tak chováš“ vydechne Demeter což si vyslouží skandální zalapání po dechu od samotného Apolla. „Moje oblíbená teto! Jak můžeš něco takového říct“ Apollo si v dramatu přiloží ruku na své čelo a předstírá že omdlí. „Jsi si jistá že on je ten kterého chceš?“ Nyx se podívá na svou dceru. „Ano mami jsem“ ujistí jí z povzdechem Elena.

Všichni do jednoho jsme se snažili nezačít smát, některým z nás se to dařilo lépe než jiným. Třeba jako Groverovi který smíchy hekal. „Takže co se děje?“ přerušil ji. „Vidím, že máš s sebou děvčata. Potřebujete poradit s lukostřelbou?“ Artemis zatnula zuby. „Potřebuju od tebe laskavost. Musím se vydat na lov, sama. Potřebuju, abys odvezl mé společníky do Tábora polokrevných.“ „Jasně, sestřičko!“ Pak zvedl ruce, jako by chtěl naznačit Nechte všeho a poslouchejte. „Cítím, že mě napadá haiku.“ Všechny Lovkyně zasténaly. Zřejmě se s Apollónem nesetkaly poprvé. Odkašlal si a dramaticky zvedl ruku. „Pod sněhem tráva. Artemis pomoc žádá. Jsem tak skvělý.“

Zazubil se na nás a čekal na potlesk. Ale jediné čeho se dočkal jsem byla já která si schovala hlavu do Thaliina ramene abych něčím tlumila můj hysterický smích. Raději vy než my. Díky fakt děkujeme tati. Thals na jejich obranu tvůj táta a ostatní bohové se s ním musí potýkat tisíce let. Za sebou slyším téměř uražené zalapání po dechu ale popravdě mě to netrápí. „Ten poslední verš měl jenom čtyři slabiky,“ namítla Artemis. Apollón se zamračil. „Vážně?“ „Ano. Co takhle Jsem tak namyšlený?“ „Ne, ne, to je šest slabik. Hmm.“ Začal si pro sebe něco mumlat. Zoe Večernice se k nám obrátila.

„Všichni mě šikanujete“ Apollo se našpulí. „I můj vlastní otec!“ v dramatickém křiku ukáže na Zeuse. „Apollone jsi můj syn a já tě miluji, ale přitáhneš na Olympus ještě jednu tvou haiku tak tě shodím s Olympu“ oznámí Zeus na rovinu a Apollo se našpulí. Sally je všechny tiše sleduje s úsměvem ve tváři. To je rodina kterou si její dcera našla, a byla to dobrá a hezká rodina. Milovali se, chránili se, drželi jeden druhému záda a Sally byla tak pyšná na to že je její dcera součástí této rodiny, že tyto lidi našla.

„Vládce Apollo prožívá tuhle etapu haiku od té doby, kdy byl v Japonsku. Není to tak zlé, jako když navštívil Limerick v Irsku a začal s těmi rýmovačkami limeriky. Jestli ještě někdy budu muset poslouchat další básničku, která začíná Byla jedna bohyně ze Sparty –“ „Mám to!“ oznámil Apollón. „Jsem tak úžasný. To má pět slabik!“ Uklonil se a tvářil se, že je sám se sebou moc spokojený. „Takže, sestřičko, říkáš doprava pro Lovkyně? Zrovna včas. Právě jsem se chystal pohnout.“ „Tito polobohové budou taky potřebovat svézt,“ dodala Artemis a ukázala na nás. „Jsou to Chironovi táborníci.“ „Klidně!“ Apollón si nás prohlédl. „Podívejme se… Thalia, že? Slyšel jsem o tobě všechno.“

Thalia se začervenala. „Zdravím vás, vládce Apollóne.“ „Diova holka, že? Tak to jsi moje nevlastní sestra. Bývalas borovicí, že? Jsem rád, že jsi zpátky. Nesnáším, když se hezké holky proměňují ve stromy. Páni, vzpomínám si, že jednou –“ „Bratře,“ napomenula ho Artemis. „Měl by ses vypravit na cestu.“ Apollo jí téměř ignoroval a podíval se na ostatní. „Hailey, dlouho ztracená a unesená dcera Chaose“ kývne na hnědovlásku. „Lorde Apollo“ pokývne Hailey. „Camille dcera Hephaestuse, s tebou bude jízda zábava“ Apollo si téměř ďábelsky mne ruce. Camille se na mě podívá a potom na Apolla. „Odmítám cokoliv zapálit“ oznámí a Apollo si zklamaně povzdechne.

„Až na to že jsem to nakonec nebyla já která něco zapálila“ Camille se podívá přímo na Thaliu která zaúpí. „Pro osudy můžete to přestat připomínat, tak se to prostě stalo!“ vykřikne Thalia a rozhodí rukama. „Zapálila jsi město!“ vykřikne Persis a podívá se na ni. „To není jenom tak něco na co prostě a jednoduše zapomeneš“ souhlasí Adhara. „Všechny do jednoho vás nenávidím a nemůžu uvěřit že se s vámi přátelím“ utrousí Thalia a zakryje si obličej rukou.

„Škoda“ utrousí a podívá se na další z nás. „Rose, dcera Demeter, moje sestřenice“ Apollo na ni kývne. „Když jí uvidíš mohl by jsi jí prosím říct ať nám kvůli Kore přestane ubližovat, polovinu roku je mi na zvracení“ utrousí Rose. Pohled Apolla změkne. „Promluvím si s ní“ slíbí Apollo a tiše se dotkne ramene Rose. To co nikdo nečekáme je že se bledá pokožka na kterou jsme si u Rose v posledních měsících zvykli zbarví do zdravé barvy, a ona se zhluboka nadechne. „Malá pomoc než budu mít z tetou Demeter rozhovor“ Apollo se na ni široce usměje a podívá se na další z nás. „Adhara dcera Afrodite, silnější než kterékoliv jiné její děti“ díval se na ni jakoby v ní něco poznával.

„Proč se na vás tak dívá?“ nechápe Hestia a nakloní hlavu na bok. „Je bohem proroctví, ale taky dokáže vidět budoucnost, ne to jak skončí válka, nebo spřízněné duše. Ale dokázal vidět co se z nás stane, alespoň v malých částech. Viděl jak mocné budeme, a viděl všechna ta tajemství která jsme ani vám zatím ještě neřekli“ vysvětlí Kiara. Bohové si vyměňují pohledy. „Tajemství?“ ptá se opatrně Eros a dívky se na sebe usmějí. „Zjistíte to časem slibuji“ ujistí je Rose která ví že všechno co potřebují vědět, bude do poslední knížky a v poslední knížce řečeno.

„Elena, dcera Nyx a vyvolená Morpheusem“ Apollo na dívku kývne. „Jednou budeš někým o kom se budou vyprávět příběhy Eleno“ Apollo na ní mrkne což jen způsobí že Elena zčervená a vsadila bych se že ho teď ve své hlavě proklíná do všech pekel. „Kiara dcera Atheny, která ale zachytila pozornost jiné bohyně, bude z tebe velký hrdina Kiaro" usměje se Apollo. Apollo se podívá na mě. „Persis, velmi rád tě vidím, už je to dlouho sestřenko“ Apollo se na mě usměje a než stihnu zareagovat přitáhne si mě do obětí. „Ano, ano, dobře, ale dusíš mě Apollo, nezapomeň že jsem tak trochu smrtelná a moje kosti se velmi rády lámou“ varuju ho. Apollo se zasměje a opravdu mě pustí. „No!“ řekl konečně.

„Tak si radši nastoupíme, ne? Cesta vede jenom jedním směrem – na západ. A když zmeškáte ten správný čas, máte smůlu.“ Podíval jsem se na maserati, do kterého se vešli tak maximálně dva lidi. A nás bylo asi dvacet. „Prima kára,“ pochválil auto Nico. „Díky, chlapče,“ řekl Apollón. „Ale jak se tam všichni vejdeme?“ „Ach.“ Apollón si to zřejmě uvědomil až teď. „No jo. Nerad se vzdávám sportovního vozu, ale myslím…“ Vytáhl klíčky od auta a zmáčkl tlačítko alarmu. Písk, písk. Auto se na chvíli zase rozzářilo. Když ten jas polevil, místo maserati tam stál starý známý kyvadlový autobus s předsunutou střechou, v jakém jsme jezdili se školou na basketbal.

Apollo se s širokým úsměvem podíval na Elenu, byl rád že i v ten moment jí dokázal donutit zčervenat se. Morpheus se podívá na své vyvolené dědictví a usměje se. Někdo o kom se budou vyprávět příběhy, pokud to znamenalo to co si Morpheus myslel že to znamenalo pak… Znamená to že konečně bude moct skončit se svou téměř tří tisíce let dlouhou existencí a konečně odejít do svého vlastního míru, tak jak si to vždy přál. Elena zvedne pohled a když se její oči setkají s pohledem jejího otce lehce se na něj usměje. Chápe že pro někoho jako je Morpheus, Khione a spousta dalších byla jejich existence vyčerpávající a už v nich nechtěli pokračovat, proto byla ráda že svého otce poznala než vše skončilo.

„Správně. Všichni dovnitř,“ zavelel. Zoe nařídila Lovkyním, aby nastoupily. Vzala svůj táborový pytel a Apollón se jí nabídl: „Ukaž, zlato. Já ti to vezmu.“ Zoe se odtáhla. V očích se jí vražedně zablesklo. „Bratře,“ napomenula ho Artemis. „Nepomáhej mým Lovkyním. Nedívej se na ně, nemluv s nimi a neflirtuj s nimi. A už vůbec jim neříkej zlato.“ Apollón rozhodil rukama. „Pardon. Zapomněl jsem. Poslyš, sestřičko, co máš vlastně za lubem?“ „Lov,“ odbyla ho Artemis. „Nic ti po tom není.“ „Já na to přijdu. Vidím všechno. Znám všechno.“ Artemis si odfrkla. „Prostě je tam dovez, Apollóne. A žádné hlouposti!“ „Ne, ne! Já nikdy nedělám hlouposti.“

Viděla jsem ale že Apollovi se v očích objevilo něco velmi smutného. Hádám že rodiny bohů byli jiné než ty naše. Takže jsem je asi nemohla podrobovat stejným měřítkům, ale stejně jsme všichni viděli jak ublížený se Apollo zdál kvůli své sestře a jejím lovkyním. Povzdechnu si. „Apollo, myslíš že by jsi mohl pomoct Hailey? Do teď byla prakticky v bezvědomí kvůli boji s monstrem, sotva před dvaceti minutami se konečně probudila a stále je dost slabá“ požádám ho. Apollo se při žádosti prakticky rozzáří jako samotné slunce a prakticky si poskakuje svou cestu přímo k Hailey. Hailey se nehádá ani nenamítá, dovolí vzít Apollovi její tašku a poděkuje mu.

Pro osudy ona se stane slepičí matkou i pro bohy. Tritone se vší úctou k tobě sklapni. Když s holkama vidíme nadšení v Apollově tváři dovolíme mu do autobusu vzít i naše tašky. Kdyby to byl kdokoliv jiný stěžoval by si že to můžeme udělat sami, ale měla jsem divný pocit že Apollo se cítí rád užitečný, a popravdě ten pohled na jeho skleslou tvář mi svíral hrudník. Artemis obrátila oči v sloup, pak se podívala na nás. „Setkáme se před zimním slunovratem. Zoe, ty teď vedeš mé Lovkyně. Veď je dobře. Dělej to tak, jako bych je vedla já.“ Zoe se napřímila. „Ano, má paní.“ Artemis si klekla a dotkla se země, jako by hledala cestu. Když se zvedla, tvářila se ustaraně.

Artemis se zatváří když jí tváří projede bolest. „Omlouvám se Apollo, nikdy mě to nenapadlo“ vydechne tiše Artemis. Apollo se na ni rozzáří. „To je v pořádku sestro, chápu že tvým lovkyním není příjemné být takto v přítomnosti mužů“ ujistí jí Apollo. „Přes to se omlouvám, kdybych to tušila, našla bych alternativní řešení abys se mohl pro mě a mé lovkyně cítit užitečný“ omlouvá se Artemis. „V pořádku Arty, teď už to víš, a to je to důležité“ uklidní jí Apollo a pevně svou sestru obejme. Všichni bohové si vyměňují pohledy, protože všichni to viděli a všichni chtěli něco říct, ale nikdy to neudělali, nakonec měly největší odvahu myšlenky samotné Persis.

„Takové nebezpečí. Ta bestie se musí najít.“ Vyrazila k lesu a ztratila se ve sněhu a ve tmě. Apollón se obrátil a zašklebil se, zazvonil klíčky od auta na prstu. „Takže,“ prohlásil, „kdo chce řídit?“ Lovkyně se naskládaly do autobusu. Všechny se vecpaly dozadu, aby byly co nejdále od Apollóna a od nás kluků, jako bychom měli nějakou hodně nakažlivou nemoc. Bianca se posadila s nimi a svého malého bratra nechala vpředu s námi, což mi připadalo hloupé, ale Nikovi to zřejmě nevadilo. „Tohle je fakt paráda!“ jásal Nico a nadskakoval na místě řidiče. „Tohle je vážně slunce? Myslel jsem, že bohové slunce a měsíce jsou Hélios a Selena.

Jak to, že někdy jsou to oni a někdy vy a Artemis?“ „Regulace,“ vysvětloval Apollón. „Začali s tím Římané. Nemohli si dovolit všechny ty oběti v chrámech, a tak nechali být Hélia a Selenu a naložili jejich povinnosti do popisu práce nám. Sestřička dostala na starosti měsíc. Já slunce. Nejdřív mě to dost otravovalo, ale aspoň jsem přišel k tomuhle bezva auťáku.“ „Ale jak to funguje?“ chtěl vědět Nico. „Myslel jsem, že slunce je velká ohnivá koule plynu!“ Apollón se zasmál a pocuchal Nikovi vlasy. „Ty fámy začaly nejspíš proto, že Artemis říkala velká ohnivá koule plynu mně. Ale teď vážně, chlapče, záleží na tom, jestli to chápeš z hlediska astronomie nebo filozofie.

Chceš mluvit o astronomii? Pche, co je na tom zábavného? Nebo chceš mluvit o tom, jak lidé uvažují o slunci? No, to už je zajímavější. Jsou na slunci pořádně závislí. Zahřívá je, ovlivňuje jejich úrodu, pohání motory, všechno je díky němu zkrátka veselejší. Tenhle vůz je vytvořený z lidských snů o slunci, chlapče. Je tak starý jako západní civilizace. Každý den jezdí po obloze od východu k západu a těší všechny ty titěrné životy smrtelníčků. Ten vůz je přehlídka sluneční síly, toho, jak ji lidé chápou. Rozumíš tomu?“ Nico zavrtěl hlavou. „Ne.“ „No, tak to prostě ber jako vážně silné a vážně nebezpečné solární auto.“ „Můžu řídit?“ „Ne. Na to jsi moc malý.“

„Ty je necháš řídit?“ Demeter se zděšeně podívá na Apolla který se jenom široce usměje. „Ach osudy, takhle zapálíš město“ Zeus se podívá na svou dceru která na povel zrudne. „Trochu jsem zpanikařila to se může stát každému!“ brání se Thalia. „TROCHU?!“ ozve se několikahlasně od dívek které se na ni naprosto zděšeně podívají. „Nasrat“ utrousí Thalia a našpulí se.

„Já! Já!“ hlásil se Grover. „Hmm, ne,“ zamítl to Apollón. „Moc chlupatý.“ Apollo se podíval na mě. „Nabídl bych ti to ale nejsem si jistý jak moc by otec nejdražší byl ochoten zasáhnout bleskem moje auto“ vysvětlí. Zasměji se. „Při vší úctě jestli někdy nějak dostanu řidičský průkaz tak by jste se všichni měli pro vaše bezpečí odstěhovat na Mars, takže ne děkuji“ zamítnu a otřesu se jen při pomyšlen na řízení. „Fér“ souhlasí Apollo a potom se podívá na Camille. „Tebe jsem vlastně už řídit viděl a raději bych zůstal na živu“ vydechne což způsobí že se Hailey rozesměje tak moc že skoro spadne ze sedadla.

„Prosím řekni že neřídíš“ Sally se naprosto zděšeně dívá na svou dceru. „Ne neřídím od toho mám pegase, je to bezpečnější a ten pegas má alespoň svůj vlastní mozek a když ho vedu špatně tak mě pošle do prdele a letí správným směrem“ ujistí jí Persis. „Už se to stalo?“ Poseidon se pobaveně dívá na svou dceru. „Aktivně si pletu Aljašku z Antarktidou“ připouští Persis tiše. Když to Ares slyší, zhroutí se smíchem na zem. „A taky Australii s Rakouskem (Austria, Australia v angličtině to jako vtip zní lépe)“ Ares se od smíchu chytne za břicho zatímco Sally jenom kroutí hlavou. „I po sto letech?“ ptá se pohoršeně. „No vždycky jsme věděli že na zeměpis nejsem nadaná, teď se to jenom prokazuje“ brání se Persis.

„Ty jsi dcerou ztělesnění destrukce a já opakuji že bych rád zůstal naživu takže se posuneme dál“ oznámí a Hailey na něj vztyčí prostředníček. „Ty jsi na to v tuto chvíli moc nemocná, a já si nejsem jistý jak dlouho bude moje kouzlo účinkovat“ Apollo pokyne k Rose. „Nejsem si jistý jak moc se tma a světlo může snést a já bych opravdu rád aby na mě Nyx neseslala svůj hněv“ oznámí k Eleně. „Taky bych ti mohla způsobit noční můry“ Elena se na něj sladce usměje. Apollo se zatváří trochu zděšeně a otřese se. „Někdo mi připomeňte že jí nemám srát“ vydechne sám k sobě. Potom se podívá na Adharu. „Ty by jsi vlastně mohla být bezpečná co ty na to?“ nabízí jí Apollo.

Apollo se opatrně otočí na Elenu. „Seru tě?“ ptá se opatrně. „Částečně ale většinou je tam někdo kdo tě praští a připomene ti že můžu změnit tvoje sny na noční můry, ten výraz v tvé tváři je vždy k nezaplacení“ Elena se na něj sladce usměje stejně jako v knížce. „Nechce si se mnou někdo vyměnit místo? Mám pocit že jsem aktivně v ohrožení života“ ptá se Apollo a rozhlíží se. „Apollo při vší úctě ty sis jí vzal, tak se s ní vypořádej sám“ Athena nad tím pokrčí rameny. „Díky vážně díky, všechny vás nesnáším, čím jsem si tuhle rodinu zasloužil?“ mumlá si sám pro sebe Apollo.

„Děkuji Lorde Apollo, ale raději spíš ne, budu se držet chůze“ vydechne Adhara. „Po posledních jízdách v autě se nedivím“ uchechtne se Camille která se stále nevzpamatovala ze šedých sester. „Dcera Diova!“ řekl nadšeně. „Dcera vládce oblohy. Dokonalé.“ „To ne.“ Thalia zavrtěla hlavou. „Ne, díky.“ „No tak,“ lákal ji Apollón. „Kolik ti je?“ Thalia zaváhala. „Já nevím.“ Bohužel to byla pravda. Thalia se proměnila ve strom, když jí bylo dvanáct, ale to se stalo před sedmi lety. Takže jí mělo být devatenáct, pokud to člověk bral podle let. Ale ona na devatenáct nevypadala a cítila se na něco mezi tím.

Chiron nakonec usoudil, že stárla i v podobě stromu, ale mnohem pomaleji. Apollo se na ni téměř smutně díval. „Je ti patnáct sestřičko, jsi o rok starší než Persis“ vysvětlil jí a usmál se. „Jak to víte?“ „Ale jdi, jsem přece bůh proroctví. Znám spoustu věcí“ Apollo se při té větě podívá přímo na mě a já sebou cuknu. „To znamená, že jsi dost stará na to, abys řídila na žákovské povolení!“ Thalia nervózně přešlápla. „Hm –“ „Já vím, co chceš říct,“ napověděl jí Apollón. „Že si nezasloužíš tu čest řídit sluneční vůz.“ „To jsem říct nechtěla.“ „Nedělej si s tím hlavu. Z Maine na Long Island je to kousek. A netrap se tím, co se stalo s posledním dítětem, které jsem řízení učil. Jsi Diova dcera. Tebe z oblohy nesmete.“

Apollón se dobromyslně zasmál. Nám ostatním to k smíchu nepřišlo. Na mou obranu už svůj vztek ovládám lépe. To protože jsme ti dali lekce zvládání vzteku. Zeusi, Hestio teď ne.  Thalia se pokoušela odmítnout, ale Apollón její protesty prostě nebral na vědomí. Stiskl tlačítko na palubní desce a na vršku předního skla se objevila nějaká značka. Musela jsem ji číst obráceně (což se u dyslektika nijak zvlášť neliší od čtení zepředu). Jsem přesvědčený, že tam stálo POZOR: ŘIDIČ VE VÝCVIKU. „Tak do toho!“ pobídl Apollón Thalii. „Jsi přirozený talent!“ „Rychlost rovná se žáru,“ radil Thalii Apollón. „Takže vyjeď pomalu a dej pozor, abys nabrala pořádnou výšku, než to pořádně rozbalíš.“

„Tak za prvé to je blbej nápad, a za druhé, nebylo potřeby svázat mě, omráčit mě a potom mě přivázat v křesle zatímco si Apollo hraje na terapeuta a aktivně odříkává Haiku, to nejsou lekce zvládání vzteku“ Zeus se otočí přímo na Hestiu. „Vlastně jsou, protože jsi tam byl šestnáct hodin a ani jednou jsi ho nezasáhl bleskem nebo se aktivně nepokusil o jeho vraždu, což jenom tak musím dodat je lepší výkon než většina z nás“ namítá Hestia. „Nevydržela jsem ani hodinu“ souhlasí Athena a otřese se. „Vydržela jsem šest, ale potom jsem se s křikem rozeběhla proti skleněnému oknu a skočila jsem“ oznámí Artemis a podívá se na svého bratra který se na ně jenom zlověstně usmívá.

Thalia sevřela volant tak pevně, až jí na rukou zbělely klouby. Vypadala, jako by se chystala omdlít. „Co se děje?“ zeptala jsem se jí. „Nic,“ odsekla roztřeseně. „N-nic se neděje.“ Zatáhla za volant. Naklonil se a autobus se zhoupl nahoru tak rychle, že jsem padl dozadu a vrazil do něčeho měkkého. „Jauvajs,“ zaskučel Grover. „Pardon.“ „Pomaleji!“ řekl Apollón. „Pardon!“ vyhrkla Thalia. „Mám to pod kontrolou!“ Podařilo se mi vyhrabat se na nohy. Podívala jsem se z okna a uviděl jsem doutnající kruh stromů kolem paseky, odkud jsme vystartovali. Apollo ke mně tiše přešel a podíval se na mě s věděním v jeho očích.

„Ty víš že ona to nebude chtít dělat, když dostane možnost, odmítne to“ věděla jsem o čem mluví. „Padne to na tebe Persis, co budeš potom dělat?“ Apollo na mě nakloní hlavu. „Strávila posledních devět let jako strom Apollo, bylo to to první co mi řekla “Já tohle nechci“ vím že se z toho dostane, a pokud ne ona sama, dostaneme jí z toho my. Pokud to znamená že bude svobodná klidně to vezmu na sebe“ mám pocit že se okolo mě rozhostilo naprosté hrobové ticho, i v mé hlavě bylo téměř klinické ticho. Apollo se na mě díval z něčím co jsem v jeho očích dokázala rozpoznat jako strach, zděšení. „Proroctví zlomilo už tolik dobrých lidí Persis“ Apollo se odmlčí a zadívá se do dálky.

„Nechci abys to byla i ty“ připouští. „Myslím že pokud se zlomím, pak bude proroctví konec ne?“ ptám se, ale jeho očí se na zlomek vteřiny odvrátí. A potom se vrátí ke mně tak rychle že kdybych ho pozorně nesledovala ani bych si toho nevšimla. Ale já ano. Díky tomu nastal ten moment kdy jsem si při pohledu na Nica něco velmi bolestivě uvědomila. „Je jeden z nás“ dostanu ze sebe tak tiše že to slyším jen já, nebo já a Apollo, protože on je bůh a slyší všechno. Apollo se ode mě a od mé paniky co nejrychleji odvrací a raději vrací svou pozornost k Thalii.

„Proto jsi odmítla“ vydechne tiše Artemis a dívá se na bohyni. „Co tím myslí?“ nechápe Bianca. „Po tom všem co se stalo jsme zatím nechtěli aby někdo věděl že je Nico synem Hádese takže jsme to zatím tajili“ vysvětlí Thalia. „Když jí Artemis na konci knížky nabídla aby se přidala k lovkyním a zbavila se proroctví jednou pro vždy, odmítla. Neřekla Artemis proč, protože jsme opakuji nechtěli aby to někdo věděl, ale když jsem se ptala řekla mi to. Nechtěla aby to padlo na Nica“ vysvětlí Thalia a všichni se podívají na Persis. „Od toho momentu kdy jsem zjistila že jsou dětí Hádese, jsem věděla že tohle budu dělat až do konce, a že dokud bude proroctví platné tak nepřestanu i kdybych se měla porvat s Thanatosem“ Persis pokrčí rameny a usměje se.

Thalia držela sešlápnutý u podlahy. Byla tak napjatá, že vypadala jako vyřezaná z překližky. „Musíme zabočit na jih na Long Island,“ prohlásil Apollón. „Zaboč doleva.“ Thalia trhla volantem a znovu mě mrštila na Grovera, až vyjekl. „Na druhou stranu,“ podotkl Apollo. Udělala jsem tu chybu, že jsem se podívala z okna. Vystoupali jsme už do letové výšky letadel – tak vysoko, že nebe začínalo černat. Jestli nás teď kurva zasáhneš bleskem jenom protože jsem tu já tak přísahám osudům že na tebe pošlu Tysona! Apollo se musí zohnout aby se nezačal smát a snaží se držet vážnou tvář i když to očividně jde špatně. „Ach…,“ hlesl Apollón a já měla pocit, že se nutí mluvit klidně.

„O trochu níž, zlatíčko. Poloostrov Cape Cod nám tam dole mrzne.“ Thalia naklonila volant. Obličej měla bílý jako křída, čelo orosené. Něco se s ní rozhodně dělo. Nikdy jsem ji takhle neviděla. Autobus se propadl níž a někdo zaječel. Možná jsem to byla já. Teď jsme se řítili přímo k Atlantiku rychlostí tisíc mil v hodině a po pravé ruce jsme měli pobřeží Nové Anglie. A v autobuse začínalo být horko. Apolla to odhodilo někam dozadu, ale začal se prodírat řadami sedadel zpátky. „Vezměte si ten volant!“ prosil ho Grover. „Žádné strachy,“ zavrtěl hlavou Apollo. Vypadal pořádně vystrašený. „Musí se jenom naučit – PRRR!“ Uviděla jsem to, co viděl on.

„Ach pro osudy“ Zeus se opravdu snaží nesmát, ale moc mu to nejde. „Jo jenom se směj, přece jsme jenom umírali strachy“ utrousí Adhara a podrážděně pokroutí hlavou. „Kolikrát se musím ještě omluvit?!“ vykřikne Thalia. „Jednou by to stačilo a říkali jsme ti to několikrát ale všechno co jsi na to vždycky řekla bylo a to cituji “Ech“ takže jen jednou Thals“ utrousí Camille podrážděně.

Dole pod námi se rozkládalo nějaké zasněžené městečko Nové Anglie. Aspoň bývalo zasněžené. Sníh na stromech a na střechách a na trávnících nám přímo před očima roztál. Bílá kostelní věž zhnědla a doutnala. Všude po městě se objevovaly obláčky kouře jako narozeninové svíčky. Stromy a střechy začínaly hořet. Thalia měla v očích divoké světlo. Trhla volantem zpátky, ale tentokrát jsem se držela. Jak jsme prudce stoupali, viděla jsem zadním oknem, že oheň ve městě uhasil prudký nápor chladu. „A prý kvůli mně umřeme“ utrousí Camille. „Nečekal jsem že zrovna ona něco podpálí“ připouští Apollo tak tiše aby ho Thalia neslyšela.

„Alespoň jsem to nebyla tentokrát já, která něco zapálila, byla to příjemná změna scény“ připouští Camille. „Možná pro tebe“ vydechne Thalia, ale je přerušena bohy kteří se nad situací jenom náramně baví a smějí. „Idioti“ utrousí Thalia.

„Tamhle!“ ukázal Apollo. „Long Island, přímo před námi. Zpomal, zlato.“ Thalia se hnala k pobřeží severního Long Islandu. Tam byl Tábor polokrevných: údolí, lesy, pláž. Rozeznal jsem jídelní pavilon a sruby a amfiteátr. „Mám to pod kontrolou,“ mumlala Thalia. „Mám to pod kontrolou.“ Teď už jsme byli jenom pár set metrů od tábora. „Brzdi,“ nabádal Thalii Apollo. „Já to zvládnu.“ „BRZDI!“ Thalia dupla nohou na brzdu a sluneční autobus sletěl dopředu v úhlu pětačtyřiceti stupňů a plácl sebou do jezera Tábora polokrevných s obrovským ŽBLUUUUUŇK!

Z autobusu se vyvalila pára a z vody se vyhrabalo několik zděšených najád s napůl upletenými proutěnými košíky. Autobus se vyhoupl na hladinu spolu s několika převrženými, poloroztavenými kánoemi. „Teda,“ prohlásil Apollo se statečným úsměvem, „mělas pravdu, má drahá. Mělas všechno pod kontrolou! A teď zjistíme, jestli jsme neuvařili někoho důležitého, ano?“ ptá se nás a já se na něj podívám. „Sakra kvůli tobě dostanu infarkt ve čtrnácti letech!“ vykřiknu na něj. „Prosím ne, nevím jak bych to vysvětlil Poseidonovi“ žádá mě. Hailey, Rose, Elena a Adhara rychle vyběhnou z autobusu, kleknou na zem a začnou líbat písek. „No hádám že jsme doma“ hlesne Camille a podívá se na mě.

„No tak to bylo něco“ vydechne přes smích Poseidon. „No alespoň jsme zjistili, že nechat kteroukoliv z nich řídit je špatný nápad“ vydechne Apollo, který si bude ode dneška pamatovat že to žádné z nich nemá nikdy dovolit. „Říkali jsme ti to ale neposlouchal jsi!“ vykřikne Rose. „No, tak jsem asi netušil že zrovna Thalia něco zapálí, a nabourá nás do rybníků!“ brání se Apollo. „Doufám že jste neusmažili někoho až do Atlantidy“ vydechne vyčerpaně Amphititre, protože její manžel se velmi očividně náramně baví a vůbec ho to nezajímá. „No to brzo zjistíme“ Hemera pokrčí rameny. „Kdo chce číst jako další?“ ptá se. „Vezmu si to“ oznámí Thanatos a převezme knihu.

Well how you could have read, the demi gods have more secret than we tought, and some of them will not be revealed till the last book.

We also finded out that more of the gods will fade out, and we finally come to the moment where some of the things changed for Persis, when she found out who Nico and Bianca are.

We also finded out the end of prophecy that was long forgotten.

I think i am starting to enjoy this a little bit too much :D

Chapter Text

Když jsem vystoupila z autobusu, po oku jsem se podívala na Apolla, jakmile jsem si byla jistá že je hned vedle mě, natáhla jsem se, popadla jsem ho za vlasy a táhla jsem ho bokem. Persis! Buď ticho tati! Otočila jsem se na Apolla. „Zbláznil jsi se?! Chtěl jsi nás všechny nechat zabít?! Co tě to napadlo nechat jí řídit?!“ dobře možná jsem trochu hysterická. „Klídek Persis všechno dobře dopadlo“ Apollo se na mě ušklíbne a já se opravdu velmi snažím ovládat svoje nutkání pobodat ho. „Apollo skoro jsme umřeli! Thalia se…“ odmlčím se protože mě najednou napadá že mě Zeus uslyší, a že o tom Thalia nikomu s největší pravděpodobností ještě neřekla.

„Thalia co?“ Apollo se široce ušklíbne a mě zasáhne poznání. „Apollo to že jsi bůh léčitel neznamená že jsi terapeut“ zasyčím na něj. „Vlastně přesně to, to znamená, dávám terapie, stejně jako otec“ Apollovi ze tváře úšklebek nemizí. „Apollo, takhle se to sakra nedělá! Já chápu že jí chceš pomoct ale tohle se nepovedlo“ podívám se na Thalia která stojí u Camille celá bledá jako stěna a dívá se do dálky. Apollo si povzdechne. „Odmítá se mnou mluvit, nebo jít k jakémukoliv terapeutovi, něco jsem zkusit musel“ namítá Apollo. Povzdechnu si a promnu si čelu. „Já to chápu Pollo, ale musíš to zkusit jinak“ vysvětlím a pokusím se na něj usmát.

„To měla být zatracená Terapie?!“ Thalia se prudce otočí na Apolla a jenom díky Artemis která jí drží po něm neskočí. „Thals jestli si vzpomeneš tak si myslím že to je ta nejmenší věc která by tě na této kapitole měla trápit“ oznámí Hailey s povzdechem a Thalia se na ni podívá. Potom se podívá na Persis a řecky zakleje. „Skoro jsem zapomněla“ utrousí Thalia a zděšením se otřese. „Máme se začít bát?“ ptá se Amphititre. „Možná bych si měla přesednout“ vydechne tiše Persis, protože moc dobře ví že její rodiče jí buď zabijí nebo zabalí do bublinkové fólie.

„Dobře, pojď zpátky k nim, budu muset už jet“ vysvětlí Apollo ale já ho zastavím. „Mohla bych tě o něco požádat?“ zeptám se a sleduji ho. „Jistě, jenom po mě nechtěj abych někoho naučil řídit, právě jsme zažili jak by to mohlo dopadnout“ uchechtne se. „Ne nechci. Možná sis mohl všimnout že jedna z nás chybí“ vysvětlím. „Ano. Kate dcera Hecate, chaos jí proudí žilami skoro stejně silně jako Hailey, až na to že jiným způsobem“ cuknu sebou a podívám se na něj, aby zmlkl. Snažíme se aby tyhle věci nikdo nevěděl. Když nám minulé léto Hailey oznámila že má Kate požehnání i od samotného Chaose zmátlo nás to, dokud jsme neviděli co Kate dokáže, a jak se její magie nazývá.

Všichni se otočí na Kate, Hecate naprosto překvapená protože ví o čem Apollo mluví. „Magie chaosu“ pochopí Hecate a Kate zčervená. Hádes se na svou ženu široce usmívá, dobře chápe proč je osudy spojili. On sám v sobě měl trochu z chaosu, většinou ve své vlastní hlavě, a tím to z ní dělalo jeho dokonalým protějškem.

„Už dlouho se nám neozvala, a my si nejsme jistí jestli je v pořádku, myslíš že by jsi ji mohl zajít zkontrolovat?“ žádám ho. Apollo se usměje. „Jistě, zastavím se u ní“ souhlasí Apollo a já se na něj vděčně podívám. Já a Apollo se vrátíme zpátky k našim přátelům. Apollo přemění autobus zpátky na své sportovní auto a odjede. „Je všechno v pořádku?“ Thalia mě osloví. „Ano, jen jsem s ním chtěla o něčem mluvit“ ujistila jsem jí unaveně, nebylo ani léto a na mě toho už teď začínalo být moc. Ještě z tou novou informací o Nicovi a Biance informací kterou jsem v tuto chvíli nemohla nikomu říct, nebo bych měla docela problém u Hádese, který s z nějakého důvodu rozhodl že je udrží v tajnosti.

Otočila jsem se a usmála jsem se, ještě nikdy jsem neviděla Tábor polokrevných v zimě a sníh mě překvapil. Víš, tábor má to nejdokonalejší kouzelné ovládání počasí. Za jeho hranice nepronikne nic, pokud to ředitel, pan D., nechce. Myslela jsem si, že tam bude teplo a slunečno, ale místo toho směl všude lehce padat sníh. Závodní dráhu pro vozy a jahodové plantáže pokrývala jinovatka. Sruby byly ozdobené poblikávajícími světýlky, připomínaly vánoční žárovky, jenže byly to spíš koule pravého ohně. V lesích zářila další světla a nejdivnější bylo to, že se oheň mihotal i v podkrovním okně hlavní budovy, kde sídlilo Orákulum, uvězněné ve starém mumifikovaném těle.

Uvažovala jsem, jestli si duch Delfi tam nahoře opéká marshmallowy nebo co. Lehce jsem se ale usmála, protože jsem popravdě sníh milovala, milovala jsem dělat sněhové anděly, sněhuláky a koulovat se, myslím že by mě to nikdy nepřestalo bavit. „Místo boje o vlajku si dáme koulovačku“ uchechtne se Kiara. „Pochybuji že by s tím lovkyně Artemis souhlasili“ oznámí Grover a já se na něj nechápavě podívám.  „Páni,“ řekl Nico, když se vyhrabal z autobusu. „Tamto je lezecká stěna?“ „Jo,“ potvrdila jsem. „A proč po ní teče láva?“ „To je takové ztížení navíc. Pojď. Představím tě Chironovi. Zoe, už znáš –“ „Já Chirona znám,“ prohlásila Zoe odměřeně. „Řekni mu, že budeme ve srubu osm. Lovkyně, za mnou.“

„Tábor byl v zimě krásných, ale nic se nevyrovnalo domu Jacksonových o Vánocích“ oznámí Nico a široce se usmívá. „Byl jsi u nich o Vánocích?“ zajímá se Demeter. „Ano, Persis nás zvala každé Vánoce a většina z nás se vždycky objevila“ vysvětlí Nico a vděčně se usměje na Persis. „Většina z nás v té době už neměla rodiny, nebo s nimi bylo něco špatně, což znamenalo že Vánoce neslavíme, Persis to vždycky napravila“ souhlasí Rose, která vzpomíná na svoje první Vánoce u Jacksonových. Bylo to ještě v době kdy byla Sally s Gabem, ale všechny je vzala na pláž, která byla v zimě krásná, a tam to společně oslavili.

„Ukážu vám cestu,“ nabízel se Grover. „My cestu známe.“ „Ne, vážně, mně to nevadí. Tady se člověk lehko ztratí, pokud nezná cestu,“ – zakopl o kánoi a zvedl se a přitom pořád drmolil – „jak říkal můj starý táta kozel! Pojďte!“ Zoe obrátila oči k nebi, ale zřejmě jí bylo jasné, že se Grovera nezbaví. Lovkyně si hodily na záda batohy a luky a zamířily ke srubům. Když odcházela Bianca di Angelo, naklonila se a zašeptala něco bratrovi do ucha. Podívala se na něj, čekala odpověď, ale Nico se jenom zamračil a odvrátil se od ní. Pro osudy Bianco jak přesně jsi to svému bratrovi vysvětlila, protože tohle vypadá jakože tě teď v tuto chvíli nenávidí.

Nico se tvářil mrzutě. Zajímalo by mě, co mu jeho sestra řekla. „Kdo je Chiron?“ zeptal se. „Jeho figurku nemám.“ „Náš ředitel aktivit,“ vysvětloval jsem. „On je… no, uvidíš sám.“ „Pokud ho nesnášejí tyhle holčičí Lovkyně,“ zavrčel Nico, „tak ho beru. Jdeme.“ Bianco my dvě si promluvíme. Druhá věc, která mě na táboře překvapila, bylo to, jak byl prázdný. Teda, věděla jsem, že většina polokrevných trénuje v létě. Zimu tu měli trávit jenom celoroční obyvatelé – ti, kteří nemají domov, nebo které by nestvůry napadaly moc často, kdyby odešli. Ale ani těch zřejmě nebylo moc. Zahlédla jsem Charlese Beckendorfa z Hefaestosova srubu, jak přikládá do výhně před táborovou kovárnou.

Bratři Travis a Connor Stollovi z Hermova srubu se snažili otevřít zámek táborového obchodu. Na kraji lesa se pár kluků a holek z Arésova srubu koulovalo s vodními nymfami. A to bylo asi tak všechno. Vypadalo to, že tu není ani Clarisse, nebo jsem si to myslela. Hlavní budova byla ozdobená šňůrami červených a žlutých koulí ohně, který zahříval verandu, ale přitom očividně nic nepodpálil. V krbu uvnitř zářily plameny. Ale vzduch všude kolem voněl pořád špatně. Ředitel tábora pan D. a Chiron seděli tiše u karet v salonku. Chironova hnědá bradka byla v zimě huňatější. Kudrnaté vlasy mu trochu povyrostly. Letos nedělal nikde učitele, takže si takové pohodlí zřejmě mohl dovolit.

„Počkat co? Co tím myslíš že vzduch voněl pořád špatně?“ Hephaestus se na bohyni dívá. „Slibuji že to v této kapitole zjistíte, a můžu vás ujistit že to bylo napraveno, a že se zlepšili“ ujistí je Persis. „Persis“ Poseidon svou dceru osloví a mračí se na ni. „Vážně bych si ráda přesedla“ oznámí Persis do místnosti a snaží se usmát. „Vím že se bojíš, ale mám pocit že je budeš potřebovat“ Zeus se k ní nakloní a mluví k ní tak tiše aby ho slyšela jenom ona. Persis se na něj podívá a na těžko polkne a potom se podívá na osudy. „Můžu utéct když se zhroutím?“ ptá se opatrně. Osudy si vymění pohledy a nakonec pro ni vytvoří dveře. „Kdykoliv kdy budeš potřebovat“ slíbí jí Antrhopos a Persis kývne.

Měl na sobě chlupatý svetr se vzorem podkov a na klíně deku, která mu skoro úplně zakrývala kolečkové křeslo. Když nás uviděl, usmál se. „Persis! Thalie! Á, a ty musíš být –“ „Nico di Angelo,“ představila jsem ho. „On a jeho sestra jsou polokrevní.“ Chiron si oddechl úlevou. „Takže se vám to tedy povedlo.“ „No…“ Jeho úsměv se rozplynul. „Copak se stalo? A kde je Kiara?“ „No páni,“ prohlásil pan D. znuděným hlasem. „Snad jsme neztratili ještě dalšího.“ Snažila jsem se pana D. ignorovat, ale nějak se nedalo nevšímat si ho v té zářivě oranžové soupravě z levhartí kůže a v purpurových běžeckých botách. (Jako by pan D. za celý svůj nesmrtelný život někdy někam běžel.) Zlatý vavřínový věnec mu na kudrnatých černých vlasech seděl nakřivo, což neomylně naznačovalo, že poslední kolo vyhrál.

„Jak to myslíte?“ zeptala se Thalia. „Kdo ještě se ztratil?“ Zrovna v tu chvíli vběhl do místnosti Grover a šklebil se jako blázen. Měl monokl a na tváři rudé stopy jakoby po facce. „Lovkyně se už všechny nastěhovaly!“ Chiron se zamračil. „Lovkyně, hm? Vidím, že si máme o čem vyprávět.“ Pohlédl na Nika. „Grovere, snad bys mohl vzít našeho mladého přítele do pracovny a pustit mu náš instruktážní film.“ „Ale… Ano, dobře. Ano, pane.“ „Instruktážní film?“ zeptal se Nico. „Je vůbec pro děti? Není nepřístupný? Protože Bianca je dost přísná –“ „Je přístupný od třinácti,“ řekl Grover. „Paráda!“ Nico ho nadšeně následoval z pokoje. „A teď,“ řekl Chiron Thalii a mně, „byste se mohli posadit a povědět nám celou tu historku.“

„Počkat, počkat“ Zeus všechny zastavuje. „Proč Nicovi ukázali instruktážní film když Persis ho vidět nemohla?“ nechápe Zeus a všichni si vymění pohledy. „Protože jsou v něm informace, jako kde je podsvětí, kde je Olymp, kde je hora Othrys a další lokality, kdo je Kronos, kdo jsou titáni, všichni bohové, co se stalo mezi velkou trojkou a tak dále. Nikdo nechtěl abych tyhle informace měla“ Persis pokrčí rameny. „Tyhle informace má každý polobůh znát pro to aby neumřel. Udávají i místa pobytů těch nejhorších monster. Jako byla například Medusa“ zavrčí Zeus a Persis sebou cukne. Ví to, ví že kdyby film znala, mohli se tomu vyhnout. Zeus zklamaně pokroutí hlavou a pokyne aby se četlo dál.

Když jsme skončili, obrátil se Chiron na pana D. a řekl: „Měli bychom okamžitě zahájit pátrání po Kiaře.“ „Půjdeme“ oznámíme s Thaliou. Pan D. si odfrkl. „To rozhodně ne!“ Začali jsme s Thalií protestovat, ale pan D. zvedl ruku. Měl v očích svůj známý nafialovělý vzteklý oheň. Znamenalo to, že pokud nezmlkneme, stane se něco zlého a božského. „Z toho, co jste mi řekli,“ začal pan D., „pro nás tahle nerozvážná akce dopadla vyrovnaně. Bohužel jsme, hm, ztratili Keli Bell –“ „Kiaru“ vyštěkla jsem. Přišla do tábora v sedmi letech, a pan D. ještě pořád předstíral, že jí nemůže přijít na jméno. „Ano, ano,“ řekl. „A místo ní jste přivedli malého otravného kluka. Nechápu, jaký má smysl riskovat další polokrevné kvůli absurdní záchranné výpravě.

Tahleta Kiki je už stejně nejspíš mrtvá.“ Chtělo se mi pana D. uškrtit. Nebylo fér, že ho Zeus dosadil za ředitele tábora, aby se tu sto let léčil ze závislosti na alkoholu. Měl to být trest za maléry pana D. na Olympu, ale stal se z toho trest pro nás pro všechny. „Kiara může být naživu,“ namítl Chiron, ale připadalo mi, že z něho ty povzbudivé řeči nevycházejí moc lehce. Všechny roky, které Kiara trávila v táboře, ji prakticky vychovával, než se podruhé pokusila žít se svým otcem a nevlastní matkou. „Je velice bystrá. Pokud… pokud ji dostali naši nepřátelé, zkusí hrát o čas. Může dokonce předstírat, že s nimi spolupracuje.“ „To je pravda,“ přidala se k němu Thalia. „Luke by ji chtěl živou.“

Zeus si povzdechne a promne si čelo. „Dionysusi tenhle trest vybrala sama Ardiane“ Dionysus se zasekne a podívá se na svou manželku. „Porušil jsi naše manželství když jsi sliboval že mě navždy budeš milovat, proto jsem se stala bohyní, protože jsem tento slib dostala“ zavrčí bohyně a rozzuřeně se na něj dívá. „A z toho trestu jsi se měl poučit! Ne si vylívat všechen neoprávněný vztek na těch dětech!“ Ardiane má pocit že svého manžela opravdu zabije. „Zlepší se Ari“ Persis zasáhne a bohyně k ní zvedne pohled. „Jak?“ nechápe Ardiane. Persis na malý moment vypadá že se dívá do dálky a potom se vzpamatuje. „To zjistíš ještě v téhle kapitole“ pokouší se usmát a pevně sevře Zeusovi ruku. Zeus se na svou ženu otočí a tiše jí pohladí na kloubech aby jí podpořil.

„V tom případě,“ pokrčil rameny pan D., „se obávám, že bude muset být vážně moc chytrá a utéct sama.“ „Jste rád, že jste přišel o dalšího táborníka,“ vyhrkla jsem. „Nejradši byste viděl, kdybychom zmizeli všichni!“ Pan D. potlačil zívnutí. „Má ta tvoje řeč nějakou pointu?“ „Jo,“ zavrčela jsem. „Poslali vás sem za trest, ale to ještě neznamená, že se musíte chovat jako líný pitomec! Tohle je i vaše civilizace. Možná byste se mohl odvázat a trochu nám pomoct! Možná by jste si sakra měl vzpomenout na to že jednou jste byl polobůh i vy než jste vzestoupil!“ vykřiknu. Thalia mě prudce popadne za ruku a snaží se mě zastavit ale to je mi jedno.

Sál ztichne když se všechny pohledy stočí k Dionysusovi. „Myslím že jsi opravdu zapomněl Dio“ vydechne Hestia a sleduje svého synovce. „Nikdo z nás nikdy nezapomněl“ promluví Elena tiše. „Všechny vzpomínky, všechny traumata, a všechny jizvy šli společně s námi“ souhlasí Bianca. „Ale to by neměli?“ nechápe Hermes. „Protože jsme si to vybrali“ oznámí Adhara a bohové na ně vytřeští oči. „Právě abychom nikdy nezapomněli odkud jsme přišli, abychom nezapomněli že jsme jednou byli tak jen polobohové“ usměje se Kiara. „Abychom i po tisíce letech stále zůstali nohama na zemi“ Persis se tentokrát podívá přímo na Dionysuse.

Najednou do místnosti vrazil Nico a za ním Grover. „To je TAK BEZVA!“ ječel Nico a natahoval ruce k Chironovi. „Vy jste… vy jste kentaur!“ Chironovi se povedl nervózní úsměv. „Ano, pane di Angelo, jistě. Ale v případě, ehm, prvního setkání raději zůstávám v lidské podobě v tomto kolečkovém křesle.“ „A páni!“ Nico se podíval na pana D. „Vy jste ten chlápek s vínem? To mě podrž!“ Pan D. odvrátil oči ode mě a věnoval Nikovi pohled plný odporu. „Chlápek s vínem?“ „Dionýsos, že? No páni! Mám vaši figurku.“ „Mou figurku.“ „V té své hře, Mýtomagii. A taky holografickou kartičku! Máte sice útok jen za pět set bodů a všichni vás považují za nejslabšího boha ze všech karet, ale já si teda myslím, že máte absolutně parádní síly!“

„Aha.“ Pan D. vypadal úplně popletený, což mi nejspíš zachránilo život. „No, to mě… těší.“ „Persis,“ zasáhl Cheirón rychle, „běž s Thalií dolů do srubů. Pověz táborníkům, že zítra večer se hraje boj o vlajku.“ „Boj o vlajku?“ opakovala jsem. „Ale nemáme dost –“ „Je to tradice,“ zdůraznil Chiron. „Přátelské střetnutí, kdykoli nás navštíví Lovkyně.“ „To jo,“ zamumlala Thalia. „Vsadím se, že to bude fakt přátelské.“ Chiron trhl hlavou směrem k panu D., který se pořád mračil, zatímco Nico mlel něco o tom, kolik bodů obrany má ten který bůh v jeho hře. „Honem utíkejte,“ nařídil nám Chiron. „Jo, jasně,“ řekla Thalia. „Pojď, Persis“

Ale jakmile mě odtáhla ze srubu celý svět se zastavil. Pomoc! Persis pomoc! Clarisse?! Trhnu sebou a poplašně se rozhlédnu. „Persis co se děje?“ Thalia mě sleduje. „Clarisse! Volá o pomoc!“ vykřiknu a rozhlížím se okolo sebe. Thalia přihmouří oči a zakleje. „Persis proto tu tolik sněží! Pan D snížil ochrany okolo tábora! Dostali se k ní monstra v našem lese!“ Thalia ukáže na náš lesík. „Do prdele“ zakleju, rychle popadnu meč a rozeběhnu se. „Persis! To není…“ zbytek její věty neslyším protože běžím moc rychle. Clarisse potřebuji abys začala křičet abych tě našla! Moje myšlenky se k ní očividně dostanou, protože o pár vteřin později, slyším její křik přes celý lesík. Bez zaváhání se rozeběhnu dál za křikem, a za pár chvil jí vidím.

Ares se napne a podívá se na svou dceru. „Budu v pořádku, ale myslím že jsem spustila lavinu, kterou už nikdo nemohl zastavit“ Clarisse na těžko polkne a podívá se na Persis. „Byla jsi jenom poslední kapkou, dříve nebo později bych tak jako tak praskla“ ujistí ji Persis. Bohové si vyměňují starostlivé pohledy. Něco se stane, a nebude se jim to ani trochu líbit. „Co lavina znamená?“ ptá se opatrně Ares. Clarisse se podívá na Persis, její oči se lesknou slzami.

Je na zemi v polo sedu, zraněná, drží se za bok, a nad ní stojí monstrum které bohužel na první pohled nepoznávám. „Hej! Tady jsem!“ vykřiknu čímž na sebe upoutám pozornost monstra. Když na mě zaměří pozornost, a rozhodne se zaútočit švihnu mečem. Ale po třetím švihnutí, se něco stane. Meč se v mojí ruce rozpadne na kusy a já se na něj zděšeně dívám. „To je to co mi chtěla říct. Že to není můj meč“ vydechnu a tiše zakleju. Ten problém je že jsem ho nechala u Thalie, a meč se ke mně vrátí jen když ho ztratím, tak trochu ztracený není. Jsme v hajzlu. Jsme na cestě, neumřete. Díky Thals. Rychle se postavím před Clarisse aby k ní monstrum nemohlo jít. „Co budeš teď dělat když nemáš meč?“ ptá se trochu zoufale Clarisse.

„Zapomněla jsi na svůj vlastní meč?!“ Poseidon má pocit že dostane infarkt a jeho dcera bude důvod proč. „Zpanikařila jsem!“ brání se Persis. „Moje dcera umře kvůli její vlastní hlouposti“ Persis se uraženě podívá na svou vlastní matku, která nad ní jenom kroutí hlavou. „Stalo se to jenom jednou!“ brání se Persis hlasitě ale pohledy všech polobohů se na ni otočí ve výzvě protože oni ví, že to bylo více krát než jednou. Persis tiše zakleje a raději už nic jiného neříká.

„Hádám že improvizace“ pokrčím rameny a podívám se na monstrum. Jeho postoj není pevný, kymácí se ze strany na stranu a mě něco napadá. „Clarisse pevně se drž“ požádám jí. Tati pevně doufám že se ti zemětřas neříká jen tak pro nic za nic. Pevně zavřu oči a soustředím se. Cítím jak se země pode mnou pohybuje ale ne dost na to aby to něco udělalo. Lady Demeter prosím pomozte. Když se země pode mnou doopravdy roztřese v uších mi buší všechen ten hluk který z toho vychází, ale ve skutečnosti to nedělám já. Otočím se abych čelila Rose která klečí na zemi a dlaněmi se dotýká země, zatímco Thalia a dívky stojí za ní. „Vždycky jsme s tebou“ Camille se na mě lehce usměje a já si oddechnu. Potom se ale země divoce roztřese a já se musím chytnou stromu abych nespadla.

To stejné se nedá říct o monstru, kterého zemětřesení smete z jeho nohou. Thalia vykřikne když monstrum odnese prudký vítr daleko od nás. Dívky k nám okamžitě přiběhnou. Camille s Hailey kontrolují Clarisse zatímco Thalia se na mě dost vyčerpaně dívá. „Nemohla jsi počkat dvě vteřiny než jsem dokončila větu?“ žádá mě. „No asi jsem měla“ připouštím a pevně jí obejmu. „Vezmeme jí na ošetřovnu“ pronese Adhara a pomáhá dívkám zvednout Clarisse. „Jo, jí taky“ oznámí Elena a ukáže na Rose v bezvědomí. „Persis jdeš s námi?“ ptá se Kiara. „Ne, musím něco udělat, jděte“ oznámím jim a když odcházejí podívám se na Thalii. „Umíš napravit ochranná okolo tábora?“ ptám se jí. „Ano umím a taky je napravím“ ujistí mě.

„Způsobila jsi zemětřesení“ Aeolus se na své dědictví pyšně dívá. „A taky potom kvůli někomu omdlela“ Apollo se podívá na Demeter která si povzdechne. „Já vím, já vím, musím to napravit, moc mě to mrzí Rose, ale slibuji že tohle udělám jinak“ Demeter se na svou dceru podívá a ta se na ni usměje. „Já vím mami, to je v pořádku, nezlobím se na tebe, chápu to“ ujistí svou matku.

„Dobře prosím udělej to, já mám jeden rozhovor s panem D. který odkládám už dost dlouhou dobu“ oznámím a Thalia mě sleduje. „Necháš se zabít?“ kontroluje. „Možná, ale v tuto chvíli na tom nezáleží dost na to abych se o to starala“ připouštím. Thalia tiše přikývne a společně se vrátíme do tábora. Před hlavním domem se oddělíme. Thalia pokračuje k bráně aby opravila zábrany a já vejdu do hlavního srubu. „Chirone, jdi pryč, jdi se ujistit že nic z toho co se tu stane neuslyší táborníci“ žádám ho. Chiron mě chvíli sleduje ale nakonec se zvedne. „Nenech se zabít Persis“ žádá mě. „Na to už je pozdě“ pronesu a pevně se dívám na pana D. který sedí za stolem.

Sál ztichne. Poseidon se naprosto zhrozeně dívá na svou dceru. „Persis“ Sally jí zděšeně osloví. „Promiň mami, ale tohle se ti nebude líbit, nikomu z vás, a omlouvám se za to co udělám, ale musela jsem“ Persis na těžko polkne. Zeus cítí jak se jeho ženě třesou ruce, proto jí pevně chytne okolo pasu a tiše jí hladí po zádech, jako podpora a zároveň útěcha.

„Opravdu jste zapomněl na to jaké je to být polobohem že ano?“ ptám se tiše když Chiron odchází. Pan D. nic neříká ale já nepotřebuji aby mluvil, ne tentokrát. „Jste bezcitný idiot a opilec, nezáleží vám na ničem jiném než na vás samotném a na vašem potěšení. Nezáleží vám na nikom z těch dětí které tu jsou. Ráda bych řekla že jste jako ostatní bohové, ale v posledních dvou letech jsem se přesvědčila že většina z nich takoví vlastně nejsou. Ani nevím kdy se to stalo, ale získali si mou loajalitu a stali se jistou součástí mého života a mé rodiny. Ale vy? Jste jeden z těch kteří mají moc velké ego aby milovali někoho dalšího. Nedokážete milovat nikoho dalšího protože pokud by ano, Clarisse by teď nebyla na ošetřovně.

Možná by jste si měl vzpomenout na moje první léto. Kolik přesně tátovi stačilo aby vyhlásil válku? Kolik myslíte že bude stačit Aresovi?“ tu otázku nechám viset ve vzduchu. Málo. Aresův hlas zní jako vrčení v mojí hlavě ale já to tentokrát ignoruji. „Má to být trest pro vás ale ve skutečnosti jste si z toho trestu nic nevzal že ne? Jenom jste se za svoje vlastní chyby a činy rozhodl trestat nevinné děti!“ ani nedokážu rozpoznat ten moment kdy zvyšuji hlas a křičím. „Ale myslím že bych vám měla připomenout jaké je to být polobohem, jaké je to být někým kdo má trauma, kdo nesnáší alkohol a přesto ho kvůli vám a vašim mezerám které ve svém trestu nacházíte musí cítit každý zkurvený den“ ten odér okolo tábora, ten alkoholový odér okolo něj, proto jsem ráda že většinu léta trávím na výpravě, ale nikomu bych to nikdy neřekla.

Sally má slzy na krajíčku když tohle konkrétně slyší, protože ta měla být v bezpečí i od Gabea samotného. Persis se prudce zvedá hrudník, drží samu sebe aby teď hned neutekla, protože potřebuje počkat, potřebují tohle všechno slyšet, a nemůže dovolit aby se srdce jejích rodičů zlomila bez toho aby tu pro ně byla, aby viděli že je v pořádku, a že tohle zvládla.

„Myslím že vám připomenu toho člověka kvůli kterému to nenávidím, takového kterého máme ve svém životě téměř všichni z nás!“ křičím, ani nevím kdy přesně a odkud přesně jsem do ruky dostala tu láhev od vodky. Ale přistihuji se jak jí rozbíjím o stůl pana D. a agresivně si jí přikládám ke krku a otevírám ránu která měla být dávno uzdravená. Ode dveří srubu slyším výkřik, ale můj zrak se až moc rozmazává na to abych to rozpoznala. Můj svět se přede mnou motá, a já zjišťují že se moje záda brzo setkávají s podlahou a můj svět se propadá do temnoty.

Sál se propadne do paniky. Poseidon zděšeně křičí, Sally sedí zamrzle na svém místě. Triton a Theseus někde v procesu popadli Persis, ona sama si není jistá jestli na ní křičí nebo ne protože z úst jejích bratrů nevychází žádná slova jenom zvuky. Apollo drží Arese a zastavuje ho od vraždy Dionysuse. A osudy se snaží držet samotného Zeuse aby nevraždil. Persis neví co má dělat, nechce utéct ale tohle je na ní moc. Cítí na jak jí naplňuje panika, její hrudník se prudce zvedá a zatíná pěsti snažíc se uklidnit. Moře a oceány se vzbouří nad Hawaii se tyčí tsunami a středobodem toho všeho je ona. „Persis" Zeus svou ženu popadne ze zadu okolo pasu.

„Zavři oči a nikoho z nich nevnímej" šeptá jí do ucha a ona opravdu poslechne. Vypne všechny zvuky okolo sebe až na Zeuse. „Vnímej jenom svůj dech a dělej hluboké nádechy a výdechy" ví co jí Zeus říká ale ve skutečnosti se soustředí jen na jeho hlas a na uklidňující kruhy které jí za pomocí prstů kreslí na obou stranách pasu. Její dech se díky tomu začne uklidňovat a díky tomu i celý svět a voda samotná. Persis konečně otevře oči a vidí jak se na ní všichni starostlivě dívají. „Jsi v pořádku?" Artemis jí osloví jako první. „Teď už ano" souhlasí tiše bohyně. „Mohli bychom si prosím sednout a dočíst to?" Žádá všechny Zagreus

Pohled třetí osoby.

Thalia téměř okamžitě překonává svůj šok a zděšení a běží k tělu své kamarádky. „Někdo pomoc!“ křičí Thalia a její pohled se zasekne. Zasekne se na zlatém odlesku v krvi její sestřenice. Sevře se jí hrudník a otočí se na pana D. „Jak rychle si myslíte že Poseidon začne válku jakmile zjistí že jeho dcera měla v krvi zlato když se kvůli vám rozhodla spáchat sebevraždu?“ Thalia miluje jak tvář Dionysuse ztrácí barvu ještě víc než už jí ztratil. Neví co přesně se stane ale o pár vteřin později se v hlavním srubu objeví světlo ze kterého vystoupí Apollo. „Sotva před pár hodinami jsem odjel!“ vyhrkne Apollo ale jeho pohled se nakonec odtrhne od Dionysuse, a jakmile si všimne Persis jeho tvář se naprosto změní.

Nepotřebuje aby mu kdokoliv cokoliv vysvětloval, protože na tomhle v tento moment prostě nezáleží. Apollo poklekne k Persis a rychle začne ošetřovat krvácející ránu na jejím krku. Thalia se otočí když slyší kroky. „Říkala ti ať je zaměstnáš!“ křičí na Chirona když se před hlavním srubem shlukují táborníci a to i ti nejmenší. Rose sleduje svou mladší sestru Katie, která má v obličeji naprostý horor a zakleje. „Adharo dokážeš je všechny začarovat abys je dostala pryč?!“ vykřikne Rose. „Zkusím to“ souhlasí Adhara. Její oči se změní v tmavou barvu růžové. „Všichni odejděte a zabavte se než bude Persis ošetřena“ táborníkům se oči rozzáří do stejné barvy a téměř jako zombie odcházejí.

Všichni se podívají na na Chirona. „Zbláznil jsi se?! Jenom jsi traumatizoval další táborníky!" Vykřikne rozzuřeně Apollo. Chiron chce něco odpovědět ale zjišťuje že nemůže mluvit. „Tuto kapitolu ne" zavrčí osudy a podívají se na Persis. Ta sedí naprosto obklopená svou rodinou kteří se bojí že pokud jí pustí rozplyne se přímo před nimi, ale ona přežila.

Adhara zakleje když padne na schody. „Adharo takhle jsi je ovlivňovat neměla“ Chiron se na ni káravě mračí. „Možná kdyby jste dělal svou práci a to o co vás požádala Persis a nedovolil nikomu přijít nemusela by!“ křičí Elena, která vběhne do srubu k Thalii a Apollovi. „Rána je zacelená ale potřebuje na ošetřovnu k Ambrozií“ oznámí Apollo když zvedne ruce které jsem celé od krve polobohyně. Rose a Thalia společně zvednou Persis a vedou ji pryč na ošetřovnu. Apollo na těžko polkne a dívá se na svoje krvavé ruce. „Pojď“ Elena mu pokyne když pomáhá Adhaře na nohy a společně ho vedou do kuchyně, kde samotní polobohové občas vaří když se na to cítí a umí to.

„Nikdy jsem si nemyslel že jednou budu mít na rukou tvoji krev" prohlašuje ohromeně Apollo, a trochu se této konkrétní budoucnosti děsí. „Já vím a omlouvám se ale slibuji že jsem byla v pořádku" Persis to neříká jen Apollovi ale i celé její rodině která jí stále odmítá pustit a dovolit jí přesednout si.

Apollo rychle přistoupí k umyvadlu a pustí vodu. „Do večera bude v pořádku, znáš ji, víš to“ pronese Elena a sleduje boha. Apollo si povzdechne a opře se o dřevěný stůl. „To tohle nedělá lepší“ Apollo pokroutí hlavou. „Za poslední dva roky co se dostala do našeho světa nás změnila víc než jsme si mysleli. Před třemi lety jsme se nedokázali snést v jedné místnosti na Olympu, teď tam kempujeme abychom na ni dali pozor. Demeter se na Poseidona ani Hádese ani nepodívala, a teď s nimi hraje stolní hry když Persis spí. Zeus by před třemi lety zasáhl můj vlastní vůz i kdybych v něm byl já nebo Thalia. Ale oni… My jsme se změnili a možná si to ani neuvědomujeme“ Apollo se odmlčí a podívá se přímo na samotnou Elenu.

„A to všechno odejde společně s ní. Nějakým způsobem nás spojila Leno, a já se děsím toho jak to bude vypadat když odejde. Protože jsem to nenáviděl, tu rodinu kterou jsme byli, jak jsme se k sobě chovali“ vysvětluje Apollo a mokrýma rukama si promne oči. „Já vím, my všichni víme“ ujistí ho Adhara. „Ale za ty dva roky co jí znáte jen vy a za téměř celý život co jí známe my, víme že je jedním z nejsilnějších lidí jakého může kdokoliv z nás kdy poznat, ona bude v pořádku. Tohle nebyla ona vzdávající svůj život, tohle byla ona snažíc se prokázat svou pointu“ Elena ukáže na vzduch aby si i bůh všiml že odér alkoholu který se neustále vznášel nad celým táborem zmizel.

„Jak to poznáš?“ ptá se opatrně Apollo. „Neudělala by to před ním, neudělala by to před nikým z nás, nezůstala by ani v táboře. Zmizela by, nikomu z nás by nedala vědět, prostě by se po ní slehla zem“ Elena se usměje ale v jejím úsměvu se odráží něco zlomeného. Apollo má pocit že by se neměl ptát na to jak to ví, ale ona stejně odpovídá na nevyřčenou otázku. „Řekla nám to tento rok, abychom věděli co se stalo, pokud se někdy rozhodne prostě zmizet“ Elenin úsměv s těmi slovy úplně zmizí. Apollo neváhá a nepřemýšlí než si dívku přitáhne do obětí, aby jí dal alespoň nějakou útěchu, a jí netrvá ani vteřinu než se jen při pomyšlení na to že by to Persis mohla udělat rozpláče.

Elena na těžko polkne. „V ten den kdy jsi zmizela a nechala jen ten vzkaz ať tě nehledáme a že nás miluješ ale musíš to skončit" Elena se odmlčí a oči se jí lesknou neprolitými slzami. „Všichni jsme věděli co to znamená, co jsi šla udělat a že se k nám už nikdy nevrátíš. Modlili jsme se ke všem, i k těm nejmenším bohům. Jason vytáhl knihu a šli jsme podle abecedy, nevynechali jsme ani jedno. Nedoufali jsme že tě zachrání..." Elenu přeruší její vlastní vzlyk. „Protože jsme věděli že by jsi jim to nedovolila" souhlasí Rose. „Doufali jsme že najdou něco..." Elena popotáhne. „Něco, cokoliv, co bychom mohli pohřbít, s čím bychom se mohli rozloučit a dát ti vědět že tě milujeme a neviníme" Eleniny slzy jí zakalují vidění.

Persis se zvedne a pevně Elenu obejme, do toho obětí přizve i ostatní bývalé polobohy kteří neváhají. „Omlouvám se, je mi líto, tohle jsem vám nikdy nechtěla způsobit" omlouvá se Persis tiše. „To je v pořádku, nevinili jsme tě za to, vlastně jsme to chápali, nezměnilo to nic na tom že nás to bolelo, ale pochopili jsme to, a nemuseli jsme ti odpouštět protože nebylo co" vysvětlí Frank a usměje se na bohyni. „A upřímně bylo snažší věřit tomu že jsi šla za Zeusem a kvůli jeho pochopení tvůj plán nevyšel než se smířit s tím že mohli stačit vteřiny" připouští tiše Reyna. Jakmile se polobohové trochu uklidní všichni se znovu usadí, ale všichni stále sledují Persis aby se ujistili že je v pořádku.

Persis se probouzí na ošetřovně, vedlejejí postele sedí Thalia, zatímco ona si vzpomíná na to co přesně udělala. „Bohové omlouvám se“ snaží se ze sebe dostat Persis ale její hlas zní slabě. „Šla jsem hledat svou mámu, po sedmi letech. Zjistila jsem, že mezitím v Los Angeles umřela. Ona, hm… ona byla těžká alkoholička. Jednou pozdě v noci, jsou to asi tak dva roky, sedla za volant a…“ Thalia silně zamrkala. „Takže děkuji že… Že jsi se mu postavila, za Clari i za ten odér“ Thalia se odmlčí. „Ale prosím nikdy to už znovu nedělej“ Thalia svou sestřenici pevně obejme a po tvářích jí stékají slzy. „Slibuji že neudělám“ ujistí ji tiše Persis a zavře oči, tohle na začátku neměla v plánu, ale stalo se to.

„Počkat umřela? Myslel jsem že..." Zeus se odmlčí a nedopoví svou větu. „To jsme mysleli všichni než nám Thanatos řekl opak a dokonce nás navedl k místu kde bydlí" pronese hořce Thalia. „Předstírala svou smrt když zjistila že je Thalia strom, aby mohla začít od znovu bez dětí které pro ni byli jen zátěží" dokončí Jason a chytí svou sestru za ruku aby jí dal na jevo že v tom není sama.

Z pohledu Persis.

Když nastal večer a já byla propuštěná z ošetřovny konečně jsem se dostala do tátovy kabiny. Byla to nízká šedá budova, vytesaná z mořského kamene, se škeblemi a zkamenělými korály zarostlými do skály. Uvnitř bylo jako obvykle prázdno, až na mou postel. Široce jsem vytřeštila oči když jsem na své posteli viděla sedět tátu. „Nebudu se tě ptát co tě to napadlo, nechci to vědět, chci na to zapomenout“ jeho oči byli zarudlé, a já se téměř rozplakala když mi konečně došlo že jsem dneska mohla svému otci navždy zlomit srdce, kdybych opravdu zemřela. Rychle k němu přistoupím a pevně ho obejmu. „Omlouvám se“ vydechnu tiše. Náš moment ale přeruší štěkání a já leknutím uskočím.

„Tvojí máme došlo že asi půjdete do tábora a Kerbiemu jsi chyběla tak mě požádala abych ti přinesl pár věcí“ vysvětlil Posedon a jeho tvář sebou cuká do úsměvu. „Hádes pořád neví že jsem to byla já?“ ptám se. „Nemá ani tušení, ale začíná velmi silně podezírat Chronose, tvrdí že než Kerberos zmizel tak si ho Chronos velmi podezřele prohlížel“ rozesměji se a pohladím Kerberose. „Děkuji tati, a ještě jednou se omlouvám, nechtěla jsem abys kvůli tomu musel odejít z Atlantidy“ omlouvám se. „Jsem tu kvůli věcem, chtěl jsem pro tebe kabinu připravit a vyčistit vodu“ oznámí a poukáže na studnu. „Přes rok to nikdo nedělá?“ nechápu a sleduji ho.

„Ne Chiron zakazuje chodit do kabin velké trojky, prý jsme nepředvídatelní a mohli bychom někomu ublížit když tu nejste“ Poseidon obrátí oči v sloup. „Takže vaše chatky chátrají když tu nejsme?“ ptám se a Poseidon tiše přikývne. „Ale je čas abych se vrátil zpátky“ táta se na mě usměje a políbí mě na čelo. Ale ještě než odejde kývne ke studni. „Něco jsem pro tebe udělal, po domluvě s Iris. Zavolej sourozencům, vědí že jsi byla na misi a bojí se o tebe“ vysvětlí a já se podívám na studnu. „Děkuji tati“ vydechnu ale když se otočím táta už je pryč. Samozřejmě že ano. Pobaveně pokroutím hlavou a přesunu se ke studni. Hladina se zčeřila. Na dně nádrže se zaleskly mince – asi tak tucet zlatých drachem.

„Nenecháváš nikoho aby se staral o náse chatky?" Hádes se podívá na Chirona ale ten stále nemohl mluvit. „Vždy nám říkal ať tam nechodíme že se to bohům nebude líbit když tam jde někdo kdo není jejich dítě a bla, bla, bla" vysvětluje Rachel. Zeus, Hádes a Poseidon se na Chirona mrqčí, protože to by nikdy neudělali. Nikdy by jen takhle prostě a jednoduše neublížili dítěti a táborníkovi.

Zasmála jsem se. Děkuji Lady Iris. Kdykoliv zlatíčko, teď dej těm přehnaně ochranářským bláznům vědět že jsi v pořádku. Zasměji se a sednu si na okraj studny. Otevřela jsem nejbližší okno a chladné sluneční světlo udělalo v mlze duhu. Pak jsem vylovila minci z horké vody. „Iris, ó bohyně duhy,“ požádala jsem, „přijmi mou oběť.“ Hodila jsem minci do mlhy a ona zmizela. „Prosím o své sourozence“ požádala jsem. Mlha se zachvěla a objevil se obraz mých nevlastních bratrů a nevlastních sester. Za sebou měli mramorem obložené okno a to vedlo do temně modré vody – na dno oceánu. „Tysone! Trite! Rhode! Kym!“ vykřikla jsem nadšeně když jsem své sourozence viděla.

„Persis“ Tyson se na mě široce usmíval. „Persiphone Rheo Jackson!“ hádám že se všichni dozvěděli o tom co jsem udělala. „Už jsem se tátovi omluvila, a omlouvám se i vám, nechtěla jsem vás vyděsit. Vlastně jsem to prvně ani dělat nechtěla“ připouštím a sleduji své sourozence. „Jsi šílená Persis, ale milujeme tě a nechceme aby se ti něco stalo“ vysvětluje ustaraně Kym. „Jsem v pořádku slibuji, ale jak se máte vy?“ zajímám se. „Docela dobře pokud nepočítám šikanu svých sester“ uchechtne se Triton a Rhode mu dává pohlavek. „Jsem v pořádku Helios zrovna teď něco dělá tak jsem přišla navštívit tátu“ Rhode si povzdechne a Kym se na ni podívá se zdviženým obočím a sleduje ji.

„Opravdu? Protože pokud si dobře pamatuji táta našim manželům brečel že ho už tolik nenavštěvujeme a Helios s Briaresem se rozhodli že na další dva týdny budou raději zaneprázdněni prací než aby to museli snášet“ utrousí Kym a já se držím ze všech sil abych se nerozesmála. „Tysone jak jde práce?“ ptám se. Oko se mu rozzářilo. „Práci miluju! Koukni!“ Zvedl holýma rukama rozžhavenou čepel meče. „Tohle jsem udělal!“ „To je vážně nádhera.“ „Napsal jsem na to svoje jméno. Tady.“ Usmála jsem se. „Jinak proč táta nemůže tolik z oceánu?“ ptám se a vracím se k otci který vypadal tak moc ustaraně. „Má starosti s tou válkou.“ Vysvětluje tiše Rhode a já se zamračím.

„Opravdu manželi?" Amphititre se pohoršeně otocí na Poseidona. „Jsou to moje holčičky!" Braní se rychle a hlasitě Poseidon. „Můj život bude peklo" zasténá Zeus zatímco Poseidon se zlomyslně usměje a začne si mnout ruce jako padouch z filmů.

„Jak to myslíš? Jaká válka?“ nechápu a čtyři sourozenci si vymění pohledy. „Tobě to Chiron neřekl? Speciálně jsme ho požádali abys o tom věděla. Protože je tu možnost že se k tobě nebudeme moct dostat když nás zavoláš. Proto ti to měl říct a přesměrovat tě na Hádese“ Triton se naštvaně mračí. „Nikdo mi nic neřekl, o co jde?“ ptám se. „Trápí ho staří duchové moře. Aigaios. Oceanus. A tak.“ Věděla jsem o čem mluví. Myslel nesmrtelné, kteří vládli oceánu za dnů Titánů. Dřív, než převzal moc Olymp. To, že se teď vrátili a vládce Titánů Kronos a jeho spojenci začali nabírat sílu, nebylo dobré. „Můžu nějak pomoct?“ zeptala jsem se. Tyson smutně zavrtěl hlavou. „Vyzbrojujeme mořské panny. Do zítřka potřebují ještě tisíc mečů.“ Podíval se na svůj výtvor a vzdychl si.

„Staří duchové chrání tu špatnou loď.“ „Princeznu Andromedu?“ zeptala jsem se. „Lukeovu loď?“ „Ano. Aby se nedala najít. Chrání ji před tátovými bouřemi. Jinak by ji rozdrtil.“ Na těžko polknu a podívám se na sestry a Tritona. „Je něco co můžu udělat?“ zeptám se jich. Moje sestry se podívají na Tritona. „Varuj Camille, že je Oceánus volný a mohl by se o ní velmi brzo dozvědět, my budeme mluvit z Hephaestusem aby nad ní znovu vznesl nárok“ vysvětluji. Vím o čem můj bratr mluví, Camille nám řekla o jejím minulém životě, nebyla jsem si jistá jak přesně to ví Triton, ale na tom nezáleželo. „Dobře, promluvím si s ní“ ujišťuji ho což způsobí že se Triton alespoň lehce usměje.

„V této knize si tě nárokuje že ano?" Poseidon se otočí na Camille. „Vlastně hned v jedné z příštích kapitol" souhlasí Camille a pokusí se usmát. „To bylo taky poprvé a naposledy v této knížce kdy se k vám Persis modlila o pomoc, podle Rhode zněla tak moc vyděšeně a zoufale že jste nemohli nepřijít" vysvětlí Hailey. „Pár táborníků v čele s Annabeth si totiž vzpomnělo že je Oceanus na straně Kronose a pokusilo se na ni zaútočit, snažili jsme se co jsme mohli ale nemohli jsme jim ublížit takže Persis zavolala o pomoc" souhlasí Nico a všichni se zamračí na Annabeth které je ale absolutně jedno kdo si co myslí, pořád si stojí za svým... Měli Camille zabít.

„Co tvoje kamarádky jsou tam?“ ptá se Kym. „Rose, Lena, Rose, Ada, Clari, Thalia a Cami jsou tady, jsou v pořádku, ale ve svých chatkách“ usměji se. „A co Kate s Kiarou?“ kdy si Triton sakra zapamatoval jejich jména? „Nejsem si jistá, ale požádala jsem Apolla aby Kate zkontrolovat. A Kiara…“ zaseknu se, protože moc dobře vím že kdyby zjistili co se tu děje, okamžitě by opustili celou válku a šli by mě i mým přátelům pomoct. „Je tady, jenom ne přímo v mojí kabině, myslím že naposledy byla u Clari na ošetřovně“ vysvětlím a pokusím se usmát. „Pozdravuj ji!“ Tyson se rozzáří. „A pozdravuj i holky“ Rhose se zasměje. „Jasně udělám to“ souhlasím a na těžko polknu.

„Persis, netrap se tím co se tu děje, budeme v pořádku slibuji“ Triton se na mě pokusí usmát. „A netrap se tou špatnou lodí. Pluje pryč.“ Vyhrkne Tyson. „Jak to?“ nechápu. „Do Panamského průplavu! To je moc daleko.“ Zamračila jsem se. Proč by Luke vezl svou výletní loď plnou démonů až tam? Naposled, když jsem se s ním viděla, plul podél východního pobřeží, nabíral polokrevné a cvičil svou nestvůrnou armádu. „Dobře,“ řekla jsem, ale neměla jsem dobrý pocit. „To je… dobře. Snad.“ Rhode, Triton a Kym si vyměňují pohledy, znají mě moc dobře na to aby si mysleli že to nechám jen tak jít. „Dávej na sebe pozor, pokud budeme moct přijdeme na pomoc, pokud ne Hádes tam bude“ Kym se na mě usměji a já přikývnu.

Přes oceán se ozve něco co nedokážu rozeznat. „Musíme jít Persis“ vysvětlí Triton. „Dobře, dávejte na sebe pozor a pozdravujte Amphy“ žádám je. „Budeme, chybíš jí“ Rhode se usměje a potom se obraz zachvěl a rozplynul se. Byla jsem ve srubu zase sama a povzdechla jsem se. Ten večer jsem tak trochu kašlala na Chironova pravidla. Byla jsem jediná u Poseidonova stolu. Thalia byla jediná u Zeusova stolu. Elena byla jediná u stolu Nyx. Takže jsem se vykašlala na pravidla a se svými přáteli jsme si sedli k jednomu stolu, kam jsem tak trochu nedobrovolně odtáhla i Clarisse. Myslím že tu noc se v táboře něco změnilo, něco co Dionysus ani sám Chiron už ovládnout nemohli.

„Známe tě dost dlouho Persis, víme že by jsi nepřestala" vysvětlí Triton. Persis ho ale moc nevnímá a místo toho se podívá na osudy. „Mohli by jste před příští kapitolou přivést Rhode a Kym s jejich manželi?" Ptá se. „Jistě to můžeme" souhlasí osudy. Poseidon zakleje. Manželé jejích dcer, pořád si nechce připustit že v budoucnosti jsou vdané všechny tři. Nechce si připustit ani to že jsou vdané ty dvě!

Selina a Drew od se zvedli od stolu Aphrodite a přisedli si k nám. Nakonec si k nám přisedlo víc lidí. Katie a Charlie z kabiny Demeter. Sherman a Liam od Arese. Arden a Sophia od Atheny. Kayla a Seth od Apolla. Nyssa a Leo od Hephaestuse. Alice a Hector od Hermese. Celeste a Skylar od Dionysuse. Zatímco své nevlastní sourozence následovali zbytky jejich stolů, došla k nám i Lou Allen. Lou se tiše dotkla stolu, který se spojil se všemi ostatními a vytvořili jeden velký dlouhý stůl. Když to udělala rozhlédla jsem se kolem sebe, aby mi došlo že okolo nás, s námi sedí zbytek tábora jako jedna rodina. Usmála jsem se. „Na bohy“ pronesla Thalia. „Na nás“ Skylar souhlasí. „A hlavně na Persis, která nás dneska všechny chránila“ malá Kayla se na mě usmívá a mě se sevře hrudník, protože ona je tu první rok, a tohle nemělo být její přivítaní.

Hned vedle mě sedí Nico a tiše se dívá do talíře. Když jsme dojedli, připil Chiron jako obvykle bohům i když se mračil, na to že je tu jen jeden stůl a všichni sedíme společně. Také naprosto ignoroval, že jsme při jídle zároveň obětovali jídlo bohům, choval se jakoby se to ani nestalo a donutil nás to udělat znovu. Jsme plní! Ty jsi plný! A nestěžuj si! Apollo, Aresi mohli by jste prosím ne? Protože jsem hned u stolu obětovala jídlo pro každého boha kterého znám, tentokrát jsem jídlo obětovala Tritonovi, Kym, Rhode a Amphy. Nevěděla jsem jestli by se jídlo dostalo i k Tysonovi ale zkusila jsem to. A potom mě zasáhla vlna šoku a možná i malé paniky. Cítila jsem jídlo, cítila jsem vůni jídla ve vlastních ústech.

A bylo to to nejdivnější co jsem zažila. Zmateně jsem se otočila na Thalii jakoby mohla mít odpovědi na všechny mé otázky. Protože co to sakra je? Co to cítím? Persis, někdo z táborníku obětuje jídlo pro tebe. Při slovech od Kym se zaseknu a zamrznu na místě. Moje oči najdou Kaylu, která šeptá tichou modlitbu… Ke mně. Osudy co mi to děláte?! Hailey mě tiše chytne za ruku a uklidňujíc se na mě podívá. „Neboj se, neublíží ti to, a neudělá tě to bohyní, může to cítit prakticky kdokoliv i člověk. Neděláme to protože by to mohli cítit jen bohové, ale protože vyjadřujeme respekt, obdiv a důvěru, ale cítit by to mohl i obyčejný člověk. Říkají ti tím že ti důvěřují, respektují tě a věří ti“ vysvětlí mi Hailey a lehce se na mě usměje. Tiše přikývnu a trochu se uklidním, i když v mé hlavě zní klinické ticho, věřím Hailey.

„Ochránce polobohů, to nezvolil nikdo z más že ne?" Morpheus se na bohyni dívá a ona pokroutí hlavou. „Zvolili si to takový jako jsem byla já, ještě v době kdy jsem sama byla polobůh" souhlasí Persis. „Byl to její titul ještě před tím než vzestoupila. Když někam došla všichni věděli že je ochráncem polobohů. Že k ní se modlíme když jsme v nebezpečí" souhlasí Will a usměje se. „Modlili jsme se k ní všichni, a ona poslouchala a odpovídala každému jednomu z nás" připojí se do konverzace Leo a nostalgicky se usměje, ty časy mu chyběli. A on sám pořádně nedokázal pochopit proč se vlastně nenáviděli.

Jakmile jsme dokončili obětiny, všichni jsme se rozešli zpátky do srubů na brzkou zimní večerku. Byla jsem vyčerpaná, takže jsem snadno usnula. To na tom bylo to dobré. To špatné bylo, že se mi zdál zlý sen. A byla to síla dokonce i na mé poměry. Kiara šla po temném svahu, zahalená mlhou. Vypadalo to tam skoro jako v podsvětí, protože jsem okamžitě ucítila úzkost ze stísněného prostoru. Oblohu nahoře jsem neviděla – jenom tíživou těžkou tmu, jako bych byla v nějaké jeskyni. Kiara se plahočila do kopce. Kolem se válely staré rozbité řecké sloupy z černého mramoru, jako by něco rozmetalo nějakou velkou budovu a zbyly z ní jen ruiny.

„Thorne!“ volala Kiara. „Kde jste? Proč jste mě sem přivedl?“ Vydrápala se přes rozbitou zeď a dostala se na vršek kopce. Zalapala po dechu. Byl tam Luke. A sténal v bolestech. Ležel zhroucený na skalnaté půdě a pokoušel se zvednout. Tma kolem něj jako by byla ještě hustší, mlha lačně vířila kolem. Z šatů měl cáry a tvář poškrábanou a zalitou potem. „Kiaro!“ vykřikl. „Pomoz mi! Prosím! Přiveď Persis! Chci jinou volbu!“ zlomilo mi to srdce, protože pokud myslel vážně to co říkal. Kiara se k němu rozeběhla. Kiara měla slzy v očích. Natáhla se, jako by chtěla Luka pohladit po tváři, ale v poslední vteřince zaváhala. „Co se stalo?“ zeptala se. „Nechali mě tu,“ sténal Luke. „Prosím. Zabije mě to.“ Neviděla jsem, co se děje.

„Pořád by jsi mě vzala zpátky?" Ptá se Luke. „Do slova jsem řekla že tě dostaneme někam do bezpečí Luke, všechno z toho jsem myslela smrtelně vážně" souhlasí Persis a usměje se na svého kamaráda.

Vypadalo to, že bojuje s nějakým neviditelným prokletím, jako by se ho mlha snažila umačkat. „Proč bych ti měla věřit?“ chtěla vědět Kiara. Znělo to ublíženě. „Neměla bys,“ souhlasil Luke. „Choval jsem se k tobě hrozně. Ale jestli mi nepomůžeš, umřu.“ Pak se ta tma nad Lukem začala rozpadat jako strop jeskyně při zemětřesení. Hroutily se z ní veliké kusy černé skály. Kiara k němu přispěchala, zrovna když se objevila trhlina a celý strop poklesl. Vykřikla jsem. Nedošlo mi že v ten moment se na mě opravdu otočili dva pohledy. Ale neváhala jsem, rychle jsem se rozeběhla a nějak to zastavila. Nevěděla jsem jak jsem to udělala, ale držela jsem celé tuny skály. „Persis co?“ Kiara se na mě dívá jako na zjevení a mě začíná docházet že tohle možná není zatracený sen.

Ale neztrácela čas a rychle se mi vydala pomoc, držet cokoliv co jsem zrovna držela, aby se to nezhroutilo na mě ani na Luka. Luke se odkulil a uvolnil, těžce oddechoval. „Neměla jsi tu být“ dívá se na mě šokovaně a v jeho očích je čiré zděšení. „No jsem tady! Nějak nevím jak! Pomoz nám to držet, třeba to zvládneme dostat daleko od nás a utéct. Dostaneme tě zpátky do tábora nebo někam do bezpečí“ vysvětlím. Kiara se na mě podívá a v jejích očích jsou slzy. Luke chytil dech. Obličej měl celý od špíny a potu. Vrávoravě se zvedl. „Persis“ Kiara mě tiše osloví a v jejích očích jsou všechny odpovědi které potřebuji. Neměla jsem mu věřit že ne? „Je mi to líto Persis“ Lukovi se lesknou oči a zhluboka se nadechne. „Věděl jsem že se na vás můžu spolehnout“ Obrátil se a vydal se pryč a chvějící se tma přitom hrozila, že nás rozmačká.

„POMOZ NÁM!“ prosila ho Kiara. „Jenom si nedělejte starosti,“ utrousil Luke. „Pomoc už je na cestě. Všechno je to součást plánu. Do té doby zkuste neumřít.“ A potom zmizel. „Persis, nezvládnu to“ vykřikne Kiara, která je z pádu a dlouhé cesty moc unavená. „Pusť to! Zvládnu to“ slíbím jí a ona se na mě podívá. Chvíli mě sleduje ale když vidí v mých očích ujištění nakonec chvějící se tmu pustí. Vykřiknu a zavřu oči. Cítím vodu, nejsem si jistá jak daleko je, ale je tam, mám pocit jako bych se jí mohla dotýkat. Počkat… To je studna v mé kabině, ta voda je studna v mé kabině. Znovu otevřu oči a Kiara se na mě vytřeštěně dívá. „Persis tvoje oči…“ odmlčí se. „Září“ vydechne a rukou se dotkne mé tváře. „Zeleně a modře“ vysvětluje, ale není to něco co by mě trápilo, ne teď.

Sálem znovu zazní ticho. Persis si na to už tak trochu zvykla a jen se bojí toho co bude následovat. „Atlasovo nebe, to co držíš je Atlasovo nebe" vydechne Zeus. „Ano" souhlasí tiše Persis. „Jak dlouho?" Poseidonův hlas poprvé za celou dobu co tu jsou zní roztřeseně, slabě. „Po celou dobu, Artemis se nabídla že to vezme, ale ona byla bohyně a já jen polobůh, bylo lepší když bojovala ona" vysvětlí Persis. „Říkáš mi že jsi skoro vybledla?" Poseidon pláče doopravdy pláče a Persis se neodváží nic říct. „Byl jste tam, viděl jsi to na vlastní oči, a následně způsobil v zármutku povodně a zamětřesení" ten kdo promluví je Thalia. Poseidon se nezmůže na nic dalšího, jen přikývne.

Měla jsem pocit jakoby se jistá část mého vědomí ode mě oddělovala, když jsem se probudila na posteli. Bylo to jako bych byla rozdělená. Byla jsem v mé kabině a zároveň jsem držela podivnou chvějící se tmu. Byla jsem na dvou místech zároveň a já nevěděla co s tím budu dělat, ale znamenalo to že tohle nebyl sen. Slyšela jsem bzučení pramene vody ze studny v mé kabině. Hodiny na nočním stolku ukazovaly něco po půlnoci. Opatrně jsem se zvedla na nohy a přesedla si na okraj studny. Když jsem se podívala do odrazu vody viděla jsem obě své části. Seděla jsem na studni, ale zároveň jsem byla kdo ví kde a držela temnotu, a po mém boku stála Kiara. A moje oči byli opravdu jiné, zářili zelenou a modrou barvu. Tiše jsem se dotkla své tváře a zaklela jsem. Co se to se mnou děje?!

„Persis spusť kouzlo" Afrodite bohyni požádá. Persis si povzdechne, stejně je to teď už k ničemu. Všichni vědí že Atlasovo nebe držela tak dlouho že skoro vybledla. Persis se postaví na nohy a kývne na Kate která kouzlo zruší. Stojí tam Persis, pořád jejich Persis jen jiná. Její vlasy jsou bílé, celé bílé, né šedé jako prameny ve vlasech Kiary, celé bílé. Její pokožka zbledla alespoň o dva odstíny a její oči vypadají jako smíchané barvy modré a zelené. Sally se zvedá jako první a obejme ji. „Pořád jsi moje dcera bez ohledu na to co" oznámí. „S tím musíme souhlasi" pronese Amphititre a ona i Poseidon se přidají do objetí. Nakonec skončí v hromadném obětí všichni bývalí polobohové, rodina i bohové. Když jí objímají Persis ví že je doma a že všechno bude v pořádku.

Chapter Text

Persis si otře oči, už si ani nepamatovala kdy naposledy takhle moc plakala, ale taky věděla že to bude čím dál tím horší, čím více knížek budou číst. „No tak bychom asi měli pokračovat“ rozhodne se Demeter a převezme si knížku. „αγάπη μου jsi připravená pokračovat?“ Zeus se podívá na Persis která trochu zčervená. „Ano, jo“ souhlasí tiše, a na těžko polkne. Koutkem oka vidí její bílé vlasy, většinu svého života je před lidmi schovávala, možná protože se sama bála toho co doopravdy znamenali, ale s nimi se nikdy schovávat nemusela, nikdo z nich ale nechápali hloubku toho co to znamenalo.

Druhý den ráno po snídani jsem Groverovi vyprávěla svůj sen. Seděli jsme na louce a pozorovali satyry, jak honí lesní nymfy sněhem. Nymfy satyrům slíbily pusu, když je chytí, ale to se stalo málokdy. Nymfa obyčejně nechala satyra rozběhnout se na plné obrátky a proměnila se na zasněžený strom. Chudák satyr do něj praštil hlavou a pak ho ještě zasypala hromada sněhu. Když jsem Groverovi vypověděla svou noční můru, nebo spíše vy cenzurovanou noční můru, neřekla jsem mu o tom že jsem se objevila u Kiary a vzala tíhu z jejích ramenou. Začal zamyšleně kroutit prstem v chundelaté srsti na noze.

„Zhroutil se na ni strop jeskyně?“ zeptal se. „Jo. Co to sakra znamená?“ na těžko jsem polkla, pořád jsem se dívala na vodu, bála jsem se že Grover ten odraz uvidí, uvidí mě držet tíhu a Kiaru stát vedle mě, ale to se nestalo. Grover zavrtěl hlavou. „Já nevím. Ale po tom, co se zdálo Zoe –“ „Počkat. Co myslíš? Zoe měla nějaký podobný sen?“ „Já… já nevím přesně. Asi ve tři ráno přišla do hlavní budovy a chtěla mluvit s Cheirónem. Byla fakt vylekaná.“ „Počkej, jak to víš?“ Grover se začervenal. „Tak trochu jsem tábořil před Artemidiným srubem.“ „Proč?“ „Jenom abych byl, víš, blízko.“

Sally se natáhne a stiskne své dceři ruku. „Vážně jsi to řekla jako první jemu?“ Thalia nad ní nadzvedla obočí. „Dobře, možná to nebylo moje nejchytřejší rozhodnutí, ale stalo se to“ Persis pokrčí rameny. „Vlastně tohle není ani v tvých top ten“ utrousí Kiara. „Je to tak v top sto“ uchechtne se Hailey. „Hele tolik špatných rozhodnutí jsem sakra neudělala“ brání se Persis ale všechny pohledy na ní vyzývavě padnou. „Všechny vás nenávidím“ utrousí a překříží si ruce na hrudníku.

„Ty jsi ale kozlí šmírák.“ „To nejsem! Zkrátka, šel jsem za ní do hlavní budovy a schoval jsem se v křoví a celé jsem to viděl. Argus ji nepustil dovnitř a ona se pořádně naštvala. Bylo tam docela horko.“ Pokoušela jsem se představit si to. Argus byl vedoucím táborové ochranky – mohutný blonďatý chlápek s očima po celém těle. Málokdy se nechával vidět, pokud se nedělo něco vážného. Nerada bych si sázel na boj mezi ním a Zoe Večernicí. „Co říkala?“ chtěla jsem vědět. Grover se zašklebil. „No, když se rozčilí, mluví fakt dost staromódně, byla fuška jí rozumět. Ale říkala něco o tom, že Artemis má malér a potřebuje Lovkyně.

A pak vynadala Argusovi, že je hulvát s vařeným mozkem… Myslím, že to od ní nebylo hezké. A on jí pak řekl –“ „No tak, počkej. Jak může mít Artemis malér?“ Zeusi tvoje dcera je v maléru! Myslíš že to nevím? Ale děkuji za informaci. Nevím jestli to byl sarkazmus, nebo jestli něco takového vůbec bohové znají, ale přísahám že jsem slyšela smích Thalie a Clarisse který se rozléhal přes celý tábor. „Já… no, nakonec vyšel Cheirón, oblečený v pyžamu a s natáčkami na tom svém koňském ocase –“ „On si onduluje ocas?“ Grover se chytil za pusu. „No nic,“ zabručela jsem. „Mluv dál.“

„Ano Persis jsme schopní sarkazmu“ Zeus se uchechtne. „To už teď vím, ale v té době to bylo velmi překvapivé“ oznámí Persis se smíchem. „Budu si s ním muset promluvit aby nešpehoval moje lovkyně“ mumlá si Artemis pod nos, protože co to sakra je?

„Zkrátka, Zoe řekla, že potřebuje povolení okamžitě opustit tábor. A Cheirón, že ne. Připomněl Zoe, že tu Lovkyně mají zůstat, dokud nedostanou příkaz od Artemidy. A ona na to…“ Grover polkl. „Ona na to: ‚Jak máme dostat příkaz od Artemidy, když se Artemis ztratila?‘“ „Jak to, že se ztratila? Jako že potřebuje najít správný směr?“ Persis tak blbá přece být nemůžeš. Díky Tritone fakt díky. „Ne. Podle mě myslela, že je pryč. Sebraná. Unesená.“ „Unesená?“ Snažila jsem se přimět mozek, aby tu představu strávila. „Jak se dá unést nesmrtelná bohyně? Copak to vůbec jde?“ „Jo, jde to. Teda, stalo se to Persefoně.“

Dobře ale tu unesl Hádes, zatracenej všemocnej bůh podsvětí! Díky… Asi? Nemáš za co Háde. „Kdo by ji mohl unést? A proč?“ Grover zoufale zavrtěl hlavou. „Já nevím. Kronos?“ ucukla jsem sebou tak silně že jsem skoro spadla do jezera, ale Grover si toho nevšiml, nebo předstíral že ne. Persis hluboké nádechy, jsi moc blízko vodě na to abys dostala panický záchvat. Kde je Apollo že jsi převzal jeho roli? Kontroluje tvou kamarádku, navíc nejsem jediný, všichni se o tebe teď bojíme. Omlouvám se Zeu. Ani jsem si neuvědomila co jsem řekla nebo to ticho v mé hlavě protože Grover mluvil dál.

Apollo se na bohyni velmi znepokojivě dívá. To že jí už v téhle době jméno Kronose způsobovalo tak silnou reakci je velmi znepokojivé, a trochu se bojí, jakou reakci jí jeho jméno způsobovalo po Tartaru. Zeus objímá svou spřízněnou duši okolo ramen a pokouší se uklidnit její divoký srdeční tep. „Všechno je v pořádku slibuji“ pronese k ní Zeus tak tiše aby ho slyšela jen ona. Persis tiše kývne a zhluboka se nadechne, nechce aby jí tohle jméno dál způsobovalo úzkosti, už ne, už mu nechce dovolit kontrolovat její život a její strach.

„Ale já ti nevím,“ povzdychl si Grover. „Podle mě by někdo poznal, že se Kronos dal zase dohromady. Bohové by byli nervóznější. Ale stejně je to divné, že jsi měla noční můru stejnou noc jako Zoe. Skoro jako by –“ „To spolu souviselo,“ dokončila jsem za něj. V dálce na zmrzlé louce se klouzal jeden satyr na kopytech a honil zrzavou stromovou vílu. Zahihňala se a rozpřáhla náruč, jak se k ní hnal. Lup! Proměnila se na borovici a on v nejvyšší rychlosti vlepil pusu kmenu. „Ach, ta láska,“ zasnil se Grover. Hrudník se mi sevřel, protože když to řekl mohla jsem myslet jen na Camille a Logana.

Nikdo z nás nevěděl jestli se toto léto Cami vrátí zpátky do tábora. Bylo jí devatenáct a kdyby se to nepokazilo, tento rok o Vánocích by se vdávala. Ale Logan se pokazil, a ona byla sama zlomená. Ale všichni ji společně dokázali dát dohromady, teď už bylo jisté že jakmile se toto léto vrátí do tábora, ona tam bude taky. Potom se moje hlava ale vrátila zpátky k noční můře Zoe, kterou měla jen pár hodin po mně. „Musím si promluvit se Zoe,“ rozhodla jsem se. „Ehm, ještě předtím…“ Grover něco vytáhl z kapsy kabátu. Bylo to složené natřikrát jako cestovní brožurka. „Vzpomínáš, cos říkala – jak je divné, že se Lovkyně náhodou objevily u školy Westover? Myslím, že nás hledaly.“

Camille se na Persis lehce usměje. „Jak špatné to bylo?“ Hephaestus se podívá na svou dceru. „Možná pár depresivních epizod“ připouští Camille. „Pár depresivních epizod?! Kiara nám volala s bytu že jsi se zamkla v koupelně! Než jsem konečně vyrazila dveře, byla jsi polomrtvá! Máma překročila všechny rychlostní limity aby tě dostala do nemocnice protože než by dojela záchranka bylo by pozdě!“ vykřikne Persis a dívá se na svou kamarádku jakoby se naprosto zbláznila. „Dobře, tak to bylo víc než pár depresivních epizod“ vydechne nakonec Camille, což sklízí několik znepokojených a vyděšených pohledů.

„Hledaly? Jak to?“ Podal mi tu brožurku. Psalo se v ní o Artemidiných Lovkyních. Vpředu stálo: MOUDRÁ VOLBA PRO TVOU BUDOUCNOST! Uvnitř byly fotky mladých holek, jak loví, honí nestvůry, střílejí z luku. Byly tam popisky jako: ZDRAVOTNÍ VÝHODY: NESMRTELNOST A CO TO PRO TEBE ZNAMENÁ! a ZÍTŘEK BEZ CHLAPCŮ! „Tohle jsem našel u Annabeth a Kiary v batohu,“ dodal Grover. Zůstala jsem na něj hledět. „To nechápu.“ „No, mně připadá… že se k nim Annabeth i Kiara možná chtěly přidat.“ Na těžko jsem polkla, to jestli se k nim přidá Annabeth mi to bylo jedno.

A upřímně… Možná by mi to bylo jedno i u Kiary, ale nechtěla bych to pro ni. Protože každá jedna z nás nakonec odejde a ona to bude muset sledovat. Bohové bylo mi třináct, proč jsem na tyhle věci myslela. Kdybych mohla, přijdu do tábora s neonovým nápisem říkající “MÁŠ TRAUMA!“ Lady Afrodite co to sakra? Zbytek dne jsem se snažila něčím zaměstnat, ale byl jsem kvůli Kiaře i Artemis strachem bez sebe.

„Zopakuji to znovu, protože i teď to myslím vážně“ oznámí Afrodite. „Prosím ne, myslím že těch nápisů v táboře bylo víc než dost“ žádá je Persis.

Šla jsem na hodinu házení oštěpem, ale lektor, Arésův táborník, mi vynadal, protože jsem se zamyslela a hodila oštěp na cíl, než se stačil uklidit z cesty. Za tu díru v kalhotách jsem se mu omluvila, ale stejně mě vyhodil. Navštívil jsem stáje pegasů, ale Silena Beauregardová z Afroditina srubu se tam zrovna hádala s jednou Lovkyní a já se rozhodla, že se do toho radši nebudu plést. Pak jsem si sedla na prázdné tribuny závodiště vozů a užíral se. Dole na lukostřelnici vedl Cheirón střelbu na cíl.

Věděla jsem, že je ta nejlepší osoba, se kterou bych si měla promluvit. Možná by mi nějak poradil, ale něco mi v tom bránilo. Měla jsem totiž pocit že mě nebude poslouchat tak jako vždycky. Tak jako když jsem si podřízla hrdlo, a možná jsem mu prostě dostatečně nevěřila. Podívala jsem se jiným směrem. Nahoře na Vrchu polokrevných krmil pan D. s Argusem malého draka, který hlídal zlaté rouno. Pak mě něco napadlo: v hlavní budově teď nikdo nebude. Existoval ještě někdo jiný… něco jiného, co bych mohl poprosit o radu.

Rychle jsem se postavila na nohy, nevydala jsem se hned k hlavní budově, ne. Jako první jsem popadla je. Hailey vykřikla když jsem jí popadla za zápěstí a táhla jsem jí. „Mám pocit že bych měla křičet pomoc únos ale jsi to jsem ty“ je očividně velmi zmatená. A ještě víc když vytrhnu Thalie z rukou luk a za její koženou bundu jí táhnu s námi. „Je ještě někdo tak zmatený jako já?“ dostane ze sebe Thalia. „Sto procentně“ souhlasí Hailey ale jsem nás už dostala do domu a hnala jsem se po schodech nahoru. Otevřela jsem poklop a vylezla jsem do podkroví. „Proč jsi nás odtáhla sem?“ Thalia si stěžuje.

„Miluji, že jsi mohla jít sama, ale stejně jsi se rozhodla unést je“ oznámí se smíchem Clarisse. „Měli smůlu, byli ke mně připoutané, takže ať chtěli nebo ne, dělali to se mnou“ oznámí Persis se širokým úsměvem ve tváři. „Jo, ale stejně jsi mě nemusela tahat za sebou, kdybys řekla, šli bychom dobrovolně“ utrousí Thalia a obrátila oči v sloup. „Možná, ale to by mi zabralo zbytečně dlouho na vysvětlování, a ztratili bychom čas“ Persis jí odmává rukou.

Pokoj byl tmavý a zaprášený a nacpaný různými krámy, přesně jak jsem si pamatovala. Byly tam štíty ohryzané nestvůrami, meče zohýbané od hlav démonů a hromada vycpaných zvířat jako třeba harpyje a jasně oranžová krajta. U okna na trojnožce seděla vysušená mumie staré dámy v batikovaných hippísáckých šatech. Orákulum. Přiměla jsem se přistoupit k němu.  „Mám otázku,“ spustila jsem trochu hlasitěji. „Potřebujeme vědět o Kiki“ vysvětluji a v Thaliině tváři se objeví pochopení. „Jak jí můžeme zachránit?“ souhlasí se mnou Thalia. Žádná odpověď.

Slunce dopadalo šikmo skrz špinavé okno podkroví a osvěcovalo částečky prachu, které tancovaly ve vzduchu. „Holky“ Hailey nás tiše oslovila. „Ona vám neodpoví…“ Hailey se odmlčí. „Ještě ne“ Hailey se na mě podívá, a potom její pohled na malou chvíli spočine na mém odraze v okně, kde stojím vedle Kiary a držím zátěž, a její oči říkají že ona ví. Ví co se děje, ví co se děje mně. Skoro panicky jsem se obrátila, abych se ujistila že to nevidí nikdo jiný, ale narazila jsem do velkého stolu plného suvenýrů. Vypadal ještě zaneřáděnější, než když jsem tu byla naposled.

„Samozřejmě jsem to viděla, jsem dcera Chaose to za prvé, a za druhé jsem to viděla v nicotě, všechno jsem to viděla takže jsem věděla co se děje“ Hailey se na svou kamarádku lehce usměje. „No alespoň jsem nebyla sama která o tom věděla“ oznámí Persis. „Mohla jsi nám to taky říct, měli bychom alespoň o trochu méně infarktů“ utrousí Thalia, která chtěla Persis po téhle výpravě zabít, do slova jí vyhrožovala že jí udusí ve spánku polštářem.

Hrdinové skladovali v podkroví všechno možné: trofeje z výprav, které si nechtěli schovávat ve srubech, nebo různé bolavé vzpomínky. Věděla jsem, že Luke tu někde uskladnil dračí dráp – ten, který mu zjizvil obličej. Byl tu i ulomený jílec meče s nápisem: Tohle se zlomilo, a to byl Leroyův konec. 1999 Pak jsem si všimla růžového hedvábného šátku s připevněnou cedulkou. Vzala jsem ji do ruky a pokusila se ji přečíst: ŠÁTEK BOHYNĚ AFRODITY ZÍSKANÝ VE VODNÍM SVĚTĚ V DENVERU V COLORADU KIAROU EVANS A PERSIPHONE JACKSON. Hleděla jsem na něj. Úplně jsem na něj zapomněla.

Přede dvěma lety mi ho Kiara vzala po tom co jsem jim vysvětlila všechno o Aresovi, Dite i Amphy. Asi ho schovala tady, uskladnila ho v tomhle podkroví. Thalia mi položila ruku na rameno. „Pojď musíme jít“ osloví mě tiše. Když jsem scházela schody Hailey mě chytla za ruku a tiše se na mě usmála. „Všechno bude v pořádku slibuji“ nebo v to podle jejího výrazu alespoň doufala.

Ten večer po večeři jsme měli mít turnaj o vlajku. Mělo to být malé utkání: jen třináct Lovkyň, včetně Bianky di Angelo, a zhruba stejně táborníků. Zoe Večernice vypadala dost rozčileně. Pořád se zlostně ohlížela na Cheiróna, jako by nemohla uvěřit, že ji k tomu nutí. Ani ostatní Lovkyně se netvářily moc nadšeně. Na rozdíl od včerejšího večera se nesmály ani nevtipkovaly. Jenom se sesedly v jídelním pavilonu, nervózně si mezi sebou šeptaly a upevňovaly si na tělo zbroj. Některé dokonce vypadaly, jako by brečely. Usoudila jsem, že jim Zoe vyprávěla o tom zlém snu.

Měli jsme v týmu Beckendorfa a dva další kluky od Héfaista, pár z Arésova srubu včetně Clarisse. bratry Stollovy a Nika z Hermova srubu a několik Afroditiných kluků a holek. Zvláštní bylo, že Afroditin srub chtěl vůbec hrát. Obyčejně jen posedávali za postranní čarou, klábosili a zhlíželi se v řece a tak, ale jakmile uslyšeli, že budeme bojovat s Lovkyněmi, dychtivě se do hry zapojili. „Já jim ukážu, že prý je láska zbytečná,“ vrčela Silena Beauregardová, když si na těle upevňovala výzbroj. „Já jim to nandám!“ Adhara z toho vypadala docela vyděšeně, to možná protože svou nevlastní sestru znala.

„Silena by jim byla schopná vyškrábat oči kdyby musela“ Adhara se lehce otřese. „Myslíš přesně to co za pár odstavců do slova udělá jedné z lovkyň?“ ptá se Elena. „Jo, přesně tak“ souhlasí se smíchem Adhara. „Co přesně se stane?“ ptá se Artemis trochu vyděšeně, protože to znamenalo že lovkyně museli udělat něco opravdu špatně. Pohledy všech padnou na Persis a Artemis velmi rychle pochopí že si v boji o vlajku její lovkyně vybrali velmi špatný cíl a draze za to zaplatili.

A pak už jsme byli jen Thalia a já. „Já si vezmu na starost útok,“ hlásila se dobrovolně Thalia. „A ty obranu.“ „Jasně, žádný problém,“ zalhala jsem. Thalia se na mě podívala. „Budeme tam všichni, Annabeth se k tobě nepřiblíží pokud jí nenecháme slibuji“ Thalia samozřejmě ví proč se tolik bojím. „Už nechci znovu do té vody“ dostanu ze sebe tak tiše jak jen můžu dřív než si to dokážu uvědomit. Thalia se zastaví a podívá se na mě. Něco v jejích očích se změní. „Nepůjdeš do vody dokud nebudeš chtít slibuji“ promluví tiše Thalia a přitáhne si mě do obětí. To k nám už ale přibíhá Nico.

Persis se podívala na Thaliu a usmála se. „Děkuji, že jsi to pochopila bez toho abych něco řekla“ vydechne. „Znala jsem ten vyděšený výraz Persis, viděla jsem ho v odraze kdykoliv kdy jsem musela letět“ ujistí svou sestřenici Thalia a lehce se na ni usměje. Takže když tenhle vyděšený výraz viděla tu zimu při boji o vlajku věděla že je něco moc špatně, možná to byl ten důvod proč jen o pár minut později ani na minutu neváhala vydat se na území kam neměla povoleno.

„Persis, tohle je bomba!“ Bronzová přilba s modrým chocholem mu padala do očí a krunýř na prsou měl asi tak o šest čísel větší. Dívala jsem se na něj a bohové skoro jsem se rozplakala, taky jsem takhle určitě vypadala. Nico s námahou vzepřel svůj meč. „Můžeme ty lidi z druhého týmu zabíjet?“ „No… to ne.“ „Ale Lovkyně jsou stejně nesmrtelné, ne?“ „Jedině když nepadnou v bitvě. Kromě toho –“ „To by byla paráda, kdybychom se mohli třeba zas oživit, když nás někdo zabije, a pak bychom mohli bojovat dál a –“ Hádesi já přísahám všem bohům!  „Nico, tohle je doopravdy. Opravdové meče. Ty dokážou ublížit.“

Hleděl na mě trochu zklamaně a já si uvědomila, že jsem zrovna mluvil jako máma. Sakra. V mé hlavě se na to téma ozve hlasitý téměř sborový smích, který donutí i Thaliu která stojí za Nicem chechtat se. Došlo jí to teď po tom co minulý rok byla slepičí matkou pro Tysona. Tati se vším respektem k tobě naser si. „Hrdinové!“ zvolal. „Pravidla znáte! Hranicí je potok. Modrý tým – Tábor polokrevných – si vezme západní les. Artemidiny Lovkyně – rudý tým – si vezmou ten východní. Já budu soudce a lékař v poli. Prosím žádné úmyslné mrzačení! Veškeré magické předměty se povolují. Zaujměte pozice!“

„No páni,“ zamumlal Nico vedle mě. „Jaké magické předměty? Dostanu taky něco?“ Chystala jsem se ho zklamat, ale Thalia už zavelela: „Modrý týme! Za mnou!“ Zajásali jsme a vyrazili. Umístili jsme svou vlajku na vršek Diovy pěsti. To je halda balvanů uprostřed západního lesa, která vypadá jako velká pěst vyčnívající ze země, když se na ni podíváš z té správné strany. Pokud se na ni díváš odjinud, vypadá spíš jako obří hromada jeleního trusu. Rád bych ti připomněl že slyšíme všechny tvé myšlenky. Omlouvám se Zeusi. V mé hlavě ale zároveň zní hysterický smích Thalie. Na vztyčení vlajky to každopádně bylo dobré místo. Vrchní balvan měl šest metrů na výšku a byla opravdu fuška na něj vylézt.

Celý sál se hystericky rozesmál. „Omlouvat se nebudu, je to pravda“ prohlásí přes smích Persis a na všechny se podívá. Sally si povzdechne a pokroutí hlavou, její dcera nemá žádný filtr z mozku do úst a tak trochu to byla i její vina, ale větší část viny se rozhodla hodit na Poseidona.

Vlajku bylo odtamtud jasně vidět, jak vyžadovala pravidla, a nevadilo nám, že strážci nesměli stát do sedmi metrů kolem. Postavila jsem tam Nika na hlídku spolu s Beckendorfem a bratry Stollovými, počítal jsem, že ho tak bezpečně uklidím z cesty. „Pošleme návnadu nalevo,“ oznámila Thalia týmu. „Sileno, ty to povedeš.“ „Jasně!“ „Vezmi si Laurela a Jasona. To jsou dobří běžci. Uděláte široký oblouk kolem Lovkyň a přilákáte jich co nejvíc. Já povedu hlavní útok zprava a překvapím je.“ Všichni přikyvovali. Znělo to dobře a Thalia svůj plán vyložila s takovou jistotou, že jí člověk musel věřit, že to vyjde.

„Dobře, máme čtyři stráže a dva zvědy. Na velký les to není moc. Já se budu pohybovat kolem. Když budete potřebovat pomoc, křičte.“ Přikázala jsem. „A pokuste se neopouštět stanoviště, jen v případě že nebude jiná možnost“ dodává Thalia.Rozdělili jsme se do skupinek. Zazněl roh a hra začala. Silenina skupina zmizela do lesa vlevo. „Dávej na sebe pozor…“ Thalia se odmlčela. „Persis, lovkyně nehrají podle pravidel, pokud budeme potřebovat, jsi naše tajná zbraň“ vysvětluje mi. „Co prosím?“ nechápu a Thalia se rozesměje. „Pořád ti nedochází jak moc jsi děsivá a mocná co?“ ptá se pobaveně.

„Myslím že mi to nedošlo dokud Ares nepotřeboval transfuzi Ichoru a Apollo mě nepřinutil přeměnit krev na ichor“ pronese nakonec Persis a všichni se na ni podívají. „Kdy to bylo?“ ptá se Ares. „Pár měsíců po Tartaru, byl jsi napaden Titány a velmi zraněný, na pokraji vyblednutí a potřeboval jsi transfuzi ichoru“ vysvětlí Persis a usměje se. „To jak jsi mocná ti došlo až po tom?“ ptá se opatrně Apollo. „Asi mi nikdy před tím nedošlo, co všechno můžu doopravdy udělat, a jak moc můžu doopravdy ublížit lidem, bohům nebo titánům“ připouští Persis. „Myslím že to není pravda“ Nico se do toho rozhodl zasáhnout.

„Myslím že ten den jí došlo jak moc je mocná, ale to jak moc je děsivá jí došlo až v jiný moment“ oznámí a všichni se na něj podívají. „Když Jason umřel, a Thanatos došel sklidit jeho duši, Persis s ním bojovala, vzala mu kosu a zlomila jí“ všichni se zděšeně podívali na Nica. Kosa byla božským znakem Thanatose stejně jako trident pro Poseidona, blesky pro Zeuse a helma pro Hádese. Nemohli být zničeny, ale Persis to dokázala. „Uvařila mu krev v těle, do slova ho mučila dokud jí nedal Jasonovu duši zpátky, a pár vteřin na to udělala to stejné Zeusovi, tím taky zlomila ovládnutí od Héry“ pokračuje Nico.

„Bylo to poprvé kdy viděla ty zděšené pohledy v obličejích bohů, a kdy jí to konečně došlo“ vysvětluje. Thanatos se podívá přímo na Persis. „Myslím že si budu pamatovat, koho bych si mohl udělat jako nepřítele“ oznámí pomalu Thanatos, protože mu velmi dobře dochází, že byla vteřiny od toho aby ho opravdu zabila, a jediné proč to neudělala bylo že měl v rukou duši jejího nejlepšího přítele, její bratrance a bratra ve všem kromě krvi.

„Buď opatrná“ žádá mě a pak vyrazila doprava. Čekal jsem, že se něco stane. Vylezla jsem na Diovu pěst a měl dobrý výhled na les. Pamatovala jsem si, jak se Lovkyně vyřítily z lesa, když bojovaly s mantichorou, a připravovala jsem se na něco takového – jeden mohutný, drtivý útok. Ale nedělo se nic. Zahlédla jsem Silenu a její dva špehy. Běželi přes paseku a za nimi se hnalo pět Lovkyň. Vedli je hlouběji do lesa a dál od Thalie. Zdálo se, že plán zabral. Pak jsem zahlédla další hlouček Lovkyň, jak míří doprava, luky v pohotovosti. Musely tam zahlédnout Thalii. „Co se děje?“ chtěl vědět Nico a pokoušel se vyšplhat za mnou.

„Zatím je všechno v pořádku“ ujistím ho a lehce se na něj usměje. Persis potřebuji pomoct, jsem skoro u základny ale je tu moc lovkyň, dokážeš je takhle na dálku nějak rozptýlit? Thalia. Zavřu oči, podvědomě hledám Thalii a její umístění dokud nevidím její přesnou polohu. Zhluboka jsem se nadechla a přiměla celý potok, aby se vzedmul z koryta. Zavířil, stovky litrů vody v mohutném ledovém trychtýři. Slyšela jsem křik, výkřiky a paniku. Utekli Persis, prosím neutop mě. Její smích jasně prozrazoval že to nemyslela vážně ale přes to mě kvůli těm slovům naplnila panika a já rychle donutila vodu ustoupit.

„Slibuji že voda nebude nikdy tvým nepřítelem neteři“ Poseidon se z úsměvem podívá na Thaliu. „Děkuji“ Thalia se jemně usměje. Ve skutečnosti to teď už ví, a to hlavně kvůli Persis která po na nebe vzestoupení prohlásila že každý polobůh, bez ohledu na rodiče a to i oni samotní, budou ve vodě vždy v bezpečí, a Poseidon by nikdy nemohl říct ne svojí malé holčičce, takže věděli že její slovo bude platit.

Než jsem se ale stihla vzpamatovat proletěli okolo nás štíty které vypustili plyn. „Smradlavé šípy! To je nefér!“ vykřikne Beckendorf ale rychle si všímá že šípy byli namířené hlavně na mě. Hlava se mi točí, svět se mi motá, obraz se mi rozmazává před očima. „Persis!“ nejsem si jistá čí je to hlas, možná Nica možná Beckendorfa. Ale další co vím je křik Thalie, která má v rukou vlajku lovkyň. Hailey křičí že mají vlajku, Chiron oznamuje konev závodu v náš prospěch, ale moc pozdě. Moji přátelé se vrhají na lovkyně, z úmyslem je velmi očividně zabít, za to co mi teď udělali. Kromě Thalie která běží ke mně, ale ne dost v čas.

„Budeme mít velmi dlouhé rozhovory“ Artemis si promne čelo myslící na své lovkyně. „Prosím že jsi byla v pořádku?“ Sally se podívá na svou dceru. „Otřes mozku a lehké podchlazení ale jinak naprosto v pořádku“ Rose do rozhovoru zasáhne. „Byla v bezvědomí takže jsme jí resuscitovali, vykašlala hodně vody ale jinak neměla žádná viditelná zranění“ přitaká Thalia která jí v té době resuscitovala.

Pohled třetí osoby

Thalia co nejrychleji šplhá na horu, aby se dostala k Persis, ale moc pozdě, protože její sestřenice ztrácí kontrolu nad svým tělem a padá z výšky do vody. Thalia zakleje. Strýci Poseidone, přísahám všem bohům, že jestli mě utopíš při snaze zachránit tvou dceru, budeme spolu mít sakra problém! Zopakuje Thalia ve své hlavě, a bez váhání skočí do vody, snažící se doplavat k bezvědomé Persis. Thalia se ponoří pod vodu, kde doplave k Persis a rychle jí popadne okolo pasu. Jakmile má svou sestřenici v náručí plave co nejrychleji k břehu ignorující co se okolo ní děje. Jako to že Hailey drží Zoe Večernici za vlasy pod vodou a snaží se jí utopit.

„Jak se ti to kurva líbí?!“ křičí Hailey na Zoe která volá o pomoc a snaží se neutopit. Lovkyně jsou naprosto bezbranné, proti dceři ohně a chaosu. Jsou naprosto bezbranné a vydané na pospas. A nejen proti nim, celý tábor se je v tuto chvíli snaží ulovit pro sport, a to jenom kvůli Persis. A nikdo z nich ani nezačíná mluvit o rozbouřeném nebi, zataženém slunci a bouřící se vodě. Thalia neváhá než začíná resuscitovat Persis za pomocí masáže srdce. Pár minut na to se Persis rozkašle, vykašle ze sebe spoustu vody a nakonec se posadí. To způsobí že Hailey vytáhne Večernici z vody, odhodí jí bokem a běží k Persis a Thalii.

Sál je naplněn tichem. „Skoro jste zabili moje lovkyně“ Artemis se jako první odhodlá mluvit. Její hlas je pomalejší jakoby se stále snažila pořádně pochopit, co přesně přečetli. „Kdyby se neprobudila, zabili bychom je“ prohlásí Adhara ocelově pevným hlasem. „Našla by jsi z nich jenom popel“ souhlasí Camille bez jakýchkoliv výčitek. „Myslím že všichni velmi jasně z tohoto odstavce chápeme že by jste nebyli samotní“ pohled Arese padne na Poseidona, Zeuse a Apolla. „Vlastně se divím že Triton a ostatní rovnou nevyrazili z vody“ připouští Zeus. „Já se divím že se nepomstili hůř, být to na mě, zapálím jim chatku“ oznámí Hephaestus. „Chtěli jsme, Persis nám to zakázala“ připouští Elena.

„Jsi v pořádku?“ Hailey jí kontroluje. „Asi, myslím“ souhlasí tiše Persis ale v očích má slzy. Lovkyně jsou zmlácené a naprosto vyděšené. Vyděšené z armády kterou okolo sebe dcera Poseidona shromáždila, a z loajality kterou k ní všichni z nich chovali, do takové hloubky kdy by pro ni byli schopní někoho zabít, nebo utopit vlastníma rukama. Zoe Večernice je z toho docela dost otřesená a vyděšená. Persis se napne, něco je špatně. Někdo… něco se blížilo. Bylo to obalené hustou zelenou mlhou, ale když se to dostalo blíž, táborníci i Lovkyně zalapali po dechu. „To není možné,“ hlesl Cheirón.

„Měla by být“ zamumlá temně Artemis. „O těchto taktikách si velmi vážně promluvíme“ pokračuje v mumlání pod nos. „Oni se zlepší slibuji“ Persis zasáhne. Artemis ke své nevlastní mámě zvedne pohled. „Spíš jakože se poučí velmi tvrdým způsobem“ opraví jí. „Což jsem měla udělat já, ale samozřejmě jsem jejich bohyně, přede mnou tuto svou stránku neukážou aby neztratili mou přízeň“ Artemis to neštve jen protože ví kým se Persis stane, ale protože se Persis stala první polobohyní mimo její lovkyně, které věřila ze svým životem, po které dle slov Thalie truchlila, pro kterou dle slov opět Thalie byla ochotná rozpoutat tu nejhorší pomstu jakou znala.

Nikdo z nich ho nikdy neslyšel tak nervózního. „Ono… ona nikdy nevychází z podkroví. Nikdy.“ Ale scvrklá mumie, která hostila Orákulum, se přesto sunula dál a dál, až se zastavila uprostřed skupiny. Mlha se jim kroutila u nohou a měnila sníh na odporný zelený odstín. Nikdo z nich se neodvážil ani hnout. Pak jim v hlavě zasyčel její hlas protože několik lidí si přitisklo ruce na uši. Já jsem duch Delf, řekl ten hlas. Mluvčí proroctví Foiba Apollóna, který zabil mocného draka Pythona. Všichni si vyměnili pohledy. Pak se obrátilo přímo k Zoe Večernici. Přistup, tazateli, a ptej se. Zoe polkla. „Co mám udělat, abych pomohla své bohyni?“ Orákulum otevřelo pusu a z ní se vyvalila zelená mlha. Viděli zastřený obrázek hory a dívku na holém vrcholku.

Byla to Artemis, ale omotaná řetězy, připoutaná ke skalám. Klečela, ruce vztažené k nebi, jako by chtěla odrazit nepřítele, a vypadalo to, jako by se svíjela v bolestech. Potom se objevil další obraz. Obraz samotné Persiphone Jackson, držící po boku Kiary závaží nad svou hlavou a Artemis prosící polobohyni aby jí zátěž předala. Orákulum promluvilo:

Šest vyjde na západ za spásou v řetězech spoutané bohyně, jednoho pozbudou tam, kde déšť nepadá, v žíznivé krajině. Na stopu za zkázou Olympu záhadnou Lovkyně s pomocí tábora vytáhnou. Prokletí Titána jednoho nemine, jeden vám před další pak pod rukou rodiče zahyne. Jeden život se zapečetí tím nejhorším způsobem, když se polobohyně moří z lásky a loajality obětuje, bude její osud napsán. Pak jim mlha před očima zavířila a stáhla se jako velký zelený had zpátky do pusy mumie. Orákulum se posadilo na kámen a ztuhlo stejně jako v podkroví, jako by mělo tady u potoka vysedávat dalších sto let.

Persis se tiše usměje. „Vlastně už byl napsán, v moment kdy jsem chytila Atlasovo nebe, byl můj osud zpečetěn“ připouští a chytne svou maminku za ruku. „Po těchhle prázdninách v táboře jsem to už nikdy nemohla vzít zpátky, i kdybych chtěla“ oznámí. „I kdybys chtěla?“ Hádes se na ni opatrně podíval. „Pro některé lidi je odejít tou nejtěžší věcí kterou můžeš udělat, pro některé tou nejjednodušší“ odmlčí se podívá se na Thaliu. „Bylo pro mě těžké odejít a nechat vše na Persis, ale potřebovala jsem se zachránit a po tolika letech se učinit svobodnout“ Thalia se odmlčí.

„A pro Persis, pro ni by bylo opustit všechno tou nejjednodušší možností, ale nikdy by ve skutečnosti neudělala samu sebe svobodnou.“ Vydechne tiše Thalia. „Do konce svého života bych byla zajatkyní svých chyb, sebenenávisti a viny“ připustí Persis a její pohled tentokrát padne na Nica.

Všechny pohledy padnou na Persis, protože v tuto chvíli je jediná polobohyně moří. Znamená to že ať lovkyně a samotná Zoe chtějí a říkají co chtějí, Persis musí být jedna z šesti. „Hádám že tuto výpravu povedou Zoe Večernice a Persis“ řečená dívka se otočí za hlasem, jen aby zjistila že je to poprvé co jí Dionysus nazval jejím pravým jménem. Zoe vypadá naštvaně ale zároveň trochu vyděšeně protože to znamená že si Persis může vybrat kdo půjde s ní, znamená to že sebou bude mít malou část její armády, a vzhledem k tomu jak právě zničili lovkyně jí to docela děsilo.

„Sakra jim tam zachránila život a skoro sama umřela!“ vykřikne Hailey kterou ani trochu nebaví jak se Zoe chová. Artemis tentokrát vypadá opravdu velmi rozzuřeně. „Myslím že si s nimi budu muset jít promluvit“ oznámí a už už se zvedá. „Ještě nechoď“ Persis jí zastaví a donutí bohyni aby se na ni podívala. „Přečti si ještě jednu kapitolu a potom se rozhodni co uděláš“ žádá jí Persis. „V tom musím souhlasit“ povzdechne si Thalia a chytne Artemis za ruku. Protože přes všechny neshody s lovkyněmi, nikdy nezapomenout. Nikdy nezapomenou že když přišlo na nejhorší, každá jedna z nich se postavila v obraně před Camille.

I have the feeling that i should apologize but i have the feeling that we all expected that already :D But i am back with new chapter! Lets hope that the next one will not took me another two months :) I will try i promise.